Co potřebujeme, abychom zastavili dnešní a každý další nekontrolovatelný příliv lidí, o nichž v nejlepším případě nevíme vůbec nic? Zcela jednoznačně ostrahu hranic - společných hranic. Společné hranice můžeme zabezpečit dvojím způsobem. Buď ji bude hlídat země na hranici ležící, nebo vytvoříme společnou pohraniční stráž. V obou případech musí jít o ostrahu společně financovanou. Jednou z cest může být třeba umazávání dluhů - nikomu to neublíží a všem to pomůže.
Řeči, že italskou hranici má hlídat Itálie a řeckou Řecko - to je blábol k ničemu. Je to společná hranice a společně za ni odpovídáme. Řeči o tom, že NATO je k ničemu, protože proti uprchlíkům nezasahuje, to jsou opět bláboly. Účelem a smyslem této organizace je něco úplně jiného. Účel těchto řečí rovněž, ale to je jiná kapitola.
Společná pohraniční stráž, žádná armáda. Nevelké, mobilní, dobře ozbrojené a vycvičené pozemní i námořní jednotky, schopné rychlého a přesně cíleného zásahu samozřejmě s podporou místního obyvatelstva. Musíme mít jasná pravidla pro zajišťování, identifikaci, přijímání, odmítání a vracení běženců. A na to nejsou potřeba tanky a křižníky, nepřehánějme to.
Jistě, na hranicích se mohou objevit malí zelení mužíčci s velkou technikou. Pak na scénu nutně vstoupí i armáda, ale tento problém teď neřešíme a hlavně, o použití armády si rozhodne ten který stát buď sám, nebo v rámci spojeneckých svazků - třeba i toho NATO. Ale to je skutečně jiná kapitola. Důležitá, sebezáchovná, ale jiná.
Autor je člen Vojenského sdružení rehabilitovaných, bydlí v Praze 6.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
