Asi si nelze nevšimnout, že za těmito silnými čísly stojí především příznivý vývoj v Německu, kde exportní zakázky v průmyslu rostou podle PMI dokonce nejrychleji za posledních sedm let. Silnému euru navzdory, protože jde především o objednávky z asijských zemí.
Zatímco průmysl dále expanduje, u služeb dochází ke zpomalování růstu v důsledku slabší poptávky, nicméně v obou případech se zdá, že i přes pozitivní vývoj zakázek není v eurozóně ochota nabírat nové zaměstnance (a především pak ve Francii) tak silná, jako byla třeba na začátku roku. A to je možná na aktuálních – jinak příznivých – číslech to nejméně příjemné, když vezmeme v úvahu vysokou nezaměstnanost ve velké části eurozóny.
PMI sice nejsou čísla, která by přímo ovlivňovala názory centrálních bankéřů, nicméně jsou ve srovnání s tvrdými daty z ekonomiky k dispozici nejdříve a navíc docela slušně vypovídají o tom, jak se vyvíjí právě ona zpožděná statistická data. Z PMI proto můžeme dovozovat, že růst eurozóny je i ve třetím čtvrtletí letošního roku silný a dokonce s sebou přináší i oživení inflačních tlaků. To sice není nijak extrémní, ale rozhodně jsou inflační očekávání firem posazená citelně výše, než tomu bylo v předchozích šesti letech.
Potvrzení konjunktury i vyšší prodejní ceny sice mohou ECB potěšit, ale asi jen těžko se dá čekat nějaká jiná reakce než (sebe)chvála za uvolněnou politiku a zdůraznění na jedné straně podílu na příznivém ekonomickém vývoji, a na straně druhé rizik všeho druhu, která tento vývoj mohou ještě zvrátit. Nakonec i na trhu se zdá, že očekávání jsou nastavena hodně nízko, takže v Jackson Hole může šéf ECB jen překvapit. Anebo spíš ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
