Je asi pochopitelné, že to, co širší veřejnost – a nejen tu katolickou – na fatimském poselství nejvíce zajímá, je s ním spojované tajemství. Ne vše z "Fatimy" totiž smělo spatřit světlo světa. Proč?
První dvě části tajemství nesdělují vše
Připomeňme: Jedná se o výroky Panny Marie, svěřené Lucii, Františkovi a Hyacintě v průběhu zjevení z 13. července 1917, obsahující rozličné rady, proroctví a varování. Svět se o jejich existenci dozvěděl na popud papeže Pia XII. teprve v roce 1942, když v srpnu roku předchozího o nich sestra Lucie žijící v klášteře napsala ve svých Pamětech:
„Tajemství spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach. Démony bylo možné rozpoznat podle hrozných a odporných zvířecích tvarů – úděsných a neznámých, ale průhledných a černých. Toto vidění trvalo chvilku. Děkujeme naší dobré nebeské Matce, která nám na začátku (v prvním zjevení) slíbila, že nás přivede do nebe; myslím, že jinak bychom byli zemřeli děsem a hrůzou. Pak jsme pozvedli oči k Madoně, která nám dobrotivě a smutně řekla: – Viděli jste peklo, kam padají duše ubohých hříšníků.
Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování církve i Svatého otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné Přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru…
Trýznivá muka sestry Lucie
8. prosince 1941 pak do nového vydání Pamětí vepsala před závěrečné věty slova, jež jsou všeobecně považována za pomyslnou vstupní bránu k třetí části tajemství: “V Portugalsku zůstane dogma víry navždy zachováno atd.“. V roce 1943 sestra Lucie vážně onemocněla. Biskup da Silva se obával, že v případě její smrti bude poslední část fatimského tajemství uložena spolu s ní do hrobu. Proto Lucii přikázal, aby ji neprodleně přenesla ze své paměti na papír. Pokoušela se o to po dobu dvou měsíců, ale působilo jí to natolik těžké a neobvyklé stavy, že toho nebyla schopna. Lucie si tehdy zapsala, že příčiny této neschopnosti „jistě nejsou přirozené“.
Třetí tajemství mělo být ohlášeno v roce 1960
2. ledna 1944 se jí zjevila Panna Maria a ujistila ji, že biskupův požadavek odpovídá Boží vůli. Současně s tím ona těžká duševní muka, jimiž při předchozích pokusech třetí část tajemství napsat trpěla, definitivně ustoupila. Poslední část tajemství napsala před svatostánkem v kapli, v níž se jí v roce 1929 zjevila Panna Maria. Vložila ji do obálky, na níž napsala, že její obsah má být zveřejněn po její smrti, nejpozději však v roce 1960. Zapečetěnou ji pak prostřednictvím svého zpovědníka předala diecéznímu biskupu da Silvovi, který ji bez toho, že by se s jejím obsahem seznámil, přechovával u sebe po několik následujících let.
Proč rok 1960? Sestra Lucie uvedla dva důvody: 1) rozhodnutí Panny Marie a 2) „tou dobou to všem bude srozumitelné“.
P. Schweigl: Třetí tajemství má dvě části
V září 1952 navštívil sestru Lucii rakouský jezuita Joseph Schweigl, pověřený papežem Piem XII. zkoumat okolnosti „třetího tajemství“. Později se jednomu ze svých kolegů svěřil: „Nemohu odhalit nic z toho, co jsem se dověděl ve Fatimě ohledně třetího tajemství, ale mohu říci, že má dvě části: jedna se týká papeže. Druhá, logicky – přestože nesmím nic říci – musí být pokračování věty: V Portugalsku zůstane dogma víry zachováno atd“.
Přichází „dobrý papež“ II. vatikánského koncilu Jan XXIII.
16. dubna 1957 byl text „třetího tajemství“ převezen do Říma, kde byl uložen do sejfu v jednom z papežských pokojů. Není příliš pravděpodobné, že Pius XII. text třetího tajemství znal. Možná, že čekal na rok 1960, kdy se jej chystal nejen přečíst, ale i oznámit celému světu. V roce 1958 však zemřel a na uprázdněný Petrův stolec byl zvolen Angelo Roncalli, známý pod svým papežským jménem Jan XXIII. Nový papež si nechal obálku s textem tajemství převést v srpnu téhož roku do papežského letního sídla v Castel Gandolfo. Obálku nerozpečetil hned, ale až za přítomnosti svého zpovědníka a tlumočníka z portugalštiny až několik dní po převozu. S jejím obsahem seznámil i prefekta Posvátného oficia (dnešní Kongregace pro nauku víry) kardinála Ottavianiho.
Do Fatimy v těch měsících proudily milióny věřících v očekávání, že se již také brzy dozví, co sestra Lucie v oněch pro ni tak dramatických dnech na počátku roku 1944 napsala. Nedočkali se.
Církevní anonym píše dějiny
8. února 1960 byl k nelíčenému překvapení všech mariánských ctitelů zveřejněn - prostřednictvím málo známé tiskové agentury - nikým nepodepsaný dokument, obsahující stručné oznámení, že se papež rozhodl obsah třetího tajemství nezveřejnit. Prý proto, že se netýká jeho pontifikátu.
V tom případě však nedává smysl, proč dokument jedním dechem sděluje, že s největší pravděpodobností nebude zveřejněn nikdy. Jako součást zdůvodnění v anonymním prohlášení Svatého stolce stálo: „Ačkoli Církev uznává pravost fatimských zjevení, nechce ručit za to, že slova, která Panna Maria třem pasáčkům sdělila, jsou pravdivá“.
Roubík pro Pannu Marii
Z těchto slov lze vytušit, že to, co si papež a další svědkové přečetli, je do té míry vyděsilo, že se raději rozhodli o věrohodnosti svědectví sestry Lucie pochybovat. Nebo jen nechtěli mezi věřícími vyvolat zveřejněním případného hrůzného proroctví paniku? Můžeme se právem domnívat, že text třetího tajemství nekorespondoval s optimismem Jana XXIII., jenž byl přesvědčen o tom, že nadešel čas, aby se Církev smířila s moderním světem.
Vždyť již několik měsíců před otevřením obálky s třetím tajemstvím celému světu ohlásil, že po téměř sto letech svolává celocírkevní koncil, jenž má mimo jiné, všem „prorokům zkázy“, jak kritiky modernismu při svém úvodním vystoupení na koncilu pojmenoval, symbolicky zavřít ústa.
Ve skutečnosti tím zavřel ústa Panně Marii. S důsledky, jež pociťujeme dodnes.
A možná ještě pocítíme. Bez zveřejnění třetího tajemství (neboť jak ještě uvidíme, text, zveřejněný Svatým stolcem v roce 2000 není úplný) totiž máme tu nevýhodu, že netušíme, co nás čeká – a co proti tomu činit.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
