Která z následujících osobností veřejného života by dle vás měla býti příštím prezidentem republiky ? (poznámka: Jde o čistě orientační anketu)Anketa
Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?
Ukázalo se, že liberální kapitalismus, stejně jako „stát blahobytu“ mají své meze. Obojí je založeno na modle spotřeby a je vcelku jedno, zda je ta modla pravicová, nebo levicová. Lidé se dnes od konzumu obracejí k jiným hodnotám, k těm, které jsou uloženy hlouběji v jejich kolektivní paměti, hledají identitu a symboly. Proto ta renesance nacionalismu či vlastenectví. Vidíme to zejména v Rusku, kde Putin zjevně naplňuje společenskou objednávku, dává občanům cosi více, než jen „chléb a hry“. Proto jsou liché naděje, že ruský režim vyhladovíme a občané kvůli poklesu ekonomiky, horšímu kursu rublu a nutnosti vzdát se části konzumních radostí prezidenta svrhnou. V muslimských zemích pak je čím dál zjevnější příklon k radikální verzi islámu.
Pro nás by bylo dobré, když už se zjevně nedokážeme plně vrátit ke křesťanským kořenům, oživit alespoň konzervativní sekulární hodnoty, které se s křesťanstvím pojí: kult tvrdé práce, péči o rodinné hodnoty, skutečnou solidaritu, která pomáhá potřebným, ale netýká se těch, kteří se sami nesnaží, jistou skromnost a střídmost… Stejně tak by bylo dobré obnovit republikánské ctnosti – víru v ústavnost a demokraii, v řád práva a svobody, vlastenectví…
Mysím, že toto jsou hodnoty, které by mohly nahradit boha konzumu. Ale zda se nám to podaří si vůbec netroufám odhadnout.
Z celé problematiky vydělme otázku neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě. Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.
Nemyslím, že nás o práci připraví stroje. Spíše naše lenost a neochota se přizpůsobit. Pilní a rozumní lidé si smysluplnou práci vždy najdou. Vaše otázka navíc obsahuje zcela jasné sdělení – společnost je velmi bohatá, tak bohatá, že dokáže případně uživit velkou část nepracujícího obyvatelstva. Navrhuji věnovat daleko větší část tohoto bohatství na investice do vzdělání a vědy. Do lidského kapitálu, do myšlenek, do výchovy k vědeckému a zároveň morálnímu myšlení. Jestliže středověcí benediktini měli motto: „Modli se a pracuj“, mohli bychom to změnit na „Vzdělávej se a pracuj“.
Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. A tak nám byl předkládán. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malým nedorozuměním, nebo šlo o začátek ruské agrese vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?
Putinovo Rusko je daleko asertivnější než Jelcinovo Rusko. Souvisí to samozřejmě s tím, že se ekonomicky postavilo na nohy. Rusko nikdy nebylo zcela součástí Evropy. A také si nikdy nenechalo ujít příležitost k územním ziskům. Na druhé straně je ruská pravoslavná civilizace nejbližším strategickým spojencem Západu. Vztah k Rusku není jednostranná ulice. Záleži i na nás, jak si ho nastavíme. Zda na jedné straně budeme schopni dát ruské rozpínavosti jasné nepřekročitelné meze, a na druhé straně s ním budeme jednat jako s rovnocenným partnerem (což se v 90. letech v době největší ruské slabosti nedělo). Pro mě je jistým vzorem období Svaté aliance, kdy Západ dokázal zkrotit dobyvačné sny cara Alexandra a Rusko se stalo spolugarantem stoletého evropského míru. Bohužel tím, kdo tento mír porušil, byl Západ, když se v Krymské válce postavil po bok muslimského Turecka proti křesťanskému Rusku.
Rusko modernizuje své zbraňové systémy, posiluje vojenskou přítomnost blízko svých hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA…
NATO se samozřejmě musí připravit na jakoukoli, i potenciální hrozbu. V současné době si ale nemyslím, že by Rusko mělo sílu napadnout členskou zemi Aliance.
My, pokud jde o obranu země, spoléháme na NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit? Jaké je reálné nebezpečí současných, třeba i nových forem války? Jak by se na ně měla naše země a její spojenci přichystat?
Nejpravděpodobněji se dnes jeví nasazení armády na ochranu hranic před invazí muslimských imigrantů. Toto je forma hybridní války, která už na ulicích řady západních měst probíhá. Doufám, že alespoň tento úkol by armáda zvládla (byť 1500 vojáků, které by na to dle prezidenta mohla vyčlenit, opravdu není mnoho). Jinak dle mínění odborníků (jimž nemám důvod nevěřit) je v důsledku dlouhodobého podfinancování armáda de facto nebojechopná – s výjmkou speciálních sil a jednotek rychlého nasazení, které naopak mají špičkovou úroveň, což prokazují na zahraničních misích, včetně velice nebezpečného nasazení v Afghánistánu. Mám velkou úctu k mužům a ženám, kteří slouží v České armádě; a není jejich vinou, v jakém jsou naše ozbrojené síly stavu.
Jak bude dle vás vypadat v roce 2050 naše země?Anketa
Jsme připraveni z hlediska záchranářských, krizových a nouzových procesů v případě války chránit alespoň část civilního obyvatelstva? A půjdeme-li do detailu, k jednotlivému občanu, je nutné něco dělat s absencí vojenských schopností či prosté fyzické zdatnosti? Je dobré v nějaké formě obnovit základní vojenskou službu?
Armáda, ačkoli to není jejím primárním úkolem, se skvěle osvědčila při záchraně lidí před povodněmi – a to je třeba ocenit. Jinak já jako muž z minulého století jsem samozřejmě pro alespoň krátký, šestiměsíční povinný vojenský výcvik. Dnešní generace mladých mužů to ale zřejmě vnímá jinak.
Nad ruským nebezpečím v současné době převládá nebezpečí tzv. Islámského státu, který rozvrací státy zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. Existuje mapa vysněného rozsahu území, které by IS chtěl: Půl Afriky, západní Asii, jižní Evropu. A někteří učenci mluví o tom, že islám jako takový má ve svých základech povinnost dobýt celý svět. Prezident Zeman přirovnává IS k nacistickému Německu a vyzývá, abychom nezaspali. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru?
Hrozí. Ne proto, že by teroristé z IS byli tak silní, ale protože je Západ tak slabý. Přirovnání k nacismu (a já dodávám k bolševismu) je zcela namístě. Politický islám je daleko spíše nenávistnou světovládnou ideologií než humanistickým náboženstvím. Nemyslím, že by obstál v přímém vojenském střetu. Ale pokud se Západ – spolu s Ruskem – nezačne konečně bránit, může islám rozvrátit naši civilizaci zevnitř metodami hybridní války, které sahají od politického aktivismu a propagandy až k brachiálnímu násilí a teroristickým útokům.
Když mluvíme o rozdílu mezi Evropou a islámských světem, zmiňuje se, že zatímco my, Evropané, jsme se naučili žít bez Boha a víry, muslimovi zasahuje do života náboženství mnohem drtivějším způsobem, posiluje ho a dává mu i pocit nadřazenosti nad námi, kteří Boha nemáme, a místo něj máme alkohol, porno apod. Je to správná interpetace?
Ano, to je právě to, čemu se říká politický islám. Což je dle mého daleko výstižnější termín, než islamismus, neboť toto slovo naznačuje, že jde o nějakou úzkou skupinku v rámci miliardové muslimské komunity. Ve skutečnosti principy politického islámu, jehož součástí je právo šaríja, více či méně vyznává 80 – 90 % obyvatel většinově muslimských zemí. Tedy i ti „umírnění“, a to i ve státech se sekulárními demokratickými vládami. Nevím, nakolik se v důsledku toho cítí muslimové nadřazeni, ale vím, že u nás politický islám nechci, a to ani ve formě výjimek pro muslimskou menšinu.
Jinak, my na Západě nežijeme bez Boha, ale pokládáme víru za vnitřní věc, nevystavujeme ji na odiv, natož abychom její principy svému okolí vnucovali. Jak už jsem ale naznačil výše, nezaškodilo by se vrátit k našim křesťanským kořenům. Nejen proto, že zde leží odpovědi na problémy globálního kapitalismu, ale i proto, že duchovní vakuum, které v naší společnosti vytvořil agresivní ateismus, se snaží vyplnit právě politický islám. Vymítači křesťanství jsou tak de facto spojenci muslimských teroristů.
Migrace – zásadní téma současnosti. Například podle profesora Miroslava Bárty k nám nevyhnutelně zamíří miliony dalších běženců, které vyžene z Afriky nikoliv válka, ale sucho. Lze to takto fatálně říci? A jak si zatím Evropa vede v boji se současnou, mnohem menší migrační „vlnkou“? Liberálně orientovaní lidé nadávají veřejnosti, že uprchlíky i migranty nechce přijímat, obviňuje ji z necitlivosti či dokonce extremismu. Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Kdo je v právu?
EU si s migrací zjevně neví rady. A máte pravdu, že jde zatím o statisíce, ne o stamiliony. Nicméně jsou zde rozdíly. Zatímco Itálie úpí a hlasitě se dožaduje evropské solidarity, Španělsko, které je Africe blíž, takové problémy nemá. Proč? Protože Španělé nelegální migranty důsledně vracejí už z moře. Zatímco Italové je z moře vytahují a oni pak z rukou afrických pašeráků putují často do rukou italských mafií, které společně se zkorumpovanými politiky bohatnou na jejich ubytování. Takže španělský model je jasně lepší. Ještě lepší je model australský. Australané dali jasně najevo, že bez papírů se do jejich země nedostane ani noha. Pronajali si kus území na Papui-Nové Guineji a bez řečí tam posílají všechny nelegály.
Je třeba si uvědomit, že Evropa prostě nedokáže pojmout ani jedno procento těch, kteří touží dostat se do naší zóny práva, svobody, bezpečí a prosperity. Když bychom jim to dovolili, nedarovali bychom jim tyto hodnoty, ale naopak – oni by k nám přivezli ze svých domovských zemí bezpráví, nesvobodu, násilí a bídu. Jde o těžko řešitelný problém. Ale pokud nějaké řešení má, jeho základním kamenem musí být snaha udržet migranty v jejich domovských zemích, zlepšit v nich podmínky k životu, ať to stojí, co to stojí. Vzít je k nám by bylo stokrát dražší a navíc by to naši společnost zcela zničilio. Pokud se ona hrozivá vlna dá skutečně do pohybu, bude to konec západní civilizace v podobě, jak ji známe.
Ve Spojených státech klesá již od poloviny 70. let reálná mzda. Životní úroveň Evropanů častokrát zaostává za úrovní roku 2008, některé evropské země jsou katastrofálně předlužené a zejména ty v jižní Evropě trpí příšernou mírou nezaměstnanosti, především mladých. Co čeká dnešní mládež za ekonomickou budoucnost v Evropě? Vzhledem ke katastrofám, o kterých se mluví, a vzhledem k odlivu pracovních míst jinam? Jsou Asiaté, zejména Čínané, tak hbití, pracovití a nedostižní, že před nimi neobstojíme? Zvykli jsme si na pohodlný život na dluh s tím, že se nemusíme o nic snažit?
Jak už jsem řekl, věřím v investice do vzdělání a vědy. Musíme inovovat rychleji, než stihnou Číňané kopírovat… Inovace jsou ve skutečnosti jedinou komparativní výhodou Západu, chudého na lidské i přírodní zdroje. Díky inovacím se malá Evropa postupně od 12. století stala světovou supervelmocí.
Pokud jde o dluhy a pohodlnost, pak už jsem rovněž zmínil žádoucí návrat ke křesťanským kořenům – žít na dluh či z peněz druhých je nemravné.
S nadsázkou se říká, že tolik informací, kolik středověký člověk zpracoval za celý život, my přijmeme za jediný den. Pravdou je, že frekvence informací o dění kolem nás je nejvyšší, co kdy byla. Je to nicméně dobře? Umějí se dnešní lidé orientovat ve světě lépe než ti třeba jen o dvě či tři generace před nimi? Umíme informace správně třídit? Umíme se správněji a uvědoměleji rozhodovat v politice?
Vyrostl jsem hluboko v éře papíru. Takže jsem poněkud podezřívavý k „internetové“ vzdělanosti. A už na škole nám říkali: vy jste hloupí, protože máte počítačky, před deseti lety vaši předchůdci logaritmovali a odmocňovali z hlavy.
Na druhé straně věřím v sílu lidského myšlení. Já už zůstanu, jaký jsem, ale snad si dnešní mladá generace poradí a dokáže myšlenkový pokrok posunout někam dál. Jistě, vidíme kolem sebe hromadu internetových nedovzdělanců. Ale hloupí lidé byli vždy, jen je nebylo všude tolik vidět. Chytří lidé snad najdou v hromadě informací to důležité.
Stoupá role politického marketingu a reklamy jako takové, psychologické „fígle“ na nás jsou mnohem sofistikovanější. Čili lze nás, přeinformované pokolení, snadněji „oblbnout“? Jak hodnotit práci médií v dnešním světě?
Role médií souvisí s předchozí otázkou. Původně média zprostředkovávala lidem nedostatkové informace. V dnešní informační inflaci by spíše měla pomáhat lidem se v té záplavě orientovat. Někomu to jde lépe, někomu hůře, někdo bezostyšně slouží onomu politickému marketingu. Mám ovšem pocit, že už jsme překročili jakýsi „práh informační bolesti“ a lidé už nejsou k informacím tak vnímaví, jsou otupělí, dokonce někdy má masová propaganda opačný účinek. Naopak silně mohou zapůsobit věrohodné myšlenky a ti, kteří dokáží lidi oslovit jednoduchým způsobem, mluvit jejich jazykem, říkat to, co si lidé sami myslí, byť to třeba neumějí tak jasně formulovat.
Žijeme mezi Západem a Ruskem. S oběma stranami jsme si zažili to dobré i to zlé. Jaký vztah máme najít k Rusku? Jsou u nás lidé, kteří tvrdí, že Rusové nás chtějí, když ne napadnout, tak pokoutně ovládat, šířit u nás jen to nejhorší a zneužívat nás k rozbíjení Evropy. Jiní lidé zase tvrdí, že budoucnost Evropy je v náručí s Ruskem – buď kvůli nutnosti kolektivní bezpečnosti Evropy, panslovanským idejím, nebo proto, že Rusko je součást BRICS, podle nich politicko-hospodářské aliance budoucnosti. Kde je pravda?
Už jsem na to částečně odpověděl. Rusko není Západ. Ale je Západu blízko, tak blízko, jako k sobě měly Byzanc a Řím (bohužel včetně přetrvávající smutné tradice spojovat se proti křesťanským bratrům s islámskými vládci). Jinak si nemyslím, že žijeme mezi Západem a Ruskem. My jsme Západ. Už od svatého Václava.
A co náš vztah s Německem? Přebolelo již všechno a nemusíme se Němců obávat?
Neměli bychom si pěstovat tyto temné resentimenty. Před dvěma staletími byla hrozbou pro Evropu Francie. Před sto lety Německo. Před padesáti lety Rusko. Kdybychom nebyli schopni se usmířit, byli bychom tak ve stavu permanentní studené války s největšími národy Evropy… Na minulost nesmíme zapomínat. Ale neměla by přehnaně ovlivňovat současnost. Nebojujme minulé války. Dnešní hrozbou není ani Francie, ani Německo, ani Rusko, ale Islámský stát.
Když už jsme se dotkli otázky budoucích světových aliancí... Spojené státy lákají Evropu do dohody TTIP, kterou by byla taková pevná aliance vytvořena. Rusko, Čína, Indie a další země spojily své síly v BRICS. Jaká budoucnost čeká oba spolky, co čeká americký dolar? Kam se má zařadit naše země? Hrozí v případném multipolárním světě, či spíše světě více aliancí, světová válka? Na jaké bázi uspořádat světovou velmocenskou realitu?
Můj názor je, že v situaci přesunu ekonomické moci a zároveň růstu asymetrických hrozeb potřebujeme nový světový řád, který zajistí elementární světovou stabilitu a bezpečí a jehož garantem už nebude pouze Západ, ale i Čína, Rusko Indie… A pokud chce Západ v tomto multipolárním světě dále hrát když ne jedinečnou, tak alespoň silnou roli, musí spojit i své ekonomické síly, když vojenské už spojil v NATO. Proto TTIP.
Po všem, co jsme říkali o světě a neblahých trendech v něm, by mohla vyvstávat představa, že budoucí generace čeká jen to úplně nejhorší. Války, sucho, nedostatek, zaostávání naší civilizace za Východem. Tak jako v 80. letech jistě rodiče neprorokovali svým dětem to, co přišlo, je to jistě těžké i dnes. Nicméně pokusme se: V čem budeme žít za dvacet třicet let?
Je to na nás. Před statisíci lety změny klimatu dokázaly lidstvo téměř vyhladit, v Africe zůstalo jen kolem deseti tisíc jedinců homo sapiens sapiens. Naše dnešní možnosti jsou ovšem s těmi pravěkými naprosto nesrovnatelné. Bohužel jimi neuvěřitelně plýtváme. Nedokážu odhadnout, v čem budeme žít za 30 let. Ale vím zcela jistě, že dnešní společnost má prostředky ke své záchraně. Otázka je, zda bude mít i vůli…
Psali jsme:
_635742884460950407.JPG&id=85045)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
_profil_top.jpg)
