Lidé nejsou blbí, cituje Zdeněk Zbořil. A pouští se do rozruchu kolem voleb prezidenta

„Nezdá se mi, že by se pan Horáček jako dodatečně vystudovaný kulturolog rozhodl nejlépe. Spíše to vypadá na zneužití významného křesťanského svátku,“ glosuje na úvod politolog Zdeněk Zbořil rozhodnutí prezidentského kandidáta Michala Horáčka začít se sbíráním podpisů právě na Boží hod velikonoční. Pro média při té příležitosti Horáček uvedl: „Mám rád symboliku, první tiskovou konferenci jsem svolal do čističky odpadních vod, takže i ten dnešní den má určitou symboliku,“ odpověděl Horáček na dotaz, zda má nějaký význam, že podpisovou kampaň zahajuje na Zmrtvýchvstání. Zbořil k výběru data doplňuje: „Snad ale má nějaký vztah k ruskému pravoslaví. Zřejmě si ze svých studií pamatuje, že ‚bez symbolů a rituálů neexistuje‘, ale že by zrovna pro něj bylo Vzkříšení (Voskresenije) nejvhodnějším dnem zahájení předvolební kampaně, se mi nezdá.“

Zbořil přidává i další postřeh: „Doufám, že nám tím nechtěl naznačit, že očekává mezi svými ‚učedlníky‘ nějakého Jidáše, obává se ukřižování s dvěma lotry na pravici a levici a ještě před vzestupem na nebesa nebude muset volat ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil‘. Anebo pokračovat slovy písně z evangelického zpěvníku: ‚Je vzdálen slov mých křik a kvil, dnem nocí volám do posledku sil a neslyšíš mne...‘ (dál už nechci pana Horáčka a jeho věrné strašit). Ten symbol s čističkou se mi zdá vhodnější. Třeba se opravdu bude snažit vyprat a polepšit. To bych mu opravdu přál!“

Pokud by se teď konaly prezidentské volby, Michal Horáček by měl 20 procent, bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš 17 a prezident Miloš Zeman by vyhrál s 37 procenty. Vyplývá to z průzkumu společnosti Median pro Český rozhlas. I když, jak víme, doktor Zbořil nemá příliš velkou důvěru v průzkumy, přesto jsme se zeptali, zda bychom si na těchto číslech přece jen neměli něčeho všímat?

„Myslím, že bychom měli zaznamenat, že je to první serióznější průzkum a snad je na něm pozoruhodné jen to, že odpovídá názorům mnoha pozorovatelů a komentátorů nadcházejících prezidentských voleb. Přesto ale, radím, jej přehlédněme!“ trvá na svém zkušený politolog. „Navíc ani to 20+17=37 nevzbuzuje přílišnou důvěru. Kdyby dnes chtěl Český rozhlas ušetřit, mohl se sem tam někoho zeptat a dostal by po telefonu velmi podobnou odpověď. Uvedená čísla spíše odpovídají očekáváním a těžko předpokládat, že se nezmění. Pokud nezasáhne vyšší moc (když už jsme u těch Velikonoc) nebo Evropská unie,“ dodal.

Členů spolku přátel Václava Havla není tolik

Sedmnáct procent pro bývalého předsedu Akademie věd se nezdá jako špatný výsledek, už s ohledem na to, že kandidaturu ohlásil nedávno. Turné po českých městech chce začít v těchto dnech. Zatím jsme slyšeli slova o dalajlámovi, Číně, názor, že není pro rušení ruských sankcí a podobně. A jak zatím zapůsobil na doktora Zbořila?

„Původně jsem si myslel, že by se pan prof. Drahoš měl řídit pravidlem ‚Mlčeti zlato‘. Ale už se rozhodl mluvit, tak se snad něco dozvíme. Ale ani ten nápad s dalajlámou nepatří mezi ty šťastnější. Současný pan ministr kultury Herman to jistě ocení, ale prezident se nebude volit jen v Praze na Hradčanském náměstí. Také členů spolku přátel Václava Havla, sdružených ve Foru 2000, není tolik, aby mohli podstatně ovlivnit přímou volbu prezidenta. A tahat téma ‚dalajláma‘ do prezidentské kampaně se může ukázat dost nešťastné. Ale třeba to pan Drahoš myslí s Tibetem upřímně. Vždyť do té Číny, bude-li zvolen prezidentem, nemusí jezdit.“

Z možných kandidátů do volby hlavy státu už sbírá podpisy lékař a aktivista Marek Hilšer. Kandidaturu ohlásili také někdejší poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka, podnikatel Igor Sládek a výtvarník Emil Adamec. Zájem projevil i bývalý šéf kabinetu premiéra Jiřího Rusnoka, Karel Štogl, nebo aktivistka Jana Yngland Hrušková.

„Připomíná mi to něco jako ďábelský trik prezidenta Zemana, nebo dokonce pana Ovčáčka. Jak co nejrychleji rozmělnit protizemanovské voliče. A při vší kritice pana Horáčka nebo pana Drahoše, přece jen tito kandidáti nejsou ani druhá liga, ale jakýsi okresní přebor. Snad jediným kladem tohoto výběru by mohlo být, že bychom se dozvěděli, jak si kdo v ČR představuje intelektuální a morální kapacitu lidí hodných vykonávat funkci hlavy státu.“

Referendum v ČSSD? Vyhozené peníze. Už jednou to nevyšlo

Prezidentská volba zaměstnává i sociální demokraty. Chtějí vypsat mezi svými členy referendum o tom, koho podpořit. „Referendum k volbě prezidenta se ČSSD už jednou nepovedlo. Mnozí si ještě pamatujeme, jak těch zhruba 25 tisíc hlasů, které měly určit kandidáta ČSSD na prezidenta (2002), přátelé a přítelkyně sice spočítali, ale pak rychle vyhodili oknem na dvůr Lidového domu. Lidé si pamatují a, jak říká šéf hasičů v Hoří, má panenko!, ‚nejsou blbí‘,“ připomíná Zbořil. „Takže obecně, kdyby jej vypsala jiná politická strana, snad by to mohl být takový specifický výzkum mínění členů a příznivců takové strany. Ale u ČSSD jsou to předem vyhozené peníze. Ale možná právě o to jde, vyrvat z děravého rozpočtu Lidového domu nějakou korunu ještě dříve, než strana odejde ‚nepaměti do propasti‘,“ dodal.

Už v minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmiňoval Zdeněk Zbořil „masivní útok vedení ČSSD na stranické kádry, který nelze přehlédnout“. Dnes už je jasné, že i hejtman Jiří Zimola skončil. Takže vlastně po odchodu Jeronýma Tejce, Marie Benešové a dalších už nemá předseda Bohuslav Sobotka vážnějšího oponenta? A abychom neviděli budoucnost ČSSD jen v černých barvách – co když strategie vyjde? Protože ne každý sleduje jména v politice, premiér Sobotka nebude mít kritiky a do voleb ještě pár měsíců zbývá. A kdo si pak vzpomene na Tejce nebo na Zimolu?

„To je pro mne příliš těžká otázka. Ještě kdybych měl k dispozici kněžnu Libuši a Vyšehrad! Odpovím vám také otázkou. Kdo může dnes říci, koho z ČSSD do voleb ještě odvedou v řetězech? A jak říká Švejk, ‚když někoho vede policajt, je to vážnej okamžik v životě lidským‘,“ říká Zbořil. Zároveň připomíná, že „plukovníka Šlachty se ČSSD zbavila, pan doktor Altner zemřel, ale dědicové zůstali, okolo OKD se smyčka možná také stahuje a „Akce Severozápad“ je pěkně rozjetá. Těch hejtmanů za ČSSD je nějak mnoho podezřelých z nekalé činnosti. Proč by nemohlo dojít i na předsedu strany? Zejména když si své nepřátele vyrábí dnes už skoro geometrickou řadou? Opojný úspěch na posledním sjezdu strany může být také jeho poslední. A kdo si na současného předsedu ještě po nějaké době v dobrém vzpomene? Možná jen poradci od Hillary, až budou z Lidového domu dobývat své nedobytné pohledávky.“

Politolog Jan Kubáček v souvislosti s ČSSD pro Parlamentní listy vyjádřil obavy, že sociální demokracie nastoupila stejnou trasu jako před několika lety ODS: „Je to vidět na její současné politice i na kandidátkách, kde vítězí určitá odtažitost, odtrženost od běžných problémů lidí. Vítězí tam taková úřednická, teflonová strategie,“ zhodnotil Kubáček. Podle Zbořila je příliš ohleduplný. „ČSSD zvládá s velkými potížemi svou trojjedinou roli – parlament, vláda, Lidový dům. Za takové situace se nelze divit, že toho hodně ve straně a okolo ní vypadá jako podle Trockého teze ‚o vládě sekretariátu nad proletariátem‘. ČSSD je nejstarší, tradiční politickou stranou, jak její dnešní členové rádi vzpomínají, ale bez kontinuity členské základny. Dnes už skoro každý do ní přišel odněkud. Včetně těch dravých mladých. A zejména ti umějí být dokonale ‚splachovací‘. Možná by si mohli vzpomenout, alespoň příležitostně, na pana Horáčka a jeho symbolickou čističku.“

Papež zdůraznil utrpení lidí na Korejském poloostrově a v Sýrii

Papež František pronesl tradiční poselství Městu a světu. Odsoudil v něm násilí, které páchají represivní režimy, ale žádnou konkrétní zemi přitom nejmenoval. Svět ovšem vyzval, aby se pokusil snížit napětí v Sýrii a v Severní Koreji. „Bůh kráčí spolu s lidmi, kteří putují světem poté, co byli nuceni opustit své domovy v důsledku války, hladomoru či kvůli despotickým vládám,“ prohlásil papež František. „Především mne zaujalo to, že papež František zvlášť zdůraznil utrpení lidí na Korejském poloostrově a v Sýrii. Málo si uvědomujeme, že právě v Jižní Koreji (Korejské republice) lidé žijí 64 let ve stavu ne vždy dodržovaného zastavení palby a oni jsou první obětí ‚kultury strachu‘, kterou jsme tam dovezli. Ať již rudí, bílí nebo modří,“ uvedl k poselství Zbořil. Podle politologa se také málo staráme o to, že v jižní části poloostrova jsou hluboce věřící křesťané několika konfesí. „Vzrušuje nás tragikomická dynastie Kimů, udržující své občany, resp. státní příslušníky, v materiálním a morálním nedostatku. Zapomínáme ale na bohatou, materiálně bohatou jižní část poloostrova, kde ale také mnozí strádají deficitem občanských svobod a sociální spravedlnosti. V obou částech nespravedlivě rozdělené země žijí lidé, kteří se domnívají, že by mohli žít lépe, ale koncentrace zbraní a nebezpečí jejich použití a zneužití je tam takového rozsahu, že každá severokorejská raketa, která může nést nukleární hlavici, je víc zajímá než materiální blahobyt.“

„A pokud jde o Sýrii? Ti věřící, kteří se tam ještě nebojí žít, jsou sužováni podobně jako v minulosti pýchou a mocí Západu. Svatý otec by jim sice měl přinášet útěchu, ale přimluvit se také u nějaké vyšší instance, aby když americký prezident doprovází své rakety k útokům na Syřany slovy ‚Bůh žehnej Americe!‘, aby to se svým požehnáním nepřeháněla,“ dodává Zbořil.

Zbořil: Turecko se nedá řídit podle představ Junckera

Z turecké parlamentní demokracie se stane prezidentský stát, v jehož čele by mohl stát současný prezident Erdogan teoreticky až do roku 2029. Ve veřejném vystoupení označil Erdogan referendum, které rozhodlo o posílení pravomocí, za historické. „Chceme, aby organizace a zahraniční země rozhodnutí našeho národa respektovaly,“ dodal. A posilněn úspěchem jedním dechem dodal, že bude hovořit s premiérem a lídry stran o obnově trestu smrti. Také o něm chce referendum. Co výsledek znamená a jaké důsledky může mít pro Evropu? „Když se na Západě znelíbil turecký prezident, protože se mu podařilo uniknout smrti, kterou mu chystali Evropou obdivovaní pučisté, zřejmě doufá, že podobně jako v minulosti by nějaká vojenská vláda jednala lépe, a hlavně v našem, protože i my jsme součástí pyšné Evropy, zájmu,“ uvedl Zdeněk Zbořil a připomněl: „Otec Turků – Mustafa Kemal Atatürk – referenda nepořádal. Rozkazoval a nařizoval, kontroloval a trestal. Dokonce, když zakázal v Turecku nosit fezy, vůbec ho nenapadlo ptát se ve strakonických fezárnách, zda by nechtěly nějakou kompenzaci. V těchto souvislostech lze konstatovat, že referendum o změně ústavy je opravdu ‚historické‘.“

Zbořil upozorňuje, že Turecko je ale nejen kulturní anatolský most mezi Asií a Evropou, ale také více než osmdesátimilionový stát s rozvinutou ekonomikou, strukturovanou společností a silnou armádou. „Taková země se nedá řídit podle představ finančních dobrodruhů, jako je třeba evropský Jean-Claude Juncker. Otázkou samozřejmě je, zda referenda jsou nástrojem demokratického vládnutí, nebo diktatury. Turecko není Švýcarsko a islám není kalvinismus.
Jak bude reagovat EU, bude skutečně zajímavé. Více než čtyřicet let slibovala Turecku hory doly. Jednou to nešlo kvůli nedodržování lidských práv, podruhé kvůli Řecku a rozdělenému Kypru. Vždycky se něco našlo, až se na turecké straně vytratila trpělivost,“ konstatuje politolog s tím, že pokud v EU převládne rozum, to je ovšem otázka několika pětiletek, mohly by z toho mít prospěch obě strany. „Pokud nikoli, budeme se dál hádat o přistěhovalce a uprchlíky, islám neislám. A hlavně, strategický význam Turecka se bude hodnotit podle spolupráce s vojensko-politickými systémy celého světa. Mezi nimi Evropa a jí snad ještě blízké NATO nejsou právě silnými protihráči,“ dodává.

U nás za humny odvahy nechybí, ale rozvahy ano

Předseda opoziční ODS Petr Fiala poukázal, vzhledem k těsnému výsledku hlasování, na rozdělení země v otázce posílení prezidentských pravomocí. „Pokud by se výsledek potvrdil, je třeba to vzít na vědomí a hledat nový model vztahu s Tureckem. Jeho cesta směrem k EU je tím prakticky vyloučena,“ řekl ČTK Fiala. Podle europoslance vládního hnutí ANO Pavla Teličky je podstatné už to, že se takové všelidové hlasování vůbec konalo. „Jeho vypsání a nyní i výsledek odklání Turecko od demokracie a užší vazby na Evropskou unii. A to i přesto, že se Erdogan nyní asi částečně umírní,“ uvedl Telička. A co si myslí o těchto názorech doktor Zbořil?

„Pan poslanec Fiala, a dokonce ani pan Telička by neměli být aktéry překreslování mapy Evropy a hledání partnerství EU s Tureckem. Poslanec za ANO se trvalé odklání od samostatného uvažování o zahraniční politice ČR v EU, a tak budeme jeho soudy ‚stranou nechat ležet muset‘.Také pan Fiala je malý pán na to, aby zavíral cestu Turecka do Evropy, ale může se mu stát, že mu bude uzavřena cesta do Turecka. Hlavně se oba předvádějí jen u nás za humny, kde odvahy sice nechybí, ale dovolme si pomyslet, že rozvahy ano.“

Server Aktuálně.cz upozornil, že při hlasování v zahraničí zvítězili zastánci změn ústavy s větším náskokem, když se pro posílení prezidentských pravomocí vyslovilo téměř 60 procent hlasujících. V Německu je podpořilo 63 procent účastníků referenda, v Nizozemsku 70 procent. „Zajímavou a úplnější statistiku zveřejnil dnes, pokud se nemýlím, Radim Valenčík na Prvních zprávách a rakouský pohled na věc doplnil Jan Zmatlík. Nestačí jen uvádět procenta, ale i počty hlasujících. Oba autoři však přímo i nepřímo upozorňují, že už začal politický boj o interpretaci výsledků tureckého referenda, a dokud nebudeme mít důkladnější analýzy, neunáhlujme se. Mohli bychom dopadnout jako výše citovaní slovutní páni poslanci,“ reaguje Zbořil.

„Cokoli o Spojených státech řeknete – je pravda!“

Stejně jako i v minulém Rozjezdu, i tentokrát ještě požádaly ParlamentníListy.cz o hodnocení dění v Sýrii. Můžeme situaci uzavřít s tím, že šlo v případě střel Tomahawk o gesto s ohledem na získávání vlivu, případně úlitbu vůči části administrativy a prošetření použití chemických zbraní už možná ani nebude nikoho zajímat?

„Podobně jako bombardování amerického torpedoborce v Tonkinském zálivu (1968), mrtvoly z prosektury v Temešváru (1989), zbraně hromadného ničení v Iráku a další incidenty a fake news, které sloužily a slouží k ospravedlnění válečných akcí některých mocných, sice zmizí rychle z prvních stran novin nebo aktuálních vizuálních zpravodajství, ale to ještě neznamená, že budou navždy zapomenuty. Americký incident v Son-my (My-lai) navždy zůstane v análech vietnamské války tak jako jiné podobné akce. A zájem o něj, i když už třeba jen pervertovaný, se objeví znovu, bude-li někdo ve jménu ‚pravdy‘ potřebovat zase páchat zlo,“ říká Zbořil.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že rozhodnutí Donalda Trumpa vytrestat syrského prezidenta Bašára Asada za údajný chemický útok přineslo snížení popularity Trumpa o dvě procenta a aktuálně činí 40 procent. Další operace v Sýrii schvaluje jen mizivé procento Američanů, přičemž vojenské akce v zahraničí mají nyní jejich historicky nejnižší podporu. „Možná, že i tradičně mezinárodněpoliticky naivním Američanům (včetně univerzitních profesorů a senátorů) došlo, že ‚u Damašku (resp.Idlíbu) se ‚bojuje za Washington‘. Ale vyčerpávající odpověď na tuto otázku nemám. I když Spojené státy znám a mám v nich dost přátel, netroufám si takto ‚od boku‘ vystřelit. Jde přece také o to, zda jsou tyto údaje o spokojených nebo nespokojených, věřících a nevěřících, pravdivé a zda se týkají Washingtonu, New Yorku nebo třeba těch pro Trumpa ve volbách úspěšných ‚fly-over states‘. A hlavně, jak často a rád cituji A. J. Liehma a jeho paní: ‚Cokoli o Spojených státech řeknete – je pravda‘!“ zakončil svůj dnešní Rozjezd Zbořil.