Na sjezdu Evropské lidové strany v Madridu překvapil předseda Evropské rady Donald Tusk, když ve svém krátkém projevu prohlásil, že nemůžeme dále dovolovat, aby se solidarita rovnala naivitě, otevřenost se rovnala bezmocnosti, svoboda se rovnala chaosu. Pokud by někdo z přítomných, mezi nimiž byla i německá kancléřka Angela Merkelová, nepochopil, tak dodal, že tím poukazuje na situaci na hranicích. Podle Tuska by se evropští lídři neměli vzdát své prvotní povinnosti chránit území svých států a pokud chtějí pomáhat jiným, musí být nejprve schopni postarat se o sebe a své blízké. Tím se přiblížil výrokům maďarského premiéra Viktora Orbána, že Evropa je bohatá a slabá, což je nejhorší možná kombinace, ale vzdálil předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi i Angele Merkelové, jimž dosud stál názorově po boku.
„V této době zmatených výroků evropských politiků a jejich zaujímání podobně popletených postojů se pravděpodobně – dovolte mi tuto spekulaci – Donald Tusk, už svým křestním jménem prozrazující, jak byl asi vychováván ke své oddanosti ‚evropským hodnotám‘, asi rozpomněl na polské vladařské ambice z dávné minulosti, kdy v Moskvě polští vojvodové dosazovali na carský trůn oba ‚Lžidimitrije‘. Ale možná že zapomněl, jak to skončilo trojím dělením Polska. Ale abych nežertoval, zdá se, že Tuskova slova jen potvrzují, že i ‚hlava EU‘ se svými výroky, jak se dnes říká, ‚rozkročil od zdi ke zdi‘. Anebo to byl jen prostoduchý oportunismus v předvečer polských voleb? Už zítra možná uslyšíme z jeho úst něco jiného,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz na úvod svého pravidelného hodnocení Zdeněk Zbořil.
Hraběcí rady o ochraně evropských hranic
Připomíná však, že od nedávné návštěvy generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga víme, že EU musí tuto „obrannou alianci“ více finančně podporovat, ale obranu evropských hranic od ní žádat nesmíme. „Tak jak si to pan Tusk představuje? Že Evropská unie vytvoří nějakou paralelní armádu podobnou u nás ještě nezapomenutým ‚péesákům‘, nebo uvalí na členské země nějakou ‚imigrační daň‘, anebo se všichni v Evropě zalkneme ve svých historicky známých a tolikrát zničujících objetích? Jsou to hraběcí rady, stejně to budou muset zvládnout nejen národní státy, ale i lidé na místě. Že to otřese postavením všech možných politiků, včetně úřadu dosud nejpopulárnější evropské političky, je možné. Ale vadí to? Objeví se snad někdo lepší?“ poukazuje politolog na to, že nástupce Angely Merkelové se zatím nerýsuje.
Psali jsme:
Německá kancléřka zatím své poslední slovo určitě neřekla. Chce prosadit zavedení povinných a trvalých kvót pro rozdělování pravděpodobně až statisíců lidí, kteří budou dopravováni přímo z Blízkého východu, aby uprchlíci nemuseli podnikat nebezpečnou cestu. Chce také vytvořit nové evropské pravomoci, které nahradí některé národní pohraniční pravomoci, a zamýšlí rovněž zavést mimořádnou celoevropskou daň k financování pomoci uprchlíkům. Merkelová také plánuje „europanizaci“ kontroly vnějších hranic EU. Národní vlády se pak budou muset vzdát určité míry pravomocí ohledně kontroly hranic a budou je muset předat institucím EU, jako je Frontex, které budou mít na starosti přijímání uprchlíků a jejich případnou deportaci. Tím vším by došlo k narušení suverenity národních států.
O politickém osudu kancléřky Merkelové EU rozhodovat nebude
„Pokud je to opravdu plán Angely Merkelové a pokud mám právo jej už teď hodnotit, označil bych jej za idealistický a ambiciózní. Na jedné straně jej lze díky převaze Německa, Francie a jim věrného Západu projednat a dokonce i po určitých ústupcích schválit, ale kdo jej bude potom realizovat? Komisaři a komisařky v Bruselu a ornamentální Evropský parlament jistě ne. Ale jak víme z lidového ‚kapříci si rybník nevypustí‘, jen ti nejodvážnější se budou trochu stydět. Cesta do pekel je sice dlážděna dobrými úmysly, ale rozpad EU, anebo zavržení myšlenky evropské integrace není věc tak jednoduchá, jak si to představují mnozí její kritici. Materiální a morální investice do této myšlenky jsou příliš velké, aby je bylo možné zavrhnout,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Proti německé kancléřce pro její postup při řešení migrační krize roste vnitrostranická opozice v CDU, kritizoval ji i bavorský premiér Horst Seehofer ze sesterské CSU. „Život žádného politika, ani toho nejpopulárnějšího, není věčný. Už Havlíček napsal: ‚Je to bída na tom světě, každou chvíli jinak. Jednou tě maj´ za svatého, podruhé jsi sviňák.‘ Ale pokud se bude rozhodovat o politickém osudu Angely Merkelové, tak jenom v Německu nebo za mořem či někde na Východě. V té pyšné Evropské unii je sice mnoho politiků, kteří by jí politický konec přáli, ale bez zahraničního sponzora, ať už materiálního nebo morálního, zde na ni nikdo nemá. A tím myslím celou tu pyramidu nebo strukturu moci a vládnutí, které je Angela Merkelová vrcholem a symbolem,“ vysvětluje politický analytik.
Rakouská ministryně vnitra připomněla nacistickou propagandu
Na neděli pozval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker do Bruselu zástupce zemí Evropské unie i nečlenských států, které leží na takzvané balkánské stezce. Už předtím jim rozeslal šestnáctibodový plán, jak zlepšit vzájemnou spolupráci těchto zemí. Měla by mimo jiné ustat praxe, kdy země přepravují běžence k hranicím sousedů bez jejich předchozího svolení. Chorvatský premiér Zoran Milanović ale Junckerův plán označil za nerealistický a doprovodil to slovy, že kdo ho psal, vůbec nerozumí situaci, a že mohl vzniknout jen v hlavě dobře placeného byrokrata. Chorvatsko podle předsedy své vlády nebude u sebe nechávat běžence déle než po nezbytně dlouhou dobu a bude dále pokračovat v praxi jejich svážení k hranicím Slovinska.
Olej do ohně vzrušené diskuse o migrantech přilila rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová, když při čtvrteční návštěvě Spielfeldu mluvila o nutnosti práce na výstavbě „pevnosti Evropa“. Použití toho výrazu vzápětí odsoudil šéf úřadu kancléře Josef Ostermayer s tím, že se tento termín používal v jiné době a v jiném kontextu. „Je s podivem, že se ozývají ti, kteří měli být za této situace ‚dobře placeným byrokratům‘ nejvěrnější. Teď jde však o to, zda zvítězí idealismus nad realismem a zda to neskončí jako vždy, kdy ‚po úmorných celonočních jednáních‘ se k ránu ‚neproseděly‘ názory toho nejsilnějšího. A pokud jde o paní Miklovou-Leitnerovou, nechce se mi věřit, že si vzpomněla na ‚Festung Europa‘ z posledních let nacistické propagandy. Nebo že by snad platil biblický citát ‚čeho je srdce plné, tím ústa přetékají‘?“ ptá se Zdeněk Zbořil.
Hodnocení uprchlických táborů na základě jednostranných informací
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn obvinil Českou republiku ze systematického porušování práv uprchlíků a vyjádřil zároveň znepokojení nad „xenofobními a islamofobními projevy“ prezidenta Miloše Zemana. Jeho kritiku odmítl jak premiér Bohuslav Sobotka a ministr vnitra Milan Chovanec, tak i vicepremiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman. Naopak šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka vyjádření vysokého komisaře OSN pro lidská práva inspirovalo ke zveřejnění následujícího závěru: „Chovanec, Zeman a Sobotka si neuvědomují, jak obrovskou škodu napáchali pověsti České republiky protizákonným vězněním uprchlíků. Miloš Zeman se globálně stává metaforou idiocie a trapnosti.“
„Pan Zajd Raad Husajn i pan Čulík by si snad mohli vzpomenout, kdo podobně kaceřoval Československo za ‚utiskování‘ sudetských Němců. Popisovat poměry v uprchlický táborech a zařízeních a mluvit o ‚protizákonném věznění uprchlíků‘ na základě jednostranných informací je nevhodné a svědčí to jen o tom, jaké mají oba pánové zdroje svých informací a jak bude obtížné jim příště důvěřovat. Jinou věcí jsou některé výroky Miloše Zemana, které pronáší v době, kdy už dávno měla zvítězit pravda a láska nad zlem a nenávistí. Právě politický režim, na kterém se i pan prezident významně podílel, naučil občany České republiky nenávidět a snažil se, aby hned několik různých skupin občanů bylo v minulých letech zbaveno části občanských a téměř plných politických práv,“ míní Zdeněk Zbořil.
O Blairovi jako metafoře idiocie a trapnosti se autor přirovnání nezamýšlí
„To, že se v ČR podepisuje petice ‚islám tady nechceme‘, je při všech ohledech k ignoranci našich občanů k jiným náboženstvím – neodváželi, ani neprodávali jsme otroky z Afriky, nevraždili obyvatele Indie, Číny a celé jihovýchodní Asie, neorganizovali jsme průmyslové vraždění evropských Židů – přece jen za hranicemi slušného chování. A že Češi jsou často viděni jako slouhové nebo hulváti, to věděl ve Vídni už kníže Metternich,“ připomíná politolog. Prezident Miloš Zeman v nedělním rozhovoru pro Blesk.cz v souvislosti s migranty řekl, že při pohledu na malé děti se každého zmocní soucit, ale že mnohdy slouží jako živý štít. A ke zmíněné zprávě vysokého komisaře OSN pro lidská práva uvedl, že je to kampaň vedená skupinou lidí, kteří jsou možná upřímně přesvědčeni o tom, že uprchlíkům máme otevřít svojí náruč. A nevzpomínají si na pohádku o jezinkách.
Podle Zdeňka Zbořila jde o pláč nad rozlitým mlékem. „Nikdo z našich předních politiků, až na několik světlých, později pomlouvaných a nakonec zapomenutých výjimek, neprotestoval, když jsme schvalovali bombardování a podporu státních převratů v zemích, odkud dnes do Evropy přicházejí nejen běženci, ale i teroristé. Nikdo ani nereagoval na přiznání britského expremiéra Tonyho Blaira, že bombardování Iráku na základě tvrzení o přítomnosti zbraní hromadného ničení bylo vlastně jen vylhanou záminkou a celá válka tedy válečným zločinem. Dokonce ani pan Čulík v Britských listech nenapsal, že si Tony Blair ‚neuvědomuje, jak obrovskou škodu napáchal pověsti Velké Británie‘ a nezamyslel se nad tím, zda se i on nestává ‚metaforou idiocie a trapnosti‘. A že tato britská trapnost stála desítky tisíc mrtvých,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Raději se budu mýlit s Bushem, než mít pravdu s Putinem
Bývalý britský ministerský předseda Tony Blair, který byl největším spojencem tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe ve válce v Iráku v roce 2003, se poprvé veřejně omluvil za chyby při vedení tohoto konfliktu. V rozhovoru pro televizní stanici CNN také přiznal, že to následně vedlo k vzestupu muslimských radikálů v této zemi, které dnes reprezentuje Islámský stát. „Žádné vystřízlivění od těch, kdo válku schvalovali a podporovali, nečekejme. Kdo věřil, bude věřit znovu a komukoli. Vzpomeňme na jednu ‚public intelectual‘, která po komunisticku tehdy tvrdila: ‚Raději se budu mýlit s Bushem, resp. Clintonem, Obamou etc., než mít pravdu s Putinem.‘ Nasypat si popel na hlavu a vystřízlivět je ještě ten lepší případ. Horší jsou ti, kteří se okamžitě stávají, když je to výhodné, z levých pravými nebo z rudých modrými,“ upozorňuje politický analytik.
Při komunálních volbách na Ukrajině nepřesáhla účast 40 procent, v některých městech a obcích dokonce musely být zrušeny kvůli neplatným hlasovacím lístkům. Špatnou zprávou pro Kyjev je zejména zmar voleb kvůli nesrovnalostem ve voličských seznamech v půlmilionovém Mariupolu, největším městě v Donbasu, které je pod kontrolou ukrajinské armády. Ukrajinský prezident Petro Porošenko z problému obvinil proruskou opozici. Podle ústřední volební komise se neotevřelo celkem 315 volebních místností. Na povstaleckých územích se z rozhodnutí Kyjeva nehlasovalo vůbec. „Vypadá to, že zase už nejde o demokracii, spravedlnost a prosperitu, ale o privátní profit na úkor veřejného zájmu. A tomu nelze zabránit ani všeobecnými, ani komunálními volbami,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Ukrajina je ovládána gangy oligarchů se zahraničními sponzory
Ty jsou tak jen jakýmsi průzkumem veřejného mínění, který je vydáván za „svátek demokracie“, a navíc se vše odehrává v jakémsi mezinárodně politickém příšeří. „Ale jedna věc je jasná: když německá vláda přiznala, že do rekonstrukce Ukrajiny vložila 4,5 miliardy eur, říká nám také, že to nebylo nadarmo. Ukrajina je dnes ovládána zájmovými skupinami, někdo říká gangy, takzvaných oligarchů, prezentovaných nám jako politici, za kterými bychom měli vidět i jejich zahraniční sponzory. Po několikerých změnách vlád v posledních deseti letech se zdá, že rezervoár politického personálu je vyčerpán. Ale zkusme se zeptat v Moskvě, Berlíně a ve Washingtonu, možná dostaneme nějakou odpověď. Když může v Oděse vládnout pan exprezident Saakašvili, třeba se najdou i další se stejnou touhou po moci a majetku,“ myslí si politolog.
Ukrajinu v centru pozornosti západního světa už vystřídala Sýrie. Akce ruského vojenského letectva podle zástupce náčelníka generálního štábu Andreje Kartapolova způsobily, že hlavní radikální skupiny ztratily bojovou kapacitu a nabízejí syrské armádě uzavření lokálního příměří. Dva dny nato ministr zahraničí Sergej Lavrov oznámil, že je Rusko připraveno v Sýrii podpořit vzdušnými údery i protirežimní Svobodnou syrskou armádu a spolupracovat s dalšími opozičními skupinami, které bojují s teroristy. Překvapivou informaci doplnila další, že syrští Kurdové vyhlásili na severu Sýrie novou kurdskou provincii a mají v úmyslu otevřít v nejbližší době oficiální zastoupení Syrského Kurdistánu v Moskvě. Turecko už varovalo, že to vyvolá jeho velmi tvrdou reakci a ještě zhorší beztak napjaté vztahy s Moskvou.
Tradice imperiální politiky k islámským zemím je v Rusku dávná
„Je to skutečně zajímavá situace, kterou v míru sledujeme, protože se nás dosud dotýká jen okrajově. Když si to dáme do souvislosti s otevřením největší mešity v Rusku (v Moskvě), můžeme konstatovat, že se objevila, nebo obnovila, politika Ruské federace k islámským zemím, která je jistě ovlivněna počtem asi 25 milionů muslimů mezi 165 miliony občanů Ruské federace. Tradice imperiální a sovětské politiky k islámským zemím a k různorodým výkladům islámu je v Rusku dávná. Také její mechanismy jsou, řekl bych, téměř endemické a tradice konfrontace s Osmanským impériem je také staletá. Nechtěl bych se mýlit, ale vypadá to zase na nějaký nový konflikt v Evropě a možná, že dnes nás udivující migrace je jen jeho začátkem,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Pro kritiky Číny a zastánce dodržování lidských práv nebyl příjemný pohled na to, jak okázalé přijetí přichystal královský dvůr na úvod čtyřdenní návštěvy čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi včetně projížďky centrem Londýna v pozlaceném kočáře s královnou Alžbětou II., když ještě před cestou k Buckinghamskému paláci uvítali hlavu Číny spolu s panovnicí premiér David Cameron a řada dalších osobností. „O tom si snad ani nemusíme nic vyprávět. 30. září to bylo padesát let od puče a kontrapuče v Indonésii a generálu Suhartovi se vyčítala smrt 90 až 150 tisíc nebo jednoho milionu Indonésanů, podle toho kdy a kde. V roce 1978 byl v Buckinghamském paláci na večeři, seděl mezi královskými manžely a v rohu se krčila Margaret Thatcherová,“ poukazuje politolog na to, že bychom v pompézním přivítání čínského prezidenta v Londýně neměli vidět nic překvapivého.
Vedení Rady pro lidská práva Saúdskou Arábií nepřekvapí ani havlisty
A indonéský vojenský a politický vůdce nebyl vítán a přijímán jen ve Spojeném království. „Suharto byl zván do Washingtonu po celou dobu svého panování, které trvalo dvaatřicet let, navštívili ho dva papežové, u kterých dokonce pobyl i ve Vatikánu, a o lidských právech se nemluvilo. Až když se znelíbil, najednou se přišlo na to, že to byl vlastně diktátor a také tak trochu korupčník,“ připomíná Zdeněk Zbořil, jak to v mezinárodní politice chodí. Divit bychom se tedy neměli ani tomu, že Radu OSN pro lidská práva vede Faisal bin Hassan Trad, ambasador Saúdské Arábie, tedy země, která lidská práva otevřeně porušuje, ať už jde o práva žen, menšin, kritiků vlády nebo nelidské fyzické tresty a popravy. „To, že je předsedou Rady OSN pro lidská práva zástupce Saúdské Arábie, nepřekvapí snad už ani ředitele Havlovy knihovny v Praze nebo autora Havlovy lavičky,“ poznamenává politický analytik.
Na domácí politické scéně trvá fascinace předsedou hnutí ANO a ministrem financí Andrejem Babišem. Nejen že vlastní několikerá významná média, která mu „kryjí záda“, negativně zase o něm píší ta, která vznikla jako reakce na jeho vstup do politiky. Chystá se premiéra snímku Matrix AB, což je dokument, který o Andreji Babišovi natočil Vít Klusák a jehož premiéra se uskuteční tento týden. Nejvíce pozornosti se ve Sněmovně dostává jeho duelům s prvním místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem. Média ho neustále kontaktují a chtějí vyjádření k čemukoli, co se namane. Ve víkendovém rozhovoru pro jeden z celostátních deníků už na to poukázal sám, když na dotaz, co říká výrokům europoslance Pavla Teličky na adresu prezidenta Miloše Zemana, odpověděl, že nemusí komentovat úplně všechno.
Kritici Andreje Babiše popularizují, i když si myslí, že mu hanobením škodí
Přehnaný mediální zájem, a to ani ten negativní, předsedovi hnutí ANO zatím nijak neškodí. „Ti takzvaní kritici jednoznačně Andreje Babiše popularizují, i když se domnívají, že jejich kritika či hanobení mu škodí. Ale protože mnozí z nich nepožívají dobré pověsti, ale nechtějí si to připustit, dělají z něho oběť-hrdinu. To soustředění se na jeho diskuse s Miroslavem Kalouskem je typické. Média nejsou norimberský trychtýř a každý jejich konzument je schopen uvažovat, i když si to autoři těch denunciací nemyslí. A tak se ty pomluvy vracejí zpět k jejich autorům a dnes, i kdyby měli někteří stokrát pravdu, je první naší reakcí nedůvěra,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Pro předsedu hnutí ANO byl překvapivý vývoj posledních dnů na pražském magistrátu, jehož vyústěním bylo noční jednání, na němž zastupitelé hlavního města odvolali z funkce čtyři z jedenácti radních. „Podíváme-li se blíže na tóny procedury, které tak významně kódují politické prostředí v Praze, zdá se, že jen velmi mlhavě lze naznačit, jakým směrem se technologie moci zde ubírá, a zda je vůbec možné, nehledě na neustále opakovaná slova o ‚otevřenosti vládnutí‘ v hlavním městě, alespoň nahlédnout do zákulisí provozu, který současná politická scéna v Praze produkuje. Pražské politické prostředí je významně kontaminováno různými formami osobních odvet, přetrvávajících animozit a mediálně kolorovaného vzájemného odporu,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Za rozvratem může být snaha uspokojit privátní zájmy
V něm se podle politologa realizuje technologie „předjednávání“ obsahů výroků a skutků, které je jen projevem nedůvěry v možnosti politického řádu a také latentní nedůvěry v možnosti těch, kdož jsou součástí politické scény. „Snad nikoho v Radě neurazíme, když budeme konstatovat, že je nám jedno, kdo tuto poslední akci zahájil, ale hlavně bychom chtěli vědět, zda někdo, nebo dokonce nějaká skupina osob, nerealizuje zde svou rozvratnou strategii za účelem uspokojení svých privátních individuálních nebo skupinových zájmů. Protože v posledních dnech podobných zkoušek a rozvratů přibývá a lze se obávat, že za těmito událostmi už není jen nekompetentnost, ale i zlý úmysl,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
