Zdeněk Koudelka: Daně jako lupičství

22.04.2014 13:33

Zdeněk Koudelka: Daně jako lupičství V rámci snahy vlády snížit právní nárok církví plynoucí z restitucí a zrušení průběžného financování církví státem, některé politiky v březnu 2014 napadlo, že pokud církve tzv. dobrovolně neodevzdají část svých nároků státu, lze změnit daňové zákony a restituční náhrady církvím zdanit.

Zdeněk Koudelka: Daně jako lupičství
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, ilustrační foto

Přitom dosud restituční náhrady fyzickým osobám, sportovním spolkům či v rámci nápravy pronásledování Židů za německé okupace dani nepodléhaly. Stát může daně do budoucna upravovat a může zdanit věci, které nyní nezdaňuje. Nicméně daňové zákony musí být obecné. Lze zdanit dotace a platby ze strany státu, ale pak pro všechny, ne jen pro některé. Lze zdanit restituce, ale všem, ne pouze někomu.

V právním státě nesmí být daň nástrojem vydírání či státem organizované loupeže. Je ubohé, že lupičské chování někteří politici nezastírají. Veřejně prohlašuji, že pokud někdo něco nedá „dobrovolně“ sám, tak mu to seberou formou daní, které mohou jako představitelé politických stran v Parlamentu prosadit. To je chování mafie, kdy pokud někdo nezaplatí sám dobrovolně za tzv. „ochranu“, tak je mu jeho majetek podpálen. Stejnou politiku užívali nacisté vůči Židům na počátku své vlády, kdy ještě nepřistoupili k otevřené genocidě. Nátlakem ze strany politické moci nutili Židy, aby dávali tzv. dobrovolně určité dary a uzavírali pro ně nevýhodné smlouvy o převodu svého majetku ve prospěch Árijců. Rovněž v 50. letech 20. st. totalitní moc nutila daňovými předpisy a nucenými dodávkami zbytky soukromých vlastníků k tomu, aby státu své vlastnictví odevzdali. Dobrovolnost byla obdobná, jako když majitel restaurace část své tržby odevzdává výběrčím mafie, kteří mají v ruce kanystry s benzínem.

Právní stát není gangster a nemůže užít daně jako nástroje vydírání. V opačném případě se stává státem lupičské hordy. To, že jsou veřejně zaznamenány výroky politiků, kteří s touto možností kalkulují, usnadňuje případné soudní procesy. Naše právo totiž podmiňuje smluvní jednání tím, že je činěno svobodně a ne jako důsledek vydírání. I případné změny smluv mezi státem a církvemi, které by byly dosaženy pod nátlakem, budou neplatné. Záleží jen na odvaze soudců, zda se dokážou nátlaku některých držitelů moci a médií postavit. Tím, že církve odmítají změnit své názory pod pohrůžkou změny daní, bojují za práva všech. Pokud by toto lupičské chování jako nástroj politiky vedlo k cíli, může být stejný postup uplatněn vůči komukoliv. Pokud nechceme, aby platilo: „Nedáš-li sám část svého majetku na účet státu, vládní strany či konkrétního politika, tak mi ti jej zatížíme dani.“, pak je nutné odporovat takovému přístupu použitému vůči komukoli.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Ing. Věra Kovářová, MIM byl položen dotaz

Důchodová reforma

Tvrdíte, o důchodové reformě jednáte i s laickou veřejností. Jak? Kde? Jsem si ničeho takového nevšiml. A myslíte, že má smysl schvalovat něco, na čem se aspoň z větší části neshodnete s opozicí? K čemu reforma, kterou jiná vláda zase zruší, což už se stalo? Nebylo třeba chybou, že jste s opozicí ne...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 353. Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně

16:59 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 353. Jak ulovit štiku dlouhou jako stehno antické bohyně

Petr Žantovský ve svém pravidelném „Jak jsem potkal knihy“ tentokrát vybral pro májové čtení báseň o…