Velkou roli v tom bude hrát i zvýšená meziroční úmrtnost důchodců o 20%, tedy i lidí s postižením, takže nic moc pro Českou spořitelnu ani do budoucna. Kšeft za 300 milionů byl zaplacen a o nic více nešlo. Jen Vrchní pokladník bude tvrdit dál, že je Země placka, protože z principu v sobě nezapře fanaticky zarytého a nevědomého, středověkého inkvizitora.

 

Ze statistik lze vyčíst  stav země a životní úroveň občanů a jejich potřeby, jakož i to, jaké jsou ve skutečnosti hrůzné  dopady pravicových vlád na občany. Nebylo by na škodu, kdyby politické strany, ucházející se o přízeň voličů, na svých webech zveřejňovaly různé statistiky ze současného  života občanů, postižených dopady idiotizmu současné vládní garnitury a  k jednotlivým výsledkům se nejen vyjadřovaly, ale  formu nápravy zveřejňovaly a jako konkrétní body zahrnuly i do svých programů, ale také na nich již dnes intenzívně zapracovaly. Lepší, než jakékoli volební plakáty by byla prokazatelná pomoc těm nejbezbrannějším. Možná naivní přání, ale pro občany by to znamenalo něco konkrétního a také, že se strany začínají zabývat  konečně problémy občanů a nikoli jen   sbíráním volebních hlasů skrze problémy občanů, které však nebudou stejně řešit, protože to buď nepůjde nebo nebude politická vůle. 

 

Současná vládní parta s různým stupněm poruch osobnosti  se zabývá pouze tím, jak nejvíce ztížit a poškodit  život občanům. Není jediná pozitivní věc, kterou by se tato parta mohla pochlubit, zato v negativech a hloupostech se dostává pomalu  na přední místa světových žebříčků a v lecčem je i na místě prvním. Současná vláda  zvorala a rozvorala  co se dalo za co největší peníze  a sama se permanentně chválí za jedinečné úspěchy v systémovém  nefungování a nyní se podepisuje i pod nastolením podmínek ke  zvýšené úmrtnosti  těch nejbezmocnějších.  Zveřejňované podrobné statistiky z různých oblastí života občanů by  této samochvále mohly natrhnout zadní část kalhot, ale především by mohly napomoci i  většímu zapojení občanů do politiky přímo.

 

Jako občané se dovídáme daleko více ze života stran, než ze života občanů. Je tedy načase, aby se strany a jednotliví politici začali zajímat o občany a  své voliče  nejen těsně před volbami. Zatím jsou  strasti občanů více využívány ke stranickým bojům, než aby se reálně řešily. Konstatování, že důchodci a postižení, matky samoživitelky, nezaměstnaní apod. se mají špatně, je jen holým konstatováním, tvrzení proti tvrzení: „ máte se jak prasata v žitě“. Chybí  konkrétní statistiky, ale  rovněž permanentně zveřejňovaná skutečná svědectví o životě občanů a dopadech vládní politiky na život v Česku.  Kupříkladu, proč strany či poslanci nemají weby, kde se přímo zveřejňují živé příběhy občanů a dopady vládní politiky na jejich životy?  Proč se nezveřejňují způsoby jednání a chování příslušných státních  úředníků, ale rovněž přímé dopady různých zákonů a vyhlášek na občany? Takto zveřejňovat se dá leccos, dokonce i špatná práce soudů.

 

Jako občana a voliče mě nezajímá život stran, ale  to, jak se zvolení politici dokážou postarat o životy občanů a zasadit se o jejich zlepšení ve zvláště křiklavých případech. Za křiklavé obludnosti považuji právě meziroční zvýšenou úmrtnost důchodců o 20%, zvýšený počet sebevražd v důsledku chudoby nebo podnikatelsky zaměřených  exekucí,  zamezení  braní příspěvku na péči postiženým, kdy mají velmi nízké důchody a tento příspěvek  mohou použít především na léčbu či asistenta, což si jinak z důchodu dovolit nemohou.  Ostatně, kdyby tak dobře fungovala  pomoc rodiny, když  stát přehodil pomoc na rodinu, jistě by se úmrtnost  této nejslabší skupiny občanů  meziročním tempem o 20% nezvyšovala, pokud by pomoc rodiny zvládaly, zvláště při velmi nízkých platech a vysoké nezaměstnanosti. Především zde dochází ke zcela řízené a systémové redukci   skupiny občanů se zdravotním postižením, důchodců a vážně  nemocných, ale dochází i  k ekonomickým dopadům na rodiny, které situaci zvládat ani nemohou, ale budou to rodiny a děti, které budou nakonec za  vládní zrůdnosti odpovědné. Ačkoli se jedná o zákonem krytém  omezení dostupnosti léčby a pomoci, stále jde o zákonnou zrůdnost, která se dotýká životů,  ale i přístupu a  morálky celé společnosti k nejslabším a nejbezmocnějším. Na  bezmocné je ukazováno prstem, že jsou to ti, kteří nejvíce užírají ze státní pokladny, tak je vlastně dobře, že se vláda zasadila o minimální pomoc a zrychlila  meziročně úmrtnost této skupiny občanů o 20%. Alespoň jeden vládní  "vynikající hospodářský výsledek", bravo! Není čemu tleskat.

 

Je naprosto neodpustitelné, pokud v důsledku vládní politiky umírají lidé a politické strany opozice se tím   odpovídajícím způsobem nezabývají nebo slibují, že teprve po volbách tomu bude možná  jinak.  Pokud je to nechává lhostejnými nyní, nemůžeme očekávat, že se  to po volbách zlepší. Kdyby si strany opozice začaly objektivně prošetřovat například za jakých podmínek a doslova zvůle úředníků se odebírá příspěvek na péči skutečně potřebným, mohou možná procento úmrtnosti ještě do voleb poněkud snížit a to prostřednictvím intenzívního zájmu o jednotlivé případy. Neméně  odsouzení hodné je, když se důchodce má rozhodovat, zda si koupí lék, jídlo nebo zaplatí nájem apod. a je nucen neustále volit mezi  tím, co možná ještě zvládne.  Strany opozice disponují rozhodně větší silou, mocí  i prostředky, které důchodce, postižený nebo vážně nemocný nemá.  Dokonce se domnívám, že i senátoři by mohli být v tomto případě činní a na základě dopadů vládní politiky na životy a úmrtí občanů, by mohli  jednat podobně  jako ohledně Klause a být daleko úspěšnější a jako důkazy použít živé příběhy občanů, které seženou v hojném množství, v čemž jim  občané jistě velmi rádi pomohou.

 

Co se veřejně nepropírá, jakoby neexistovalo. Nejen, že postiženým se může stát kdykoli kdokoli, ale současnou vládní politikou jsou ohroženy i děti a rodiny. Nejde jen o úkol zachraňující životy, ale i o nastolení opětovné slušnosti a morálky, kterou současná, vážně  psychicky narušená  vládní parta, zcela postrádá. Ministrovi zdravotnictví a ministryni práce a sociálních věcí by měl někdo konečně vysvětlit, že stres,  nedostatek péče, léků , tepla a potravin,  zabíjí rychleji a spolehlivěji, než zakouřená hospoda. Přestává jít jen o důchodce a postižené, ale začíná být omezována i lékařská péče pro mladší ročníky. Alarmující je, že rychlá záchranka musí s vážným případem objet  několik nemocnic, než předá pacienta i ve stavu ohrožující život do péče nemocnici.  "Odpovědná" vláda to popře. Je tedy na občanech i příslušných institucích, aby politiky začali bombardovat skutečnými  a hlavně zveřejňovanými fakty.