Vítězství Andrzeje Dudy v druhém kolem prezidentských voleb v Polsku je hořkou pilulkou pro Brusel i pro naše havlisty ve všech politických stranách. Tresť ze zděšení europeistických elit vylil do svého komentáře v Babišových Lidových novinách významný štamgast pražské mediální kavárny Zbyněk Petráček. V článku nazvaném „V zrcadle Dudy“ vyznal, za použití klíčového znaku svých "soukmenovců", přímo klasicky lásku v podobě nenávisti a pravdu v podobě lži. Nového polského prezidenta, kandidáta strany Právo a spravedlnost (PiS), ohodnotil mimo jiné takto:
Duda jako Bátora?
„Národovecky - konzervativní Právo a Spravedlnost nemůže být přirozeným partnerem liberálně - konzervativní ODS. Duda je pro snížení důchodového věku či pro kontrolu bank řízených z ciziny. PiS se opírá o národ, silnou roli státu a katolické církve o arcikonzervativní hodnoty. Přirozené partnery má ve Václavu Klausovi, Ladislavu Bátorovi či Akci D.O.S.T,“ mudruje pan Petráček.
I nejisté prohlášení socialistického ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka svědčí o lehké panice, která vypukla mezi pražskými Bruselany. "Tyto volby přinesly překvapení. Já přesto doufám, že zahraniční politika Polska se tak mnoho nezmění, protože polská politika byla v poslední době v Evropě a Evropské unii velmi silná a to také díky určité konzistenci," vyjadřuje své obavy poněkud nesrozumitelným "newspeakem" pan Zaorálek.
K čemu vlastně v neděli v Polsku došlo? Jde o signál měnícího se kurzu polské politiky, nebo jen o kosmetickou úpravu dosavadního stavu bez hlubších politických dopadů? To je zatím předčasné hodnotit. Faktem nicméně je, že každá změna, která jakýmkoliv způsobem naruší eury a funkcemi dobře namazaný stroj bruselské "mašiny" představované Občanskou platformou, kterou tak dokonale zosobňoval prezident Bronislav Komorowski, se trochu zadrhla. A může se stát významnou komplikací v uskutečňování plánů na dosud (poměrně) hladce probíhající proces postupného zotročování evropských národů, o touze po vyvolání válečného konfliktu s Ruskem ani nemluvě.
Polsko za Tuska - Trojský kůň USA
V těchto plánech patřilo dosud Polsku klíčové místo. Nejpozději od tragické smrti euroskeptického prezidenta Lecha Kaczyńského při letecké havárii u Smolenska patřily mocenské elity našeho severního souseda k motorům, pohánějícím stále se zrychlující unifikaci Evropy a "americkou" válečnou protiruskou rétoriku. Bylo to právě Tuskovo Polsko, které sehrálo zásadní roli při realizaci další "barevné revoluce" made in USA na evropském kontinentě - majdanském státním převratu na Ukrajině.
Právě na území Polska (a pobaltských států) byly vycvičeny úderné oddíly tzv. Pravého sektoru, které spolu s americkými a polskými zpravodajci logisticky zajišťovaly celý krvavý puč. Podle mnoha zdrojů to byly právě polští ostřelovači, kteří zahájili palbu do protivládních demonstrantů a touto klasiíckou „operací pod falešnou vlajkou“ vyprovokovaly ozbrojené střety s téměř bezbrannou policií, což nakonec vedlo ke svržení demokraticky zvoleného prezidenta a celé takzvané ukrajinské krizi.
Významná byla i úloha Polska při následné válce v Donbasu. Na ostřelování Doněcka se podle věrohodných svědectví z fronty podílela i polská dělostřelecká brigáda a další jednotky. Právě zapojení polské armády na ukrajinské frontě bylo jedním z klíčových momentů, který "internacionalizoval" celý konflikt.
Polsko však bylo v posledním roce mimořádně aktivní i na bruselské frontě. Není náhodou, že za odměnu obdrželo druhý nejvyšší post v bruselské hierarchii. Donald Tusk se stal v prosinci předsedou Evropské rady, takzvaným "evropským prezidentem". Nic to sice prakticky neznamená, ale symbolicky ano. Unii sice samozřejmě dál velí Německo, protektorát Spojených států, ale současně tím bylo ostatním řečeno: Chovejte se jako Polsko a také dostanete bonbónky...
Vliv na českou politiku
Důsledky polských prezidentských voleb se ale bezprostředně týkají i nás. Pokud by zvítězil Komorowski, polská vláda by okamžitě začala přípravy na přijetí eura, neboť by jeho vítězství interpretovala jako souhlas polské veřejnosti s přijetím bruselské měny. To by samozřejmě znamenalo i zvýšený tlak na Českou vládu, neboť naše havlisticky-kolaborantská média by ještě více tlačila vládu, aby přípravy na euro urychlila.
Ne náhodou byla již dlouho před polskými prezidentskými volbami naplánována schůzka mezi českými nejvyššími ústavními činiteli a šéfem státní banky Singerem, kterou na tuto neděli svolal prezident Zeman - velký příznivec likvidace české národní měny. Po vítězství Dudy bude ale mít schůzka asi trochu jiný průběh, než kdyby vyhrál europeista Komorowski. Právě odmítnutí projektu "polského eura" je zřejmě největší aktuální problém, který tamním Bruselanům vítězstvím Dudy vznikl. Již před volbami se totiž nově zvolený prezident vyjádřil, že Polsko euro nepotřebuje a že udělá vše pro to, aby uhájil polský zlotý.
V ostatních zahraničně politických věcech bude Andrzej Duda zřejmě zastávat současnou linii PiS. Z té sice včera formálně vystoupil s tím, že chce být nadstranickým prezidentem, jeho vztahy s předsedou strany Jaroslavem Kaczyńským jsou ovšem nadále velmi úzké.
Proto je stále stejně důležité, jakou pozici zaujme PiS ke konfliktu na Ukrajině. Polští konzervativci si podle řady signálů stále více uvědomují, že velká část jejich voličů za rok prohlédla fintu Bruselu, který použil Polsko jako trojského koně amerických neokonů a postavil ho do první linie (zatím jen) studené války s Ruskem. Do podzimních parlamentních voleb sice žádnou velkou změnu očekávat nelze, po nich se však může dít mnohé i v této klíčové oblasti.
Uměle živené protiruské nálady
I když jsou v Polsku protiruské nálady tradičně silné a v současnosti ještě uměle živené (viz. odhalená provokace polské tajné služby se založeným požárem u ruské ambasády), také zde dochází postupně k vývoji. Stále více Poláků si začíná uvědomovat, že jejich skutečným nepřítelem není Rusko, ale mocné protikatolické síly v Bruselu a Washingtonu. Duda sice v kampani mluvil o tom, že připouští možnost americké základny v Polsku, ale jak se shoduje většina komentářů, i on bude muset více naslouchat stále více protiválečně a protiamericky naladěné veřejnosti - zejména té ve venkovských oblastech, jež ho většinově volila.
Jak výrazně se kormidlo zahraniční politiky otočí, to se ukáže až po parlamentních volbách. Kromě Občanské platformy, které po odchodu Tuska do Bruselu dochází dech, nyní velmi posilují konzervativci z Práva a Spravedlnosti. Mimo ně bude zřejmě chtít do poměrů v zemi výrazně promluvit i bývalý rocker Pavel Kukiz. Tedy ten, který se svým programem kritizujícím tvrdě současné elity v Bruselu a Washingtonu dosáhl v prvním kolem prezidentských voleb fantastických 20 procent. I čtvrtý na pásce, euroskeptik Korwin Mikke se šesti procenty, má reálnou šanci do polské politiky po parlamentních volbách promluvit.
Duda jako Cameron?
Doby, kdy Polsko bylo hlavním tahounem bruselské byrokracie v Evropě, jsou po prezidentských volbách zřejmě minulostí. Bruselské elity pomalu nevědí, kde dříve hasit vznikající požáry a ohýnky. Patří mezi ně i vítězství dalšího „potížisty“ Davida Camerona ve Velké Británii. Nelze ho sice brát příliš vážně, ve skutečnosti je to oddaný bruselský "federalista", ale tlak UKIP ho donutil slíbit referendum o vystoupení z EU. Také britská veřejnost má všeho zdá se po krk, a tak i váleční jestřábi ze zámoří mají problém. Vždyť Cameron, donedávna nezpochybnitelný spojenec USA, chce podle posledních zpráv usilovat ve vztahu k Rusku o "svébytnou zahraniční politiku, která by více odpovídala britským zájmům".
Mnohé naznačuje nečekaný telefonát, který proběhl včera mezi Davidem Cameronem a Vladimírem Putinem, který je dalším náznakem "couvání", jež začal Obamův ministr Kerry před několika dny v Soči. Je proto docela možné, že i konzervativec Duda by se mohl rozhodnout pro nějaký typ "restartu" s Ruskem.
Gratulace z "dolních palub"
To by byl ovšem pro „europeisty“ skutečný karambol, který by přišel v nejméně vhodnou dobu. Právě když hordy takzvaných uprchlíků proudící do Evropy udělaly v Titanicu Evropské unie další citelnou politickou díru. A ta se začíná rychle zvětšovat. Na horních palubách pro "vyvolené" se sice stále ještě tančí, ale do kotelny už se valí záplava.
Spustíme záchranné čluny, nebo půjdeme pod vodu? V Polsku navlékají záchranné vesty. Veřejnost to zvolením nového prezidenta dala jasně najevo. U nás je zatím slyšet spíše lkaní a naříkání "kavárny". Zbyněk Petráček ve shora zmíněném článku v LN si nevzal do úst Václava Klause náhodou. Reagoval totiž na jeho gratulaci prezidentu Dudovi. Praví se v ní:
Vážený pane prezidente,
jsem velmi rád, že Vám mohu tímto blahopřát k Vašemu zvolení prezidentem Polské republiky. Jsem rád, že ve Vaší osobě zvítězil kandidát polské pravice a někdejší spolupracovník tragicky zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského, se kterým mě pojily nejen podobné názory, ale i osobní přátelství.
Považuji právě Vaše zvolení za dobrou zprávu jak pro náš celý – s Poláky sdílený – středoevropský prostor, tak i pro budoucnost evropské integrace, a to zejména pro Váš kritický a realistický pohled na její dosavadní vývoj.
Věřím, že nastane příležitost, abych Vám své blahopřání mohl vyjádřit osobně a také Vás lépe poznat.
Přeji Vám, ale i celému Polsku, které vnímám jako našeho nejbližšího partnera, přítele a souseda, v nadcházejícím období samá správná a prospěšná rozhodnutí.
K exprezidentově gratulaci se připojuje i Protiproud.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
