Souhlasíte se stížnostmi z řad opozice, že vláda a premiér Andrej Babiš za dobu opatření kvůli koronaviru často, ale se zpožděním využíval právě návrhy opozice? Ukázalo se, že vláda některé nejdříve zamítala, ale později, s několikatýdenním odstupem, je sama zavedla.
Z pohledu vlády je to v podstatě marketing. Když mají nějaký nápad, který mohou vzít od někoho jiného a vydávat ho za svůj, nahánějí si tím body, protože voličům předvádějí svoje schopnosti. Když uvážíme, že ministrem zdravotnictví je v podstatě zpívající právník, lze těžko čekat, že by na řadu věcí přišli sami.
Takže se domníváte, že jde o součást politiky vlády, a že se tak skutečně děje?
Docela určitě. Můžete si projít jednání a tiskové výstupy opozice, a pak s několikatýdenním odstupem tiskové výstupy vlády, a poměrně snadno si ověříte, že tomu tak je.
To jsem udělala, a nejen já; médií, která se tím zabývají, je více. Slyšela jsem ale také, že jde o běžnou součást demokracie, že se opozici někdy takzvaně vyhoví, a že jde o součást klasické demokratické politiky.
V zásadě je to v pořádku, protože by nám vždy mělo jít o obsah, o to, co prosazujeme. Důležité je, aby to zlepšilo život lidí. Jediné, co mi připadá neférové, když si pak premiér stoupne a řekne: Já jsem to všechno vyřešil sám. A všichni vědí, že půlka těch věcí by vůbec nebyla, kdyby nebylo možno čerpat z příspěvků opozice.
Takže vám nevadí, že návrhy opozice vláda využívá, ale vadí vám, že to prohlašuje za svoje nápady...
Dá se to tak chápat. Rozumím, že vláda se snaží předvést v co nejlepším světle, aby posbírala hlasy voličů, a ta hra je v jistém smyslu trochu trapná.
Když jsme se spolu bavili minule o tom, že v čele krizového štábu stál profesor Roman Prymula, a nikoliv ministr vnitra Jan Hamáček, řekl jste mi, že jde o vztah premiéra s ministrem vnitra, a že jejich klukovské přetahování, kdo bude před kamerou, by si měli odpustit, protože je nemístné. Zdá se, že teď máme nedorozumění mezi ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem a jeho náměstkem Prymulou. Ten se stal zmocněncem vlády pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Jak vnímáte tyto změny?
Na mě to celé působí, že jde o přetahování, kdo se předvede jako největší zachránce před pandemií, a tak se nyní perou trošku jiní kluci. Uvážíme-li skutečnost, že tady jde o zdraví mnoha lidí a vlastně i o živobytí, je epidemie vážná věc. Ekonomická opatření postihla řadu lidí, kteří se dostali do velmi vážných existenčních problémů. Je to nedůstojné a opravdu nechápu, že plní média těmito hádkami místo řešení problémů reálných lidí a živnostníků, kteří mají problémy zaplatit nájem, problémy zaměstnanců, kteří pomalu nemají na potraviny… to jsou věci, které je nutné řešit, a ne podobné klukoviny.
Je dobře, že Prymula zůstává ve státních službách a neodejde do soukromého sektoru? Jak hodnotíte jeho práci v této kritické době, osvědčil se tedy?
Přiznám se, že nejsem epidemiolog, tak to berte jako názor laika. Osobně se myslím, že profesor Prymula mnohdy vydával opatření, která byla až zbytečné omezující s ohledem na to, aby se epidemie nešířila. Ale je potřeba brát v úvahu potřeby obyčejných lidí a i chuť se opatřením podřizovat. Já si nedovedu představit, že budeme dělat věci typu, že se budou scházet jen tři rodiny. V moderní české kultuře není možné, abychom se dobrovolně zavírali do vězení a nemluvili spolu měsíce a roky, to jednoduše nejde.
Psali jsme:
Už jste řekl, že vláda se v rámci podpory vždy zaměřila na konkrétní části populace, ale na určité skupiny zapomněla. Připomněl jste například lidi v exekucích, ty, kteří nemají bankovní účty a tak dále. S odstupem času, zlepšila se vláda?
Zaregistroval jsem především ohromné problémy s programy koronavirové pomoci. Jak je možné, že běžný živnostník, který se v dobré víře snaží vyplnit dotazníky, se dozví, že dotazníky pořádně neexistují, takže si má žádost podat – kdoví, jak – ale ve finále peníze nezíská? Drobní podnikatelé jsou biti, a to bude problém pro českou ekonomiku v budoucnosti. Z drobných podnikatelů vychází naše prosperita, a když my si to zásadní odřízneme, ekonomika do budoucna nebude mít šanci přežít a rozvíjet se. Tím, že jak premiér, tak i ministr průmyslu jsou ve svém uvažování zaměřeni na velké korporace typu Agrofert, zapomínají na tohle zázemí, což nás táhne do pekla.
Ukázalo se, že podpora, respektive finance na pomoc budou putovat z rozpočtového určení daní pro obce. To znamená, že peníze vezmou obcím, kam obvykle putují?
Upřímně řečeno, tahle situace je přesně ten typ případu, kdy by se stát neměl stydět za to, že má mít právo se zadlužit, když nastane krizová situace a on potřebuje přežít. V tuto chvíli je v pořádku říci: Pojďme si na to půjčit a pojďme se z krize dostat. Nikoliv tím, že sebereme peníze zase těm nejmenším a nejslabším. Pokud obce očekávaly, že opraví silnici, udělají čističku a podobně, přece není možné jim peníze vzít a rozvoj obce tím zastavit.
Budou piráti podávat nějaký návrh na změnu?
V tuhle chvíli se snažím odblokovat evropské peníze, tedy jakýmkoliv způsobem zařídit peníze z Evropské unie. V tuto chvíli je důležité, aby se hospodářství evropského kontinentu nezastavilo.
Právě na finance z Evropské unie se chci zeptat, protože jste europoslancem. Rozdělení peněz záchranného fondu by se mělo rozdělovat podle toho, která země je koronavirem postižena nejvíce. Premiér Babiš na to reagoval s tím, že Česká republika by neměla být trestána za to, že situaci dobře zvládla, a proto dostat peněz méně. Má pravdu?
Nechápal bych to jako trestání. Je poměrně logické hasit, co hoří, nikoliv co nehoří. Docela základní logiku je pro premiéra obtížné pochopit, ale řekl bych, že naprostá většina ostatních ji chápe. Každopádně, co mi připadá důležité, je neřešit ani tak to, do které země peníze jdou, ale spíše do kterého odvětví ekonomiky, protože evropské malé a střední podniky jsou zázemí, odkud hospodářství kontinentu vyrůstá.
Samozřejmě by se mohlo stát, že premiér by si mohl představovat, že je jedno, zda Itálie zbankrotuje, či nikoliv. Ale když Itálie či jiný stát zbankrotuje, pocítíme to i my, protože nám zmizí odbytiště, zmizí země, která od nás nakupuje auta, nebo zmizí lidé, kteří k nám jezdí na dovolenou, což se zase zpětně projeví na příjmech, protože zmizí zákazníci. Je třeba udržet hospodářství v chodu celé a nesnažit se být chamtiví a hrabat pod sebe.
Řekl jste, že se tím zabýváte, co to konkrétně znamená?
Prosazuji sadu opatření, na základě kterých bychom měli zabránit, aby peníze, které se při koronavirové obnově uvolňují, skončily ve špatných rukou, Typicky mi přijde logický požadavek, aby firma, která má sídlo v daňovém ráji, takže Evropě daně stejně neodvádí, o tyto peníze žádat nemohla. V časech klidných peníze neodváděla, proč by měla být zvýhodňována na úkor poctivých, kteří daně řádně platili.
Také jste navrhoval pět kritérií, za kterých by bylo možné peníze čerpat.
Přesně tak, to je širší iniciativa, kterou prosazujeme s dalšími europoslanci. Jde o společný průnik, který z našeho pohledu dává smysl.
Jak hodnotíte chování Evropské unie během pandemie? Diskutuje se, zda zaspala, někteří se jí zastávají s tím, že na určité věci nemá od států pravomoci. Jak podle vás uspěla, nebo dokázala zakročit Evropská unie?
Je třeba si uvědomit, že když byly sepisovány smlouvy, které určují pravomoci Evropské unie, bylo to napsáno tak, že členské státy si ponechaly právo rozhodovat o epidemiologických opatřeních samy se všemi důsledky, které to má. Například, že byli pendleři odříznutí v zahraničí, protože byly nekontrolovaně uzavřeny vnitřní hranice – s důsledky pro hospodářství, pro obchod se zdravotnickým materiálem včetně roušek a podobně. V tomto směru Evropská unie nemohla nic dělat, protože to byl chaos, který si chtěly vytvořit, a vytvořily si ho členské státy.
Teď přicházíme do fáze druhé, kdy se bude řešit hospodářská obnova, tady Evropská unie větší pravomoci má a ukazuje se výhoda, uvolňují se velké peníze ze záchranného programu. Uvolňují se také další peníze z evropského stabilizačního mechanismu, což se týká pouze států platících eurem, protože tyto státy si přeci jen do tohoto fondu ukládaly peníze a tyto finance jsou základem pro to, aby udržely ekonomiku nad vodou, aby se hospodářství nerozpadlo. Doufám, že to bude stačit a myslím, že bez podpory Evropské unie by samostatná česká ekonomika pravděpodobně neměla šanci přežít.
Myslíte si, že do budoucna by v epidemiologických opatřeních pro celou Evropskou unii měly státy podléhat koordinační roli ze strany Bruselu, tedy mít společná pravidla?
Mně by to dávalo velký smysl, protože se ukazuje, že ani expertíza na úrovni České republiky vlastně neexistuje, opatření se vytvářejí chaoticky... Byl bych pro, aby se věci řešily společně a abychom zdroje, které máme, měli k dispozici.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
