Tu noc a ono ráno po prvních zprávách, že vyhrál Brexit, spustila na finančních trzích grandiózní panika. Nejen v Británii, kde bychom to celkem čekali. Oblétla celý svět. Sledovalo se jen, kde to padá méně, jako třeba v Číně, zatímco hned v sousedním Japonsku akcie kopírovaly Londýn. Chvílemi to vypadalo jako po zhroucení investiční banky Lehman Brothers, které spustilo krizi roku 2009. Letíme do černé díry? Co znamenají ty stamiliardové ztráty investorů teď? Je svět bez Británie jako člena EU bezcenný? Skutečně ztrácí tak velikou část hodnoty? Brzděme, neplašme se, zprávy o konci světa jsou přehnané.
Možná, že svět nějakou část hodnoty ztrácí, ale jakou, to se nedozvíme z vývoje cen na finančních trzích. Trhy to ani nezajímá, řídí se něčím jiným. Musíme se vzdát iluzí, že v kritické situaci to jsou právě finanční trhy, co nás poučí o reálné ceně aktiv. Nikoliv, ve chvíli, kdy by byly nejvíc potřeba, finanční trhy se chovají jako kasíno a ztrácejí kontakt s reálným životem. Větší roli než ekonomie tam hraje psychologie, moje i ostatních.
Je to poker, ve kterém jsou důležité nervy. Musíte prodávat dříve než ostatní, abyste předešli ztrátám. Nakonec se jim stejně nevyhnete. Při propadech však vidíte i nákupní příležitosti, ale má to háček, to všechno stojí peníze. Připomíná to hru, kdy hudba hraje, a my chodíme kolem židlí, kterých je o jednu méně než zadků. Když tu náhle hudba přestane hrát. Trh obrátil. Židle jsou náhle obsazeny a pozornost se soustředí na toho, kdo sedá do prázdna. Komu že to došly volné peníze a dává se k dispozici supům?
Smysl té ušlechtilé zábavy totiž spočívá v tom, že nešťastníka, kterému došla hotovost a padá do platební neschopnosti, přinutíme ždímat dodatečné zdroje z prodeje zbylého majetku pod cenou. To jsou ty hvězdné chvíle finančního trhu, kdy se naplňuje moudro – kupuj levně, prodávej draho. Netřeba zdůrazňovat, že největší hráči vždycky vydrží s hotovostí déle než ostatní, takže jsou to oni, pro koho jsou levné nákupy a drahé prodeje vyhrazeny. Ti menší proto přicházejí na trh hlavně proto, aby tam své peníze odevzdali. Celý proces je elegantnější a uspořádanější, než když zapadnete mezi skořápkáře, ale výsledek vyjde zhruba nastejno.
Málokdo investuje svoje vlastní peníze
Panika na finančních trzích není obrazem velikosti katastrofy. Neprodává se z obav z budoucnosti, ale k výprodeji jsme donuceni poklesem cen v důsledku toho, že prodávají i jiní. To by se to nakupovalo, kdyby bylo za co. Místo toho musíme doplnit díru v účtu, na kterou poukazuje náš věřitel, a proto prodáváme ještě rychleji a sami přitápíme pod vlastním pekelným kotlem.
Co v tom dělá věřitel? Málokdo investuje svoje vlastní peníze. Když chce někdo kupovat cenné papíry, obyčejně si na to část peněz půjčí (margin) a zaručí se jinými cennými papíry ze svého portfolia. Dokud cena papírů roste, je všechno v pořádku. Půjčené peníze představují páku, která vynásobí zisk z mého vlastního vkladu. Jakmile však trh klesá, je to opačně, půjčené peníze násobí ztráty. Všechno jde dolů, a tak klesá pochopitelně i ocenění mé záruky. Banka, která mi půjčila, zneklidní a začíná sledovat, jestli hodnota záruky ještě stačí tu půjčku pokrýt.
Když hodnota záruky klesne příliš, banka volá dlužníkovi (margin call), ať přisype. A tomu nezbyde, než něco papírů prodat, aby měl čím platit. Jenže těmito prodeji tlačí cenu ještě níže. Prodejní panika proto nemusí vznikat proto, že všichni, kdo vkládají peníze na finanční trh, mají z těch těkavých pohybů cen narušenou nervovou soustavu. Všichni prodávají jako stádo jenom proto, že nutně potřebují hotové peníze. Proto také jako první bývají sestřeleny ty nejkvalitnější akcie – dají se nejsnáze prodat za slušnou cenu. Ale hned za nimi nastává bleskový výprodej rizika, jako jsou aktiva ze vzdálenějších nebo okrajových trhů. Obvykle to snadno pocítíme i v Praze. Peníze se pak přelévají do bezpečných přístavů, jako jsou třeba americké nebo německé dluhopisy, kde zase cena letí nahoru – ale u těchto papírů nás víc zajímá výnos, který letí dolů. Třeba – jako u těch německých státních dluhopisů – pod nulu.
Zatím trhy reagovaly jen na úvodní leknutí
Co bude následovat? Zatím trhy reagovaly jen na úvodní leknutí bez argumentů. Nikdo zatím netuší, jak se vztahy mezi Británií a zbytkem Evropské unie vyvinou. Předseda Evropské komise Jean-Claude Junkers sice vyzval, ať se jednání o odchodu zahájí okamžitě, ale britský premiér David Cameron chce odstoupit až na říjnovém sjezdu Konzervativní strany a tvrdí, že jednání je úkolem pro jeho nástupce.
Ministerstva zahraničí Německa a Francie pracovala na společném kontingentním plánu (pro případ) Brexitu už od března, informuje Le Monde. Proto se v pondělí sejde v Berlíně Angela Merkelová s Francoisem Hollandem, než to předloží v Bruselu velkému summitu EU na pravidelné „jarní“ vrcholné schůzce Evropské rady. Ten bude jednat od úterka. Juncker chce, aby při úterní pracovní večeři nejprve podal výklad britský premiér David Juncker, a pak už ve středu jednala jen EU 27 (bez Britů), co s tím.
Finanční trhy si mnohou pohrát s očekáváními a dílčími panikami, které budou vznikat před, v průběhu a po summitu. Vydělat se dá jen na pohybu cen. Ty se samozřejmě hýbou vždycky, byť třeba nepatrně, ale pokud máte miliardy a hodíte je na šestákovou změnu, tak si to vynásobte počtem obchodovaných papírů, a nemusíte jezdit ojetou fábií. Jenže velké změny dělají velký kšeft. Lze přitom zkusit jezdit na tygru a zkoušet se svézt s těmi největšími. Dokud máme tygra čím krmit. Pak by se začal starat sám.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
