Na otevřený dopis, který jsem poslal generálnímu řediteli České televize, uveřejněný ZDE, odpověděl pan Mgr Zdeňek Šámal, ředitel zpravodajství a programu ČT24. Považuji za důležité seznámit veřejnost s některými principy zpravodajské práce České televize, které lze z textu tohoto dopisu dovodit.
Tak například, cituji: „Nebudu se vymlouvat na to, že zpravodajství má omezenou vysílací plochu, že musí informovat o celém spektru společenských a politických či kulturních aspektů života v zemi.“ Jaký smysl má však taková zpravodajská práce, která zůstává na povrchu věci a divákům předkládá sice velké množství avšak neúplných a zavádějících informací, ze kterých se divák nemůže dopídit pravé podstaty věci. Pochybuji, že by právě toto bylo cílem zpravodajství České televize.
Dále mi pan Šámal píše, cituji: „Soubor argumentů, který uvádíte, jak jistě uznáte, je v normální zpravodajské relaci „nehratelný“ – a to jak rozsahem, šíří nároků na nezbytné vysvětlení celé řady sporných hodnocení a postojů v dané kauze.“ Tak za prvé rozhodně neuznám, nevím, proč pan Šámal předem předpokládá, že bych něco takového měl uznat. Za druhé, podle čeho pan Šámal usoudil, že předkládám „sporná hodnocení a postoje“ když se ani neobtěžoval se s mou argumentací blíže seznámit. Když se ani neobtěžoval požádat mě o předložení dokumentů, kterými jsem schopen svá tvrzení doložit. Pochybuji, že by Česká televize chtěla svým divákům upřít právo dozvědět se všechny relevantní informace k dané kauze.
Dále pan Šámal ve svém dopise vyjadřuje až dojemnou péči o to, aby se protistrana mohla k mým argumentům vyjádřit. Cituji: „Navíc nepochybně musí zaznít i oponentní stanoviska osob a institucí, které ve svém textu napadáte.“ Za prvé nikoho nenapadám, uvádím věcně podložené informace, které jsem schopen a připraven za účasti protistrany doložit a obhájit. Za druhé, uznávám, že protistrana má nárok se v otevřené diskusi vyjádřit. Jenže toto právo zcela zřejmě ignoruje pan Šámal, kdy Česká televize od roku 2013 informuje jednostranně o kauze Metropolitního spořitelního družstva a ani jednou nedala prostor protistraně, aby se k danému problému vyjádřila. Vždy a zásadně dala prostor jen jedné straně. Jako důkaz v příloze tohoto dopisu uvádím můj rozbor dvou pořadů Otázky Václava Moravce, v kterých pan Moravec, zcela v rozporu se svou pečlivě budovanou image, nechal protistranu zveřejňovat zavádějící a i nepravdivé informace. (viz můj článek ZDE) Česká televize by se určitě nikdy nesnížila k tomu, aby dopředu dělila lidi na důvěryhodné, kteří mohou v jejím vysíláni tvrdit kdykoliv a cokoliv a na lidi, kteří jsou předem nedůvěryhodní a do vysílání nesmí.
Cituji: „Zpravodajství o tak významném procesu kontinuálně informuje až do pravomocného rozsudku – často rutinně, ale s odkazy na celou délku a podstatu sporu.“ V tom je zakopaný pes pouze „rutinně“. Informace o podstatě sporu odmítá ČT zveřejnit. Zveřejňuje jen to, co je médii vytvořená „pravda“ někdo v médiích vypustí libovolnou informaci, jiná média ji přeberou a za čas se z ní stane „všeobecně uznávaná pravda“ tzv. princip zdánlivé mediální autority. K něčemu takovému by se přeci Česká televize ve svém zpravodajství nikdy nesnížila.
V závěru svého dopisu pan Šámal opět potvrzuje, že ČT nemá zájem se podstatou sporu zabývat. Cituji: „Ale opakuji, tak rozsáhlý argumentační aparát, který daná kauza nabízí, je v běžném zpravodajství, aniž by se dopustil byť nechtěného zkreslení, velmi těžko použitelný.“ Veškeré argumenty protistrany však ČT vždy ochotně odvysílala, aniž by se bála zkreslení. Aniž by nechala druhou stranu zveřejnit k danému problému své stanovisko.
V této souvislosti jsem požádal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o zjednání nápravy a o zajištění, aby veřejnoprávní televize objektivně informovala veřejnost i o názorech, které bourají obecné, médii uměle vystavěné a některými zainteresovanými státními institucemi podporované, klišé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
