Když už bonmot nepochopí, mají se pana prezidenta přímo zeptat a ne jen dělat vlny v mediích a dokazovat tím, že svět si pana prezidenta váží více než naši politici či nedej bože naši žurnalisté. Takový pravicový novinář dokáže, že díky vlastní politické předpojatosti je možno ze jmenovaného udělat burana, ignoranta a možná i něco horšího. V kontextu se stavem naší společnosti je to téměř trapné.
Abych však mluvil konkrétně, jak to především naši televizní komentátoři opakovaně vyžadují i v situaci, kdy odpovědi tázaného nevnímají a kladou důraz jen na své často nesmyslné otázky.
Posledním příkladem je vyjádření pana prezidenta o kouření. Copak nikoho opravdu nenapadlo, že pointa jeho výpovědi o kouření od sedmadvaceti let není vybídnutím ke kouření, ale poukázáním na skutečnost, že u nás kouří děti již od věku dvanácti let a společnost na to nereaguje? Kolik jsme četli v novinách či slyšeli v televizi o zhoubnosti takového konání. Ale stačí pár slov a je oheň na střeše. Dokonce jsem si přečetl článek, ve kterém se jeho pisatel ve společnosti pana prezidenta cítí trapně. To se i v budoucnosti ještě natrápí, ale myslím zbytečně. Děti však budou kouřit dál, následujíc tak příklad ostatních a často i rodičů, ale nepochopení je možno využít v další kampani proti panu prezidentovi. Kolika pitomostí se dopouštějí politici každý den, ale veškeré ohlasy jsou většinou žádné, pokud se ovšem nejedná o politika z levého křídla naší politické scény. Zloději i lumpové jsou nadále hájeni a především omlouvání a tolerováni.
Vrátím se ještě k problémům našich dětí i mládeže. Kouření je jistě zavrženíhodné, ale co třeba chování mladé generace k našim seniorům? Unavení školáci a studenti ve veřejné dopravě upadnou do sedadel, studují své mobilní telefony, v lepším případě své tablety a staříci a stařenky nad nimi stojí a jen udiveně pokyvují hlavami. Při vystupování ona budoucnost našeho národa do nich ještě strčí, vynadá jim za odložené tašky, případně učiní posměšnou poznámku, že všude jen překážejí. Nikdo z nich nevnímá, že oni senioři vychovali jejich rodiče. Jen byla jejich chyba, že pracovali ve špatné době, pro špatný režim a za peníze, za které by dnes nikdo nedělal. Kdo jim asi nalévá tento jed do duše? Že by to byli rodiče či škola? Nebo jen společenské klima nesoucí s sebou zvětšující a prohlubující se projevy egoismu? Je to jen část rozporů ve společnosti vyplývající z cílené snahy bývalé vlády o rozbití občanské společnosti podle hesla „rozděl a panuj“, nebo „jen ne komunisty“. Oč byla ta bývalá garnitura lepší než oni zavrženíhodní?
Jak pomohla opozice i koalice těm nejpotřebnějším a bezbranným? Řeči ještě přece nikomu nepomohly a realita? Zvýšení důchodu o 45,- Kč jistě není řešením nedobré hmotné situace téměř osmdesáti procent našich seniorů, kteří místo odpočinku musí pracovat často za potupných finančních či společenských podmínek, protože by jinak nepřežili, nebo padli do rukou současných lichvářů nebo neúprosných exekutorů.
Budou volby a s nimi přicházejí sliby, které zase záhy po volbách zmizí, a zůstane tvrdá realita. Pohled na staříky a stařenky se nezmění, zase budou předmětem ústrků a ponižování, pokud to nebude těch pár VIP seniorů, kteří žijí v odtržení od života v restituovaných domech, v situaci bývalých politiků, nebo v objetí svých bohatých dětí a budou inspirováni filmy o šlechtě prožívat večery ve smokingu a róbách obklopeni přepychem. Těm ostatním budou děti i dospělí v dopravních prostředcích zase rameny utírat kapky u nosu a nadávat jim, že překážejí. Nebo snad dojde k zázraku a mladí si těch starých budou vážit za to, že celý život poctivě pracovali a teď zaslouženě musí odpočívat, protože už jim nezbývá sil, zmáhají je léta i nemoci. Jsou jim cizí počítače i další technika nového století. Budou k nim tolerantnější nebo jim dokonce nabídnou pomoc? Třeba by to mezilidské vztahy zase narovnalo, národ by přestal nadávat a začal spolupracovat ku prospěchu všech. Třeba by pak vyjádření pana prezidenta byla posuzována s rozmyslem či jistou tolerancí. Podle předvolební rétoriky politických stran to však vypadá spíše na další boj o koryta a místo na slunci. Nebo, že by se stal opravdu zázrak?
Josef Reiman
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
