Milan Knížák: Směle vzad

16.10.2019 18:41

Současná hysterie kolem úmrtí K. Gotta přesně ilustruje stav naší současné společnosti. Opět se dostala ke slovu ta část národa, která dobře posloužila minulým totalitním režimům.

Milan Knížák: Směle vzad
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Knížák

Komunistická totalita nebyla založená na komunistech a disidentech. Komunisté vládli, disidenti protestovali. (Byly to dvě minority, ta druhá výrazně menší.) Život tvořila většina mlčící společnosti, která se dostatečně nevzpírala, naopak, vždy pro svojí slabost hledala alibi (budoucnost dětí, možná ztráta zaměstnání nebo naopak touha po postupu, atd.). Jedním z nejsilnějších elementů, který stmeloval komunisty vedený stát, byla autocenzura motivovaná strachem, často skrývaným. A ta se v naší společnosti opět rozrůstá a spokojenost se zvyšováním životní úrovně to jen podporuje.

Zločiny z minulosti dnes nevadí.

Většině nevadí, že premiérem je bývalý nomenklaturní komunista, syn prominenta a sám komunistický prominent, spolupracovník StB, navíc notorický lhář zapletený do řady kriminálních kauz.

Většině nevadí, že současný prezident boří prezidentské tradice, napíná ústavu, vyřizuje si osobní účty a instantně mění názory.

Většině nevadí, že funkcí jsou zbavováni lidé, kteří si dovolí luxus vlastního postoje. Stačí jí K. Gott a jeho cukerinový kýč a je jí jedno, že tento „velikán české kultury“ přijal národního umělce od Gustava Husáka, organizoval Antichartu a dělal všechno, aby vyhovoval minulému režimu. Ten mu za to poskytoval výhody, které jiní neměli.

Neumíme být hrdí na ty, kteří neohnuli páteř, poněvadž ohnutou páteř měla většina národa.

Nevychováváme mladou generaci, aby byla hrdá na svojí minulost, poněvadž sami svou minulost zapíráme. Školství je celosvětově ve psí a my se rádi držíme v otrockém závěsu.

Oblast umění je přesycena importovanými trendy, které tak potřebují netalentovaní a vše originální zůstává ve stínu.

Chováme se jako národ i jako jedinci poníženě. Vypadá to, že se brzy rozpustíme do Evropy. Zůstane jen pár lidových zvyků, které bude několik amatérských souborů ukazovat jako místní raritu z dob dávno minulých. O svobodu nestojíme.

Ticho je hudbou ducha
Okovy symbolem svobody
Velká slova jsou suchá
Otroctví je věcí dohody

Touha je dotek božské dlaně
Ztracené jsou bez lesa laně
Něha je přetavený smutek
Smrt se zdá být dobrý skutek

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

12:26 Václav Hošek: Příležitosti se meze nekladou

Chtěl bych se dožít toho, až naše silnice budou brázdit jen elektrické vozy. Jak říkají pirátští pos…