„Zákon měl přerušit propojení velkého byznysu, politiky a státní správy tím, že by státní správa získala výraznější nezávislost, ale to se v zákonu nepodařilo. I z některých pozměňovacích návrhů je vidět, že politici tomu propojení nebrání a možná ho ještě posilují,“ obává se profesorka Vysoké školy ekonomické v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.
Překvapilo vás, s jakou razancí vstoupil do projednávání zákona o státní službě prezident Miloš Zeman s ostrou kritikou politických náměstků, nazval je dokonce slimáčky na kapustičce?
Mě to nepřekvapilo, protože se prezident o tom víckrát zmiňoval, ale ta razance mi připadala zbytečná. Protože po tom, jak byl zákon změněn po dohodě opozice s koalicí, je úplně jedno, jestli na ministerstvech budou, nebo nebudou političtí náměstci. Posloužili jen k tomu, aby prezident řekl nějaké výhrady, na které lidi budou silně reagovat. Když totiž prohlásí, že bude nějaký politický náměstek, lidi si řeknou, že to je zase jen politická trafika, že zase budou mít politici nějaké výhody. Zní to hrozně populárně. Přitom je legrační, že vlastně ten pojem politický náměstek v zákoně vůbec není.
Vám se změněný návrh také nelíbí. Co Vám připadá jako podstatnější problém než prezidentovi političtí náměstci?
Původní představa byla, že budou instituce státní správy a politika odděleny. Krásně to vysvětlil Ondřej Vondráček (unijní legislativní právník a autor knihy Korupce jako parazit – pozn. red.) v jednom rozhovoru, když řekl, že kam kůň s vozem pojedou, to je otázka politická, avšak o tom, zda správně zapřáhneme koně před vůz, nebo za něj, rozhodne státní správa. Prostě by to mělo být jasně oddělené: politická rozhodování a vyjednávání a profesionální zpracování podkladů a profesionální výkon toho, co politici rozhodli. Nemělo by to probíhat tak, že se nastaví výběrové řízení tak, jak který politik potřebuje, ale podle toho, jaký je cíl. Aby politici nerozhodovali v něčím zájmu. Původně měli političtí náměstci být na úřadech proto, aby spolu s ministrem pomáhali prosazovat politická jednání, aby například jednali s opozicí nebo v rámci koalice, ale nemohli by říkat úředníkům, jak mají politické zadání realizovat. Vedle toho měli být odborní náměstci, kteří opravdu velmi dobře znají postupy a fungování státní správy, ti měli odpovídat v rámci rezortu za konkrétní oblast. Měla se oddělit sféra politického rozhodování a politické odpovědnosti a sféra administrativního rozhodování a odpovědnosti za to. Teď je to tak, že si ministr dosadí nějaké koaliční náměstky, nikoho moc nezajímá, jestli o rezortu něco vědí, nebo nevědí, to nikdo nezkoumá, ale ti ovlivňují státní správu. Ta situace teď je taková, že tady máme víc politických než odborných náměstků.
Prezident Miloš Zeman dokonce prohlásil, že když ke změně zákona o státní službě nedojde a Poslanecká sněmovna přehlasuje jeho veto, podá stížnost k Ústavnímu soudu. Jaký to podle Vás má smysl, bude se tím Ústavní soud vůbec zabývat, když toto ustanovení zřejmě není v rozporu s žádným ústavním zákonem?
Nejsem ústavní právník, neodvážím se říci, jestli to má šanci, jestli by se tím Ústavní soud zabýval nebo nezabýval. Ale většina ústavních právníků, které považuji za dobré, protože neříkají, co chtějí politici slyšet, se v zásadě shodují v tom, že by to šanci nemělo. Prezident chtěl v této chvíli ukázat svůj vliv, chtěl získat jistou popularitu tím, že je proti politickým náměstkům, což běžní občané vnímají tak, že je proti politickým trafikám. I když to s tím nesouvisí, hezky to vyzní. Miloš Zeman chtěl ukázat, že má tu mocenskou sílu. Každopádně si byl také vědom, že jsme v situaci, kdy zákon vyžaduje Evropská unie, protože ji nebaví, aby se tady ztrácely miliardy v projektech, které nemají smysl, nebo jsou rozkradené, a v momentě, kdy by se zákon dostal k Ústavnímu soudu, se to vlastně zpochybní. Jsem zvědavá, jak Evropská komise zareaguje vůbec na tu radikální změnu zákona, která vznikla po dohodě koalice s opozicí, kdy je zákon z hlediska efektivity velmi špatně nastaven.
Psali jsme:
Proto si myslím, že vládní koalice nemá moc velký zájem, aby se do Evropy dostávalo, že prezident chce dát zákon k Ústavnímu soudu. Evropa nemluví do detailů zákona, ale ve chvíli, kdy by se objevila hrozba, že prezident podá stížnost k Ústavnímu soudu, mohla by Evropa více zvětřit. Možná i tohle by mohl být důvod prezidentovy pohrůžky. Kandidátku na eurokomisaře za Českou republiku Věru Jourovou čeká grilování v Evropském parlamentu a dá se očekávat, že se možná někdo na tento zákon zeptá, protože jeho podoba byla s Evropskou komisí konzultována před tím, než byla uzavřena ta dohoda s opozicí. Teď máme zákon, který má úplně jinou logiku, než jak byl konzultován v Evropě, nejde o drobné dílčí změny. Vláda má zájem, aby ho Evropa přijala a už se dál nekomplikovalo využívání finančních prostředků z Unie.
Není absurdní postoj prezidenta k zákonu o státní službě, který jeho přijetí přinejmenším zkomplikuje a vetem i oddálí, když to byl právě on, kdo podmiňoval jmenování vlády Bohuslava Sobotky rychlým schválením zákona v prvním čtení?
To je hrozně absurdní věc. Prezident tím, že se vnutil do prvního čtení služebního zákona, zesílil nestandardnost projednávání. Pokud mají nějací experti a nevládní organizace sledovat, jak příprava a projednávání zákona probíhá, tak prezident udělal nejlepší způsob, jak z toho udělat bramboračku. Donutil poslance, ať zákon přijmou v prvním čtení, pak je k tomu přijat jakýsi komplexní návrh, pak se k tomu politici vrací, ale už nikdo nemá nejmenší šanci ohlídat, jaké úpravy se objeví. Do zákona se pak protlačí věci, nad kterými se budou všichni divit, kde se tam vzaly. Důvod, proč k tomu došlo, se těžko hledá. Proč prezident řekl, že musí být tento zákon přijat v prvním čtení, aby mohl jmenovat vládu?
To je nesmysl, protože pokud nemohl z důvodů lustrací jmenovat Andreje Babiše, tak první čtení nic nezmění. To nezpůsobí, že se změní právní prostředí. Prezident se pohyboval i po schválení zákona v prvním čtení ve stále stejném prostředí. Takže je otázka, jestli mohl, nebo nemohl jmenovat vládu z hlediska případného nepředložení lustračního osvědčení. To jen zkomplikovalo přijetí zákona. Je tedy úplně absurdní, proč se udělalo něco, co nemělo z hlediska právního žádný význam. Prezident by měl postupovat při jmenování vlády v souladu s Ústavou a zákony. Pokud mu něco bránilo ve jmenování této vlády, přijetí zákona v prvním čtení to opravdu nezměnilo.
Je prezidentova kritika politických náměstků vůbec důvěryhodná, když jeho vláda v roce 2002 odsouhlasila podobnou verzi služebního zákona, v níž političtí náměstci také figurovali? Není také možné, že politické strany mohou nominovat náměstky, kteří budou i odborně fundovaní?
Samozřejmě, že politické strany mohou říkat, že mají odborníky. Takových „odborníků“ už jsem zažila. Samozřejmě nechci říci, že všichni nominovaní stranami nebyli odborníci.. Ale většinou to nejsou takoví odborníci, kteří by znali fungování státní správy a znali konkrétní rezort do hloubky, aby věděli, jak se o věcech rozhodovalo v minulosti. Navíc byla původně snaha, aby tito političtí nominanti nezasahovali přímo do státní správy, ale pohybovali se jen v politickém prostředí a neovlivňovali, jakým způsobem se politické zadání realizuje. Ale teď už je to v podstatě jedno, protože se politika a státní správa promíchaly. V původním návrhu, kde mělo být Generální ředitelství státní správy, to bylo jednoznačně odděleno.
Ale zákon o státní službě není jen o depolitizaci státní správy, ale i o její profesionalizaci. Podaří se splnit alespoň tento cíl?
Když mělo být Generální ředitelství státní správy, bylo jasné, že tato instituce bude mít koncepci, jak má vypadat vzdělávání úředníků. A bude mít pod dohledem, aby to probíhalo adekvátně. Když se tento institut zrušil, najednou se ve sněmovně objevil pozměňovací návrh, aby Ministerstvo vnitra mohlo dát akreditaci vysokým školám, aby zajišťovaly úřednickou zkoušku. Protože těch úředníků je hodně, je to pro školy obrovský kšeft. Za druhé může dojít k tomu, co jsme před několika lety viděli už na Západočeské univerzitě v Plzni a bohužel i na řadě soukromých škol, kdy vzdělávání probíhalo velmi netransparentně, kdy se díky tomu vytvářely vlivové klientelistické sítě. Tehdy byl přijat zákon, který vyžadoval doplnění kvalifikace na bakaláře a magistra, pak jsme byli svědky u policistů a celníků, kteří si doplňovali vzdělání, že to bylo v oborech pro ně úplně nesmyslných, třeba v zemědělství. To znamená, že stát nad tím ztratil určitou kontrolu, když nebylo podstatné, co státní zaměstnanci vystudovali, ale hlavně že vystudovali.
Vytvořilo to obrovské korupční prostředí a prostor pro vytváření nejrůznějších klientelistických sítí. Pokud by teď Ministerstvo vnitra mohlo dát akreditaci pro vysoké školy, aby vzdělávání úředníků zabezpečovaly, tak se stát do značné míry zbavuje kontroly. Navíc se velmi posiluje Ministerstvo vnitra, překvapuje mne, že to vzhledem k historii nikomu nevadí. Ale především půjde o velké peníze. Je obrovské riziko, že nejenže vzdělání nemusí být takové, jaké by si stát pro své úředníky představoval, ale může to vytvářet kontakty mezi byznysem, politikou a státní správou. V tom vidím velké nebezpečí. Kdybych to měla přehnat, je to něco podobného, jako když Lesy České republiky zadaly společnosti lobbisty Ivo Rittiga, aby pro ně připravil etický kodex. Domnívám se, že pokud se umožní, aby Ministerstvo vnitra dávalo akreditaci vysokým školám, tak se to riziko zvyšuje. Protože společnost u nás není stabilizovaná, mohou se tady prostřednictvím vysokých škol vytvářet vlivové struktury. Úřednická zkouška měla zajišťovat, že stát má státní správu pod kontrolou. Ale pokud by tohle bylo schváleno, šlo by to úplně jiným směrem.
Myslíte si, že by pak paradoxně situace ve státní správě mohla být po přijetí zákona o státní službě ještě horší než dnes?
Určitě. Zákon, jak byl původně nastaven, pořád udržoval nějakou logiku a cíl. Jasně vymezoval zodpovědnost, co je politické rozhodnutí a co je administrativní řešení a za co je kdo zodpovědný. V této situaci vidíme, že mnohdy politici tlačí na státní správu, aby realizovala něco tak, jak si to oni představují, například ve prospěch svých nejrůznějších známých. Zákon měl přerušit propojení velkého byznysu, politiky a státní správy tím, že by státní správa získala výraznější nezávislost, ale to se v zákonu nepodařilo.
I z těch pozměňovacích návrhů, které ve sněmovně padly ve druhém čtení, je vidět, že tomuto propojení nebrání a možná ho ještě posiluje. Je možné, že se něco zlepší na nižší úrovni státní správy, ale nejsem si tím jista, ale to, co je velkým problémem České republiky - právě to propojení velkého byznysu, velké politiky a státní správy, tam zákon bohužel svoji funkci neplní, protože nedošlo k tomu, aby politici ztratili vliv na státní správu, aby mohla pracovat profesionálně a aby se s každou změnou vlády úředníci na ministerstvech neměnili. To se proti tomu původnímu návrhu podstatně zhoršuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
