Pod článkem S. Gurieva uvádíme názor předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera na další kroky po Brexitu.
V minulém roce došlo k několika zlomovým okamžikům. Ponechme stranou zvolení Donalda Trumpa a upoutá nás, jak se na povrch vyplavila všechna slabá místa EU, což se nakonec projevilo Brexitem.
Odchod Británie z Unie však nutně nemusí vést k jejímu konci, ale naopak namísto černého scénáře musí zaznít „zvonění budíku“. Neboli, Brexit musí vést k inspiraci, jak řešit vzniklé problémy. V současnosti dochází k tomu, že jednotliví unijní představitelé začali apelovat na urychlení procesu změn, a to způsobem, že jednotliví členové se musejí začít podílet na „tvarování EU“. V tomto kontextu míní, že nyní za dané situace je daleko jednodušší provést ještě hlubší integraci, s ohledem na to, že mezi zbylými členy EU neexistují globálnější rozdíly. Proto je dnes jednodušší dosáhnout společného názoru, proti kterému by se Británie zřejmě postavila. Mezi tato integrační opatření patří například bankovní unie, což je stabilní téma, které je nonstop probíráno od začátku krize v eurozóně. Přestože již došlo k určitému pokroku v jednání, integrace evropských bank je problémem, jehož konce nelze ani dohlédnout. Příkladem, kde postup vázne, je ustanovení systému pojištění depozitu.
Dalším možným krokem, ke kterému je možné nyní přikročit, je problém vyplývající z hluboké asymetrie ekonomik, do které během krize dospěly jednotlivé země eurozóny. Míněn je tím návrh společných principů k ochraně pracujících, kteří přijdou o zaměstnání. To by předpokládalo periodické výdaje na náhrady, což by se muselo financovat z rozpočtu EU.
Nakonec nelze opomenout trvající diskusi odstartovanou utečeneckou krizí, kdy předmětem jednání se stalo společné schéma posílení vnějších hranic Unie. Do této diskuse je zařazen i problém kvót imigrantů pro jednotlivé země EU a zajištění financí na jejich integraci.
O těchto zde uvedených i dalších problémech se velice široce diskutuje, ale nejsou zaznamenány žádné známky pokroku. To dokazuje existenci faktu, že problém odchodu Velké Británie není jedinou překážkou hlubší integrace EU.
Odpor vůči integraci je vyvolán různými důvody, ze kterých je větší část tvořena problémem, že některý stát získá větší privilegia a výhody než ostatní země. V určitých případech přijetí některého opatření může pro všechny členy EU znamenat dlouhodobý zisk, což ale s sebou nese ten problém, že některé země na to budou doplácet zvýšenými výdaji.
V době, kdy se jednotlivé členské státy připravují na volby a kdy jsou na vrcholu „nekonvenční politici“, nechtějí mnozí představitelé riskovat ztrátu svého „politického kapitálu“, když by měly začít zavádět shora zmíněné reformy. Ale je možné, že by se dal překonat politický odpor tím, že by se předložil balíček návrhů. Za příklad vezměme všechno úsilí, které je nutné vynakládat na to, aby se předešlo utečenecké krizi. Víme, že některé země EU, zejména ve střední Evropě, nesouhlasí s přijetím utečeneckých kvót, pak navrhněme, aby si žadatelé o azyl vybrali zemi, kde chtějí pobývat a náklady by byly čerpány z rozpočtu EU, a to s tištěním dalších možných „dluhopisů“.
Ale pochopitelně, že se musí také přemýšlet o tom, že takovým návrhům bude kladen odpor. V tom případě je třeba přijmout jiná opatření, což předpokládá transfer utečenců do méně rozvinutých zemí, které by díky tomu dostaly více prostředků z fondů Unie. Právě tak by bylo potřeba pracovat na formování účinné migrační politiky.
Díky opatřením by se i v zemích s vysokou nezaměstnaností podařilo v krátkém období dosáhnout ekonomického růstu. Přesto je nutné brát v úvahu skutečnost, že reformní balíček neznamená jen čísla určená k záchraně EU, ale především se musí jednat o vytvoření udržitelných institucí. Má-li se EU stát „majákem“ otevřenosti a liberální demokracie, bude se muset vydat na cestu další integrace.
Autor Sergei Guriev je ruský ekonom, který je nyní v čele Evropské banky pro obnovu a rozvoj – viz
Po Brexitu následuje vícerychlostní EU?
Jean-Claude Juncker, předseda Evropské komise, včera přednesl plán, jak by EU měla dále pokračovat po Brexitu. Jeho představou je vícerychlostní unie, což je podle něj mimo jiné způsobeno také mnoha nesouhlasnými stanovisky vůči EU z řad členů bývalých východoevropských zemí. Plán má být předložen ve středu v Evropském parlamentu. V plánu je stanoveno tzv. „pět cest“ po Brexitu pro zbylých sedmadvacet členských zemí EU. V podstatě se jedná o již staronové stanovisko, že státy, které chtějí v integraci pokračovat rychleji než dosud, by neměly podle Junckera být zdržovány jinými. Podle něj není možné, aby všechny státy přijímaly společně všechna rozhodnutí. Na nejdůležitějších věcech se nemusejí shodnout všechny členské státy, počet zastánců společných řešení může být rozdílný podle tématu. Jde o to, že bude vytvořeno jakési jádro a kolem něj budou na orbitu další země, které již nemají takové ambice hledat společné slovo k jednotě.
Proti tomuto plánu se již ostře postavilo Maďarsko a Polsko, které projevily obavy z marginalizace blokem Francie-Německo. Maďarský ministr hospodářství Mihály Varga varoval tento týden, že snahou některých silných evropských aktérů je vyřadit na vedlejší kolej země, které se rozhodly, že se nepřipojí k euru. Podle něj by toto rozhodnutí však mohlo dokonce vést k "sociálním nepokojům" v zemích, které by zůstávaly příliš pozadu za vůdčími státy EU.
Vybral a přeložil Mirko Radušević.
Vyšlo na literarky.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
