Kauza bývalého hejtmana a poslance dr. Davida Ratha a hlavně její důkladné a transparentní řešení je pro budoucnost naší mladé a hlavně křehké demokracie velmi důležitá, ale odehrává se v nějakém mezinárodním kontextu, který nás mnohem víc ovlivňuje, než si to chceme připustit, a ten je většinou médii zcela opomíjen, stejně jako systémová selhání a hledání odpovědných viníků. A navíc, ač byl dr. Rath chycen se sedmi miliony úplatku, najde se najednou celá řada lidí, která jeho zatčení, vazbu i samotné vyšetřování různým způsobem zpochybňuje a média těmto hlasům dávají velký prostor, aniž je zcela zřetelně komentují. A to už vůbec nehovořím o tom, že nás moc nezajímá morální rozměr celé kauzy: dr. Rath nejen, že přijal úplatek, ale po celou dobu své politické kariéry, když brojil proti korupci, lhal.
Důležité je zároveň zjištění, že k zatčení dr. Ratha došlo jen kvůli mimořádnému úsilí a řekněme i konspiraci dvou malých týmů na státním zastupitelství a u policie. A to je právě ta zásadní věc, o které by se mělo psát a která by měla zajímat politiky, pokud nehovoříme o právních otázkách týkajících se postavení poslance, které by měl nejspíš dořešit Ústavní soud, aby nemohlo být pomocí Ústavy zpochybněno samotné zatčení a vazba.
Na systémové chyby nejpřesněji upozorňuje v interview v Lidových novinách soukromý detektiv a expolicista Libor Gregor, i když i to, že se jeho jméno jakožto muže, který podal podnět k trestnímu stíhání, dostalo na veřejnost, ukazuje na jednu z dalších systémových chyb, které oznamovatele korupce od takového kroku mohou odrazovat. Zdá se sice, že jméno neuniklo ani ze státního zastupitelství, ani od policejního týmu, ale nejspíš od poslanců imunitního výboru nebo od advokátů zadržených osob. Se zájmem o toto jméno ze strany novinářů a i s tím, že advokáti mohou jméno využít ke svým hrátkám, mohla snad razantní státní zastupitelka dr. Lenka Bradáčová počítat a pokusit se nějak jeho jméno zatajit, třeba z něj učinit utajovaného svědka, i když anonymizaci trestní řád nepřipouští. To je ovšem chyba zákonodárců, tedy politiků.
Z rozhovoru s Liborem Gregorem ale zároveň vyplývá řada dalších systémových chyb v nastavení našeho demokratického systému. Znovu upozorňuje na nedůvěru policie a odborníků ve Vrchní státní zastupitelství v Praze vedené dr. Vlastimilem Rampulou, přičemž - jak známo - soudci a státní zástupci by měli být nejen důvěryhodní lidé, ale měli by se tak i jevit.
Dále upozorňuje na to, že ve středních Čechách se politici úzce stýkali na oslavách s šéfy policie a státními zástupci, k čemuž by - jak hned po nástupu do funkce upozornil nejvyšší státní zástupce dr. Pavel Zeman - rovněž nemělo docházet.
A naopak politici se podle Libora Gregora ale i právníků pletou do věcí, ke kterým by se vůbec neměli vyjadřovat, protože jim to nepřísluší, což se týká třeba otázky nasazení odposlechů: to je věc, o které výhradně rozhoduje soud. Podobně vyjádření k přítomnosti advokátů v poslanecké sněmovně od některých politiků jako je třeba Jiří Paroubek vykazuje nepochopení: sněmovna nerozhoduje o vině, proto tam advokáti mohou být jen jako diváci.
A za vůbec nejdůležitější skutečnost, na kterou expolicista Gregor upozornil, lze zřejmě považovat policejní reformy, ke kterým došlo po roce 2000, které zcela ochromily policii, protože z ní odešli nikoliv kvůli platům a rentám nejzkušenější a vzdělaní policisté. Nastalé poměry v policii, kterou ovládli - jak sám řekl - nekompetentní ouřadové, kteří se starali jen o své požitky a ne o výsledky, znechutili zkušené policisty. Za tuto změnu ale nesou odpovědnost výhradně politici a došlo k ní hlavně za opoziční smlouvy a za vlády Miloše Zemana a ministra vnitra Stanislava Grosse, který byl ve funkci právě od 5. dubna 2000 až do 12. července 2002. Stanislav Gross, podle odborníků tím, že vyčlenil některé týmy a řídil je sám, zcela rozbil prastarou vojenskou hierarchii, která by měla u policie fungovat, a vnesl mezi policisty značnou nedůvěru. Situace se zhoršila i za dalšího ministra vnitra Ivana Langera, jak o tom hovoří někteří právníci.
Zpochybňování konkrétních kroků policie a státního zastupitelství představují ve srovnání se systémovými selháními drobné chyby a patří k běžné práci advokátů. O většině z těchto věcí musí nakonec stejně rozhodnout soud: to se týká i použitelnosti odposlechů při soudním líčení, propuštění dr. Ratha z vazby, kde nejde jen o ovlivňování svědků, ale i o obavy z toho, že by mohl utéci do zahraničí stejně jako pánové Krejčíř, Pitr a řada dalších.
Jeden problém je ale možné vyčítat i státnímu zastupitelství ve středních Čechách, které si nedokázalo zjistit, že bratr nového žalobce Petra Jiráta Václav Jirát jako advokát pracuje pro firmu Energie stavební a báňská, která figuruje ve výběrovém řízení na opravu zámku v Buštěhradě, kvůli němuž vznikla kauza dr. Ratha, i když je omlouvá ta skutečnost, že neměli dost času na prostudování spisu: dostali ho v pátek. Na střet zájmu upozornil až server lidovky.cz a sám dr. Jirát se necítí být podjatý. A pokud by věc nakonec kvůli střetu zájmů skončila u dr. Rampuly, bylo by jistě zajímavé sledovat, jak by se zachoval i on, protože právním zástupcem ve věci jeho odvolání z funkce je právě dr. Sokol, který je zároveň obhájcem dvou obviněných v kauze dr. Ratha.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
