Když mi ještě nedávno několik mých přátel shodně řeklo, že GIBS pracuje na objednávku a vyrábí kauzy, nevěnoval jsem tomu pozornost a ani vnitřně tomu nechtěl věřit. Nepředpokládal jsem, že by v naší zemi bylo něco takového možné. To však jen do doby, než jsem se s prací GIBS setkal osobně. Původně, jako oznamovatel, neboť jsem jako policista sloužící na novém útvaru zjistil, že někteří kolegové a vedoucí svým jednáním porušují zákon. A vzhledem k tomu, že jsem na takovémto jednání nechtěl mít podíl a zároveň respektuji Etický kodex policie, kde je jasně uvedeno v bodu 4. písm. c) „netolerovat ani nekrýt podezření z trestné činnosti jiných příslušníků Policie České republiky a trestnou činnost neprodleně oznámit; stejně tak netolerovat ani jiné jejich protiprávní jednání či jednání, které je v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky.“
Zjištěnou trestnou činnost jsem tedy oznámil, avšak tato zůstala bez povšimnutí a nebyla řešena. Asi jsem nebyl ta správná osoba. Naopak, když bylo podezření ve své podstatě identické oznámeno z Vrchního státního zastupitelství v Praze, ještě ten den byly zahájeny úkony trestního řízení a strhla se hotová lavina. Bohužel z celého řízení je patrné, je již předem bylo jasně určeno, jak má vyšetřování probíhat a kdo má být obviněn, což se také stalo. Ačkoliv byly doloženy jasné listinné důkazy i svědectví, čin který měl být spáchán, spáchán být nemohl, přesto vyšetřovatelka šla přesně ve vytýčených kolejích, aniž by vzala v úvahu jediný reálný důkaz. Také je s podivem, že ti,kteří prověřují policisty, zdali dodržují zákony a zejména trestní řád, sami tento řád neznají. Neboť v rámci úkonů trestního řízení se dopustili příslušníci GIBS tolika pochybení, kterých by se nedopustil, ani začínající policista na kriminálce. Také chování příslušníků GIBS je jakoby z jiné doby, doby kožených kabátů a doby strachu a hrozeb. K zamyšlení je také to, že pro odpověď novináři na několik obecných otázek jsem byl nejen zadržen, ale byl podán i návrh na vazbu s kterou soudkyně neodsouhlasila, neboť nebyl shledán žádný důvod. Nicméně to, že mě nebylo po zadržení hovořit s obhájcem a bylo to umožněno až po 7 hodinách je trestuhodné. Nicméně jak příslušníkům GIBS i státnímu zástupci se to zdá zcela v pořádku. Mohl bych učinit výčet dalších takovýchto tristních pochybení, manipulaci s důkazy apod., což ale není účelem tohoto textu. Stejně tak právo nahlížení do spisového materiálu a dokonce skončených řízení, kdy jsem chtěl nahlížet dle zákona o přístupu ke svobodným informacím GIBS naprosto nic neříká. Také pokud se dovolávám svých práv zajištěných Listinou základních práv a svobod, dostanu jen odpověď, že věc nemá zákonné opodstatnění.
Co mi, ale přijde skutečně zvláštní, že přes předložené důkazy a svědectví, že jsem nespáchal to z čeho jsem viněn a ani spáchat nemohl, neboť v době, kdy se údajný skutek stal jsem pracoval na jiné součásti policie. Když jsem, já podal GIBS několik oznámení na trestnou činnost, jasně specifikovanou, pojmenoval konkrétní osoby, skutky a zdůvodnil jak byly spáchány, GIBS to vždy předal vnitřní inspekci policie, která šetří drobné přestupky apod.
Je tedy k zamyšlení k čemu a komu GIBS opravdu prospívá a koho před kým a čím chrání. Jestliže instituce, která má občany chránit před bezprávím policistů a sama užívá prostředky, které k spravedlivému, nezávislému a zákonnému řízení mají velice daleko je třeba si položit otázku, komu tato nedávno zřízená instituce slouží a má-li takovéto konání a existence této instituce opodstatnění v právní a demokratické společnosti.
kpt. Mgr. Rostislav Kotrč
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
