Kromě obřího amerického štábu se na filmu podílela i česká strana. Kameraman Miroslav Ondříček, kostýmní výtvarník Theodor Pištěk, architekt Černý, někteří herci drobných epizodních rolí a početný štáb techniků, osvětlovačů, stavěčů. A samozřejmě bohatý kompars. Celé téhle ekipě na české straně šéfoval režisér Jan Schmidt, náchodský rodák a v té době už také sedloňovský chalupář. A ten mne pozval, abych několik dnů strávil na filmovém „place“ a mohl tak na vlastní oči pozorovat, jak se točí takovýhle americký velkofilm.
Natáčelo se v té době právě ve Stavovském divadle, tedy na místech, kde skutečný Mozart osobně dirigoval pražskou premiéru své opery Don Giovanni. Všude kilometry kabelů, kamery, světla, nad prostorem hlediště speciální trubková konstrukce, na níž byly zavěšené mnoharamenné lustry se svíčkami. I ty svíčky byly zvláštní, měly totiž dva knoty, aby v průvanu nezhasínaly. Venku přistavené kamiony s divadelními dekoracemi, které navrhoval pro tento účel slavný scénograf arch. Svoboda. Uvnitř speciální kamerový jeřáb, zvaný Louma, věc u nás v té době zcela nevídaná, který s pomocí kamery na výsuvném rameni byl schopen pořizovat záběry ze všech možných úhlů. Dnes ho má každá televizní produkce. Všude plno komparzistů v dobových kostýmech, čekajících, až na ně přijde řada. A mezi nimi představitelé hlavních rolí, které u nás samozřejmě nikdo neznal. F. Murray Abraham, Tom Hulce, Elizabeth Berridge. Mezi tím vší se nepřehlédnutelně pohyboval Michael Hausmann, jako výkonný producent, ve svém kovbojském stetsonu. A samozřejmě Miloš Forman, tehdy už režisérská hvězda světového formátu, neboť už měl na svém kontě film Přelet nad kukaččím hnízdem, ověnčený pěti hlavními Oscary.
A ještě jednu americkou vymoženost nemohu opomenout. Aby herci a umělci nestrádali, tak o jejich pohodlí a občerstvení se starala zvláštní cateringová firma, kam jsem mohl, jako host Honzy Schmidta, také zavítat.
Vzpomínám na jednu scénu. Na jevišti trénovali baleťáci svůj výstup do „scénické“ verze představení, myslím, že to byla opera Únos ze serailu. Několikrát s hudbou i bez, tvrdá drezura. Choreografka Twyla Tharp jim nenechala nic zadarmo. Připravil se záběr, že se pojede na ostro, všechno se ztišilo, režisér dal pokyn „ekšn“ a …..místo Mozartovy hudby se spustila americká hymna a z provaziště sjížděla vlajka plná pruhů a hvězd.. Zkoprnělý Forman zařval Stop, co to je. A z jeviště se ozvalo: Šéfe, je 4. července. Americký státní svátek – Den nezávislosti (Independence Day). Tahle scéna samozřejmě ve filmu Amadeus není.
Jestli měla tahle země nějakého skutečně světového filmového režiséra, byl jím jedině a právě Miloš Forman. Ústředním tématem jeho filmů, které na Západě natočil, byl střet výjimečného jedince v konfliktu s mocí nebo establishmentem.
Ať už to byl Goya, Larry Flint, Amadeus, postava ztvárněná Jackem Nicholsonem v Přeletu a nebo hrdina muzikálu Vlasy.
Bohužel další film už tenhle světový Čech nenatočí. V pátek 13. dubna uzavřela film jeho života poslední klapka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
