Názory se na to různí, podle jedněch jsou obdobné výměnné obchody běžnou součástí politiky, to také dokola opakuje i ex-premiér Nečas. Ale státní zástupci mají odlišný pohled a dost možná také více informací. Přinejmenším než veřejnost. A jejich výklad akceptoval i soud, když vzal trio Fuksa – Šnajdr – Tluchoř do vazby. A pak je tu ještě třetí perspektiva – odejít ze sněmovny a dostat za to zajímavý a jinak asi nedosažitelný post je přinejmenším nemravné, ale doposud se to nekvalifikovalo jako úplatek. Je tedy asi třeba změnit legislativu v tom smyslu, že nabídka a přijetí nějaké lukrativně placené funkce může být považováno za korupci. Na druhé straně ale právě třeba kauza rebelů (i ex-premiéra) může vytvořit důležitý precedent, který povede ke zlepšení domácí politické kultury.
Dnes na policii vypovídající Petr Nečas se pochopitelně brání, neboť mu na praxi, o níž je řeč, nikdy nic zlého nepřišlo. Když ale mluví o vykonstruovaném politickém procesu, jde s příslovečným kanónem na vrabce. Ke stalinským tribunálům, od nichž odcházeli lidé jiných názorů, anebo jen momentálně nepohodlní na šibenici, má jeho případ daleko. Politiky se ovšem týká, to je nesporné. Nicméně jen případné trestné činnosti v ní.
Na prvý pohled se zdá, že se olomoučtí státní zástupci pouštějí na tenký led. Ale, jak už bylo zmíněno, dost možná toho vědí dost, aby riskantní krok podstupovali. Pokud například Nečasova bývalá vrchní ředitelka Nagyová sjednávala agilně trafiky pro ono trio ještě před tím, než byly mandáty složeny (a premiér o tom věděl), pak by případ k soudu rozhodně doputovat měl. Teprve potom se uvidí, jak se k němu postaví justice. A nemůžeme také tušit, zda ve hře nebyly ještě nějaké další odměny za odchod ze sněmovny. Ty jsou přitom celkem snadno představitelné. Ale i bez nich se může ukázat běžný „deal“, o němž tak plameně mluvil ve sněmovně Nečas, jako nepřípustná korupce. A tedy cosi, co by mělo v budoucnu zmizet.
Mimochodem i proto, že sedět v dozorčí radě státního nebo polostátního podniku znamená především odpovědné a kvalifikované spravování obecného majetku. A nikoli pouhou odměnu za to, že někdo přestane překážet. Když to domyslíme ab absurdum, mohlo by přece vždycky, když bude u moci vláda s těsnou majoritou ve sněmovně, napadnout pár poslanců, že si lze zajistit právě takový pohodlný „deal“, o jehož právní klasifikaci právě začíná bitva. Patrně urputná. Na jejímž konci bychom se mohli dostat o něco dál ve vnímání politiky jako veřejné služby a nikoli cesty k osobnímu hmotnému prospěchu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
