Sofie Chrtková: Kde by na to stát bral?

Je-li doslova ročně prošustrováno a různě „jen“ zpronevěřeno 85-135 miliard Kč, velké peníze odchází do jiných zemí, daňových rájů a soukromých kapes, je odpověď jednoduchá. Další velké peníze by se našly u neuvěřitelně vysokých platů různých manažerů, zejména státních a polostátních firem apod. Kolik financí odchází do firem, kde nelze určit ani majitele? Jak tyto firmy platí daně? Jak naši nejlepší a fundovaní ekonomové mohli dopustit, že cizí firmy zde podnikající odvádí zisky jinam, platí našim lidem mzdy, za které se nedá vyžít a doma by je za tak nízké mzdy hnali zaměstnanci klackem? Jak je vůbec možné, že tento zlodějský systém nechali naši politici rozbujet do neuvěřitelných rozměrů a „nebyla politická vůle“ s tím něco udělat? Peněz je víc než dost a je kde brát, pokud se udělá konec všem mafiánským praktikám, parazitování a sprostému okrádání. Jak je možné, že stát nemá údajně na důchody, zdravotnictví atd., ale miliardy na církevní restituce se najdou, najdou se souhrnu miliardy na platy manažerů a politických špiček nebo na předražené stavby a dálnice?

Když „halíř k halíři dělá miliony“, pak milion k milionu biliony. A to je jen jedna část, týkající se peněz do státní pokladny. Možná by důchody i platy stačili, ale to by nesměla být předražená elektřina, plyn, voda, pohonné hmoty, nájmy, telefony, několikanásobně dražší potraviny, než v okolních státech bývalého „západu“, navíc nevalné kvality a z těchto států dovážené - které by jim doma hodili na hlavu, předražené léky, ale i zdravotní pomůcky, různé služby a poplatky, atd., atd. Občané jsou tímto doslova okrádáni a z druhé strany čekají „podnikatelští exekutoři“, kteří berou vše, pokud nemáte na platby jedněm zlodějům, za rohem čeká zlodějský exekutor, který bere vše, co jste si za život vybudovali, zařídili a koupili za vaši práci a skončíte na ulici, s odebranými dětmi, zničeným manželstvím a zničeným životem, chudí a nemocní budete čekat na milosrdnou smrt. Tito zloději neznají hodnotu práce, jejich životním krédem je parazitování a bezpracné okrádání. Co pracující vytvoří, tito mu to seberou. Třetí část je získání financí progresivním zdaněním. Pokud si pamatuji, tak rovná 15% daň byla obhajována lepšími investicemi podnikatelů a lepší tvorbou pracovních míst – krásná lež podvodníků a zlodějů. Opak je pravdou – nezaměstnanost roste, pracovní místa se ruší, tím i povinné odvody do státní kasy a podnikatelé jen bohatnou na rovné dani a rušení pracovních míst.

Peněz je dost a nejen na důchody a je, kde peníze získat. Nemuselo by se ani často sahat do rozpočtu, možná ani zvyšovat různé sociální dávky, které stejně vznikly z důvodu nemorálního okrádání občanů a nezaměstnanosti. Pro začátek by stačilo jen zastavit a napravit všechen zlodějský systém vůči občanům a státu a získat nakradené zpět. Ví to politici a ví to občané. Občané by tedy měli volit strany, které toto mají nejen v programu, ale budou mít sílu hlasů svůj program prosadit a nebudou tvrdit „že nebyla politická vůle“ nebo, že to nejde. Když je vůle a skutečně se chce, tak lze prosadit i zdánlivě nemožné. Ostatně, když zdánlivě nemožné a v neprospěch občanů se podařilo naší „české pravici“, proč by se nemělo dařit levici?

Nelze si nevšimnout, jak „česká pravice“, nahrávající všem možným zlodějům, nazývá možné nápravy systému za čistý populismus nebo, „že je to nemožné“ a „kde by asi levicoví populisti, ne-li dokonce extrémisti, na to vzali“? Zloději se zkrátka bojí, že bude konec jejich velké žranice, nic víc, nic méně. Sociální stát je údajně nehospodárný? Jak je tedy možné, že zejména státy severní Evropy, mající skutečně a dobře zavedené sociální státy, patří jejich občané mezi nejbohatší a nejspokojenější a dokonce dle OESD i mezi nejvzdělanější?

Proč asi naše „čeká pravice“ kopčí a podporuje mafiánské systémy a systémy „banánových republik“, namísto systémy, kde vše opravdu funguje a občan je spokojený? Pro zloděje znamená totiž fungující a sociální stát konec bezpracných a miliardových zisků, konec parazitování na státu a občanech.

Nelze si ani nevšimnout, jaký se snaží pravice vyvolávat předvolební chaos v hlavách občanů, jaké prostředky používá, včetně různého strašení a pomluv, jak dehonestuje osobnosti, které ji skutečně mohou ohrozit? Neštítí se a nebude štítit ani toho nejhoršího, protože jim jde o vše. Shledávám určitou podobnost v projevech dr.Rátha a p.Okamury, jedná-li se o jasné popsání skutečností, ve kterých žijeme. Neberou si žádné servítky vůči zlodějům a systému, mluví jasně a srozumitelně, jejich řešení má hlavu a patu. Rovněž volební program komunistů v mnohém podobný s programem ČSSD, avšak ucelenější a s konkrétními nápady na zlepšení, stojí za úvahu. Občané by měli vážně zauvažovat a nikoli se nechávat zastrašovat a strašit levicí a komunisty, pokud volají po nápravě systému. Pravice si je velmi dobře vědoma, jaké nebezpečí hrozí zlodějům a jejich vytvořenému systému v případě, pokud se levice spojí a do PS by se ještě dostala kupř. i strana „Úsvit“. Začněme v předvolebním čase kalkulovat podobně jako strany a politici, nenechme si vnutit pravicový předvolební chaos, vedoucí pouze k nerozhodnosti nebo neúčasti ve volbách.

Rozdrobení na malé strany, které nemají moc šancí se do PS dostat a jejich možná volba, nahrává pravici a dalšímu chaosu v budoucí PS. Tyto strany, pokud jsou životaschopné, mohou svůj volební potenciál zvyšovat a dostávat se více do povědomí občanů větší aktivitou i osobnostmi. Jsou i malé strany s osobnostmi, kupř. LEV-21, ale má skutečně reálnou šanci se dostat až do PS? Mnoho smysluplné práce mohou udělat i v regionální politice, která je neméně důležitá. Nejen, že se více dostanou do povědomí občanů na základě skutečně odvedené práce, ale mohou i ovlivňovat poslance. Osobně jsem toho názoru, že si malé strany musí získat nejprve občany na regionální úrovni a dokázat, co umí a pak se mohou ucházet o místa do PS. Tím se také z velké části občané vyvarují chyb minulých, kdy se do PS dostali lidé, které občané ani neznali, neměli odbornost ani vzdělání a byli jen užiteční ke zvedání rukou pro pravicovou 118. Již brzy se ukázalo, avšak pozdě, s kým máme tu čest a jak velká část občanů nejen naletěla, ale jak bylo s nimi následně a důsledně zameteno.

A závěrem - s pravicí bude ještě hůře a s levicí být hůře, než dosud, určitě nebude. Velkým nepřítelem levice je rozdrobenost, tedy nedostatek hlasů a hlav v PS, různé osobní útoky či vymezování se, s kým ano a s kým ne. Nejde přeci o osobní přání a pohled jednotlivých politiků, natož propagandu nebo populismus, ale o podstatné a důležité změny zlodějského systému a nastolení skutečně právního státu a demokracie, nikoli udržení neudržitelné zlodějské totality, jež zapříčinila současný celkový marasmus, chudobu a nezaměstnanost.

Publikováno se souhlasem vydavatele.