Pane Golonko, já na vás hned bez varování vypálím první otázku politickou – jak jste spokojen s novou slovenskou prezidentkou?
Víte, já jsem zažil volbu mnohých prezidentů, takže už se na to dívám jaksi s nadhledem. Paní Čaputová beztak nebude prakticky sama o ničem rozhodovat, jak víte, bude spíše reprezentovat, protože ten systém máme jiný než třeba Američani nebo Francouzi.
Fotogalerie: - Čaputová na Hradě
Připomenete si 17. listopadu památku Václava Havla?Anketa
Je pravda, že prezidentka je velitelkou ozbrojených sil, které my ovšem nemáme (smích). Momentálně jsou to čtyři zastaralé stíhačky, které budeme teď měnit za další, ještě starší...
Jinak paní prezidentka nám tak trochu rozděluje Slovensko na dva tábory, které tvoří její příznivci a odpůrci. Je to atraktivní žena, to je fakt, ale jak se bez jakýchkoliv zkušeností v této oblasti vypořádá s těmi ostřílenými politickými žraloky, kteří už dělají politiku mnoho let, to si opravdu netroufám odhadnout. Ale přeju jí samozřejmě, ať to zvládne, protože v zahraničí zastupuje celé Slovensko.
Pane Golonko, další tvrdá střela na vás – téma imigrace. Vaši bývalí spoluhráči počínaje Jiřím Holíkem a konče Vladimírem Martincem se shodli na tom, že je zapotřebí postavit se k tomu problému o hodně tvrdším způsobem a uprchlíky (vyjma opravdových azylantů) už do Evropy nepouštět. Jak na to nazíráte vy?
Podívejte se, já si myslím, že ti uprchlíci, kteří sem momentálně proudí nebo už tu jsou, nemají téměř všichni žádné právo a patřičné důvody k získání azylu. Jsou to ekonomičtí imigranti. Ale jestli jsou na tom ve své zemi tak zle a umírají tam hlady, řekněte mi, kde vzali tolik peněz na cestu pro ty pašeráky, kteří si účtují dost vysoké částky, a ještě v eurech a na každou osobu zvlášť!
Já jsem například zažil přímo v Německu před lety výměnu pracovních sil mezi USA, Německem a Indií. Povolení do Německa dostaly i celé indické rodiny, ale všechno bylo přesně nastaveno, ti lidé chtěli pracovat a také pracovali – a za to dostali vízum na pět let, které se dalo samozřejmě prodloužit atd. To ale není podstatné, podstatné je, že ti dnešní imigranti jen čekají na sociální dávky, ale drtivé většině z nich se vlastně pracovat vůbec nechce!
A navíc – co si budeme namlouvat – je to jiná kultura, která s sebou samozřejmě přináší mnoho problémů. Ani po deseti školeních, ani po deseti letech se ti lidé neintegrují, mají jiné zvyky, a i když se třeba naučí trochu jazyk, pořád musíme mít na paměti, že oni pocházejí z úplně jiného světa.
Copak tady na Slovensku si někdo jen tak připevní na svoje tělo pár granátů, aby zabil sebe a pokud možno co nejvíce nevinných lidí okolo jenom proto, že má jiný názor? Opravdu Evropa něco podobného tak moc potřebuje?
Psali jsme:
Dobrá, ale nemůžeme takto paušalizovat, nejsou to přece všichni nějací sebevražední atentátníci a navíc přicházejí z relativně pestrého spektra zemí, a tedy i jiných kultur.
Určitě, já vím. To není ode mě nějaký projev diskriminace nebo rasismu, já nejsem nijak předpojatý, jen se docela vážně obávám, že za některými těmi imigranty kdosi stojí. A ten pan Nikdo jim zaplatí třeba i tu cestu, protože se mu to bohatě vyplatí, takhle báječně infiltrovat po Evropě spousty svých lidí.
Já si myslím, že to musíme brát jako útok určitých náboženských skupin, a myslím si, že proti tomu se musíme bránit, jinak bychom se museli s tou jejich kulturou vrátit do prvobytně pospolné společnosti, a začít všichni od nuly!
My potřebujeme inteligentní a schopné, vyučené lidi, kteří chtějí pracovat a chtějí chodit do školy, učit se náš jazyk atd. A ukažte mi, kolik jich mezi těmi imigranty je?
Poslyšte, pane Golonko, vy si tedy servítky rozhodně neberete...!
Jistě, to máte pravdu. Já zkrátka celý život říkám to, co si myslím! Ale i když jsem býval dřív „jen hokejista“, tak skutečně nejsem žádný primitiv, já jsem ekonom, mám dvě vysoké školy, pracoval jsem jako ředitel velkého podniku a vím velmi dobře, o čem tu povídám.
Levnou pracovní sílu samozřejmě požaduje a vítá řada firem včetně těch našich, ale to je trochu jiná kapitola. Tím se pak navíc snižuje celková hodnota práce, což je teď problém například Německa.
Ale je důležité vědět, že o tématu uprchlíků se dneska na Slovensku takto otevřeně a pravdivě mluvit nesmí, protože je to velmi nebezpečné – hned jste netolerantní anebo xenofobní. Takže se tu všichni tváříme, jako že je to všechno na dobré cestě…
Sledujete i českou politiku? Tam je soustavně tou nejkontroverznější figurou premiér Andrej Babiš, původem Slovák?
No ano, vždyť já ho taky vcelku dobře znám, pracovali jsme, spolupracovali jsme a můžu říct jen to, že vždycky to byl výborný a chytrý ekonom a podnikatel.
K těm obviněním, která jsou s ním spojená, se vyjadřovat nebudu, na to toho vím příliš málo, abych to dokázal objektivně posoudit.
Já se takovým oslím můstkem dostávám k hokeji, protože naše politická orientace je zejména díky prezidentovi Miloši Zemanovi často označována jako proruská. A nebylo větší rivality s Ruskem než v hokeji. Vy jste byl jako kapitán na ledě při těch dvou legendárních vítězných zápasech s Rusy, respektive Sověty ve Stockholmu 1969. A to bylo osm měsíců po invazi „spřátelených“ vojsk. Troufám si říct, že v celé té historii vždycky vypjatých vzájemných zápasů nikdy nebyla politika blíže hokejovému ledu než tehdy…
Ano, to máte pravdu, my jsme si i bez trenérů nejdřív svolali takový tajný sraz před prvním zápasem se Sověty a řekli jsme si, že na tom ledě buď vyhrajeme, nebo umřeme! A tak to opravdu potom vypadalo.
Navíc si někteří z nás přelepili tu rudou hvězdu na dresu jakožto formu protestu a já jsem potom byl předvolaný a musel jsem nahoře vysvětlovat, jak to že jsem to jako kapitán vůbec dopustil.
No chtěli mi to prostě přišít, ale já jsem řekl tradičně pravdu, že to byla spontánní akce a že už předem jsme se všichni dohodli, že těm Sovětům po zápase nepodáme ruce, protože prostě s tou invazí a s vězněním našich politiků u Brežněva absolutně nesouhlasíme.
„Já hraju za Československo, a ne za Sovětský svaz, vážená soudružko!“ povídám, takže nakonec to musel řešit sám Husák, který řekl, ať mi s tím dají pokoj, že jde přece jen o sport. (smích) I když tehdy to nebyla vůbec pravda, jak jste správně řekl...
Jak se díváte na současný slovenský hokej. Co mu schází? Proč tak chřadne?
My bychom potřebovali všichni, ale i Češi, aby se znovu zřídila společná československá liga! Vydělaly by na tom obě strany, protože my tu máme dobré mladé hráče, kteří by takto zůstali doma a neodjížděli okamžitě do Ameriky, protože by se nejdřív chtěli ukázat v té soutěži, která by díky Slovanu, Košicím či Trenčínu měla jednak vyšší úroveň a také by byla atraktivnější, takže by na ni chodilo mnohem víc lidí – a ty zápasy by byly vyprodané. Přece jen je tam určitá sportovní řevnivost mezi námi a Čechy. Vždyť to bývala úžasná derby, třeba Sparta se Slovanem nebo Trenčín s Jihlavou, Kladno s Košicemi atd.
Ale česká strana na to zkrátka nyní nereflektuje. Prý kdo by cestoval takovou dálku třeba z Plzně do Košic. No asi ten, kdo tam předtím pravidelně cestoval nějakých 30 let... a nezruinovalo ho to a přežil to. Podívejte se třeba na vzdálenosti v KHL. Každopádně je to velká škoda, že se ten projekt nedaří rozjet.
Vy jste se tím tak trochu dotkl tématu rozpadu Československa v roce 1993, protože do té doby se právě ta společná soutěž hrála. Jak vy osobně to rozdělení vnímáte a jak jste ho vnímal tehdy?
Já jsem tehdy zlostí bouchl do stolu a dva roky jsem nepřešel tu novou hranici, protože to pro mě bylo úplné trauma ukazovat svůj pas jako občan nějaké cizí země.
Já jsem se v Čechách cítil vždycky dobře. A že mi nadávali jako hokejistovi? No to bylo jedině v pořádku, to je sport! Kdyby nenadávali, tak bych toho asi moc neuměl a nebyl bych pro ně tak zajímavý…(smích). Ale pak zase všichni ohromně fandili, když jsem hrál dvanáct sezón za národní tým!
Vy si i teď vážíte těch skvělých hráčů a oni vám to vracejí. Například Jaromír Jágr vezme z Ameriky svoje miliony, za ty koupí a oživí kdysi slavný, ale ještě nedávno skomírající hokejový klub (HC Kladno – dříve HC Poldi Kladno) a daně zaplatí kde? No samozřejmě že v Česku. Totéž třeba Martin Straka v Plzni nebo Jirka Dopita v Olomouci.
A další špičkoví hráči z minulosti vám zase zajistili jako trenéři spoustu medailí a úspěchů – Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Josef Augusta, Vláďa Martinec nebo Jarda Holík.
Pane Golonko, vy jste po skončení hráčské kariéry, jak už bylo řečeno, studoval a pak rovněž trénoval. Dokonce jste vedl i slovenské národní mužstvo.
Ano, to byl ten rok 1996 a já jsem měl tehdy smlouvu na tři roky, tak jsem se hrozně moc těšil na Nagano, protože tam jsme tehdy měli možnost složit možná nejlepší slovenský mančaft v historii!
Jenomže intrikami na hokejovém svazu se smlouva zrušila s odůvodněním, že Golonka je až moc přísný a chce od těch hráčů zbytečně moc vysoké výkony...
No a jak jsme dopadli v Naganu, to víte, i když tam na nás ušila zase další podraz federace IIHF, takže jsme nemohli zapojit do týmu, který hrál kvalifikaci, všechny hráče z NHL. Rakousku nebo Kazachstánu to bylo samozřejmě úplně jedno, protože ti měli v NHL maximálně tak jednoho dva hráče. Ale u nás třeba Pálfy a další výborní, kvalitní kluci jenom seděli v hledišti a bezmocně přihlíželi tomu, jak jsme prohráli s Rakušany a nakonec nepostoupili.
Takže nakonec tihle skvělí hokejisté odletěli zase nazpět do Ameriky, aniž se na olympiádě vůbec dotkli puku.
Pane Golonko, naším – tedy českým – reprezentačním trenérem je v současnosti Miloš Říha. A vy ho znáte lépe než kdokoliv jiný.
Ano, samozřejmě, já jsem ho trénoval, Miloš byl můj hráč a známe se velmi dobře.
Za prvé to byl výborný hokejista, který v sobě měl tu jiskru a ten náboj a chuť vyhrávat a přesně to pak skvěle přenesl i na tu trenérskou lavičku. Řeknu to takhle: on vždycky stojí za mančaftem, a ne vedle něho! On by za ten tým dýchal.
A to bylo vidět letos i na mistrovství světa u nás na Slovensku, kde jste hráli výborně, i když Miloš musel poskládat dohromady spoustu mladých hráčů, ale vsadil na ně a dobře udělal. Já jsem byl několikrát v kabině po těch úvodních zápasech a tam byla cítit ta atmosféra dobrého týmu a ta vůle po vítězství.
Vy jste mohli klidně ten šampionát i vyhrát, kdybyste měli kvalitního gólmana, kterého Češi v minulosti téměř vždycky měli!
Já vím, že se to takhle otevřeně neříká, ale já to říkám na rovinu – tak jak jsem zvyklý. A Miloš Říha taky vždycky byl a je přímý a férový člověk, který se nikdy nebojí cokoliv říct.
Ostatně víte, proč vlastně dostal ten legendární vyhazov z Petrohradu v KHL? Víte to? No protože jako trenér řekl Iljovi Kovalčukovi, té jejich největší hvězdě a primadoně z NHL, že nebude chodit opilý, přestane chlastat před zápasem a místo toho bude pořádně trénovat.“ To by si tam nikdo jiný tehdy říct nedovolil!
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
