Katolická církev dávno ztratila zejména v českých krajích nějaké výraznější poslání a je příznačné, že požívala výrazně větší morální autoritu za minulého režimu než dnes. Její počínání je navíc v příkrém rozporu s novou filosofií papeže Františka, který nedělá nic jiného, než se vrací ke kořenům, kdy katolická církev byla útočištěm těch nejchudších a ponižovaných.
Není katolická církev jako katolická církev. Ponechám stranou otázku víry. I v nenábožesnkém smyslu může sehrávat církev jak pozitivní, tak negativní roli.
Zatímco v Jižní Americe je často duchovní nadějí právě těch utlačovaných, zatímco např. v sousedním Polsku byla katolická církev v pohnuté historii často nejvýznamnějším pojítkem Poláků, v českých dějinách, byla hlavní ideovou oporou Habsburků a prostředkem utlačování českého národa, spojeného mimo jiné s násilnou katolizací.
Říkají –li dnes lidovci, že co bylo ukradeno, musí být také vráceno, pak by správně měla znít otázka, zda po bitvě na Bílé hoře církev legitimním a férovým způsobem majetek nabyla. Samozřejmě, že ne… Habsburská absolutní monarchie byla teokratickým státem, kdy katolická církev měla postavení vedoucí ideové úlohy v zemi (nepřipomíná vám to něco). To byly zdroje jejího pohádkového bohatství. Tak jako bylo správné odejmout majetek KSČM, tak naopak nebylo správné je nyní darovat, protože o navrácení nemůže být řeči. Církevní majetek do přechodu na stát nikdy neměl povahu soukromého majetku, ale účelově vázaného majetku sui generis, kde byla dispoziční moc státu rozhodující, proto nejde o navrácení tohoto majetku s veřejným statutem, ale darem soukromé povahy…To je zcela absurdní.
Ale pojďme k úvahám co dál. Nejen komunisté, ale i např. přední ústavní právník prof. Pavlíček (mimochodem inklinující k ČSSD) pokládají referendum o zrušení zákona o tzv. církevních restitucích jako zcela přijatelné řešení. Pavlíček navíc v naprosté pohodě pokládá přechod tzv. církevního majetku do rukou státu jako standartní buržoasně demokratické opatření. No problem.
Připusťme ovšem, že zrušení tohoto zákona by anulovalo vydání nemovitostí (což ovšem představuje ony stovky miliard), avšak bylo by diskutabilní, zda by se tím anulovaly i dohody mezi státem a jednotlivými církvemi o 30 ti leté rentě.
Připusťme i variantu, že nikoliv.
No a co. Platila by zde ovšem dohoda o rentě, ze které by církve mohly hradit své potřeby, budiž a záleželo by na státu zda a jaké nemovitosti přenechá církvím do užívání zadarmo, a které za obvyklých podmínek pronajme. Toto je obdobný francouzský model, který by nás měl a mohl inspirovat.
Ať tak či onak.
Absolutně neplatí, že český stát se musí dohodnout. Jsou to církve, zejména katolická, které tahají za kratší provaz.
Kdo si myslí, že tento problém jaksi otupí, vyšumí, je naivní…
Jako bumerang se bude znovu a znovu vracet.
Není ani morální ani jiný důvod církvím ustupovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
