Přehlasování veta prezidenta ve věci novely Zákona o sociálně – právní ochraně dětí otvírá cestu k dalšímu experimentu této vlády.
Všichni se shodneme na tom, že přece umožnit co největšímu počtu dětí vyrůstat v rodině, popř. v náhradní rodinné péči je to nejprospěšnější, co pro opuštěné děti můžeme udělat.
Určitě je namístě snížit počty dětí v ústavních zařízeních, ale promyšleně, postupně a přirozenou cestou!
Proto jsem žádala poslance, aby se zamysleli nad skutečností, proč tuto novelu odmítl Senát, Česká lékařská komora, Společnost sociální pediatrie, Odborové svazy pěstounů, pěstounských rodin, zdravotní a sociální péče i další odborná veřejnost. Novelu razantně vetoval také prezident Václav Klaus. Ti všichni upozorňovali na nepřipravenost projektu zvaného "transformace péče" a varovali, že rychlost jeho zavádění do praxe přinese řadu negativních dopadů.
Vždyť systém opravdu kvalitní profesionální pěstounské péče se v zemích, kde funguje, budoval řádově 10–15 let. Jen pouhá příprava kvalitních pěstounů trvala v některých zemích až 3 roky .
Upozorňovala jsem také na to, že vyjádření samotného MPSV postrádají koncepčnost a jednoznačnost, o čemž svědčí i zcela protichůdná stanoviska během posledních dvou let.
Z roku na rok jsme byli svědky "moderního pohledu" na pěstounskou péči a "moderního pohledu na dítě", jak tyto obraty na MPSV vysvětloval pan exministr Drábek. Od počátku přípravy novely Zákona o sociálně právní ochraně dětí bylo velkou chybou, pokud to nebyl záměr, že ministerstvo postavilo ústavní výchovu proti neústavní a při přípravě se bezhlavě vrhlo pouze jedním směrem. Jako by rázem zapomnělo na to, že ústavní výchova v ČR ušla obrovský kus cesty.
Jsem přesvědčena, že na novelu takto výrazně podporující jeden typ péče před ostatními není připravena ani česká společnost, ani státní pokladna.
MPSV spouští líbivou kampaň, která má veřejnost přimět k většímu zájmu o pěstounskou péči. Bohužel rozhodující přesvědčovací metodou se staly slibované finanční odměny. Obávám se však, že finanční kompenzace nebude tak silná, aby vyvážila každodenní problémy, které se objeví. V ústavní péči se s nimi počítá a pedagogičtí pracovníci musí splňovat nejen vysokou odbornou kvalifikaci, ale také psychickou způsobilost.
Ví skutečně potencionální pěstouni co je čeká v onom "zaměstnání"??
Řešíme, které prostředí pro výchovu dětí je vhodnější a přitom to přece všichni víme!
Pokud má MPSV finanční prostředky, které slibuje a tvrdí, že jsou u nás děti do kojeneckých ústavů a dětských domovů umisťovány ze sociálních důvodů, proč je tedy neinvestuje do pomoci ohroženým rodinám?
Proč nevyvíjí stejné úsilí a finance na kampaň na podporu tradiční rodiny?
Statistiky jsou nemilosrdné, rostoucí počet osamoceně žijících lidí v produktivním věku, kteří oddalují založení rodiny jsou alarmující. Podle nich je u nás již více než čtvrtina domácností tvořena pouze jedním člověkem a za posledních patnáct let jich přibylo více než půl miliónu. Ze zprávy ČSÚ se bohužel rýsuje i další nemalý problém a to, že jenom v loňském roce bylo u nás rozvedeno přes 28 000 manželství a dle statistiky je každou půlhodinu rozvedeno jedno.
Na počátku kojeneckých ústavů, dětských domovů, pěstounské péče je především absence výchovy k rodičovství, podpory tradiční rodiny a priority prvků pro rodinné politiky ČR.
Je tedy správná cesta pomoci dětem prevence? Nebo až řešení krize a jejích důsledků.
Jde nám skutečně o pomoc dětem a rodinám v krizi?
Komu ano, nemohl podpořit tuto novelu, jako další experiment bez celospolečenského konsenzu a bez ohledu na názor odborné veřejnosti!
Při vědomí si mnoha negativ a pochybností odborníků i těch pro které se tato novela připravovala zní argument, "nějak se přeci musí začít" poněkud hazardérsky.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
_profil_top.jpg)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
