Pavel Šplíchal: Česko potřebuje učně jako sůl

28.09.2013 13:41

Stačí špatně vybourané dveře a rozpadající se kuchyňská linka a členové domácností se ocitají na pokraji deprese. Pokud hnije koupelna, odchlípavají se kachličky a nefungují spotřebiče, těžko se pak doma někdo cítí dobře. Úsloví o zlatých českých ručičkách se pomalu mění v ironickou poznámku nad zfušovanou elektrikou při rekonstrukci bytu. Chlápci, kteří bez zbytečného mluvení opraví koupelnu, vybourají zeď a doma v dílně vyrobí nerezový lišty na míru, jsou přitom placení zlatem.

Pavel Šplíchal: Česko potřebuje učně jako sůl
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zahradník při úpravě keřů. Ilustrační foto

Je běžné, že objednaný řemeslník vůbec nedorazí a pokud dorazí, udělá práci špatně a ještě se chová arogantně. Špatná úroveň řemesel je tématem novinových článků ve víkendových přílohách i předmětem každodenních konverzací. Kontakt na dobrého řemeslníka se předává jako cennost.

Tento v tržní ekonomice absurdní stav má několik příčin. Učňáky se změnily na odkladiště čtyřkařů, kteří mívají často i problémy se čtením. Zanedbání dětí na základních školách se dotýká zvláště těch nejpomalejších. Potenciální budoucí řemeslníci ztrácí šanci ještě dřív, než ji dostali.

Systém vyučení je jednostranný a nevede k celkovému rozvinutí praktické inteligence. Výuka, poznamenaná tradicí učňovského školství za socialismu, selhává. Automatizace snižuje nejen počet lidí nutných při výrobě, ale snižuje i hodnotu výrobků. Spousta řemesel zaniká, protože nové zboží je levnější vyrobit než opravit.

Parta dělníků se často zmůže akorát na věčný komentář, že „je to zfušovaný.“ Přitom sami nic nedělají. Tradice melouchářů, kteří jsou pány a opravy dělají z toho, co nakradli z eráru, se stále drží.

Řemeslník za Rakouska-Uherska ovládal několik řemesel a několik jazyků. Zedník uměl postavit celý dům a pracoval často po celé mnohojazyčné monarchii, kde se domluvil i v několika jazycích. Nemusel být žádný lingvista, ale co se týkalo práce, zvládal například němčinu, srbštinu i základy maďarštiny.

Technická výuka nebo dílny můžou být zdrojem sebevědomí žáků, kteří jsou slabší v jiných předmětech. Možnost tvořit vlastníma rukama poskytuje člověku vztah ke světu a dává mu smysl. Cílem učňáků by neměl být člověk-stroj schopný ovládat jednu mašinu v továrně, ale všestranně zaměřený praktický člověk.

Mistři v dílnách jsou pro některé děti lepším vzorem než učitelky, které se zaměřují spíš na děti aspirující na gymnázia. Výchovu k řemeslu je taky potřeba přizpůsobit dnešním podmínkám, té nejjednodušší mechanické práce je stále míň, což vytváří prostor pro větší originalitu.

Kvalitní učňovské školství s podporou dílen a technické výchovy už na základních školách by nezajistilo jen lepší řemeslníky, ale taky by zlepšilo vztah dětí ke škole, potažmo k budoucí práci. Chlápci, co mají práci hotovou během dopoledne, odmítnou pivo, kolu i svačinu, spokojí se skleničkou vody a u práce neřeknou jediný slovo, nerostou na stromech. Výchově dobrých řemeslníků je potřeba věnovat stejnou péči jako vzdělání budoucích inženýrů.

Vyšlo webu hnutí ANO

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: ANO

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

13:57 Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

Čínský automobilový průmysl narazil na odbytovou bariéru spalovacích motorů. V největších čínských m…