Jak je podle vás medializován 28. říjen a je dostatečně pochopitelný a zajímavý pro mladou generaci?
Víte, pane redaktore, ač jsem se narodil až za druhé světové války, byl jsem svými rodiči vychováván v úctě k tomuto datu nejen v rodině (v té především), ale také ve škole tzv. padesátých let. Měli jsme totiž báječné pány učitele, kteří se nebáli o tom hovořit, aniž jsme si to my, děti školou povinné, uvědomovali. Takže jsem věděl, co znamenal 28. říjen, kdo to byli T. G. Masaryk, E. Beneš, K. Kramář a další mužové 28. října. Také ovšem vím, že tatínek a všichni demobilizovaní strýčkové v roce 1938 upřímně plakali, že nemohli bojovat za Československou republiku, a jeden z nich, letec, odešel proti Němcům a jejich zrůdnému režimu bojovat za hranice. Měl jsem a dodnes mám mnoho knížek dětských i pro dospělé o boji za vznik republiky, a tak jsem se snažil i jejich prostřednictvím tu úctu vštěpovat svým dětem a dnes i svým vnoučatům, i když mnohá z nich mají dnes jiné zájmy.
A dodnes těžce nesu rozdělení republiky v roce 1993 a stále to beru jako zradu na těch, kteří se o republiku zasloužili, i na té republice samé. Podle mne ideály Československé republiky zanikly se zánikem republiky samé a současné vedoucí osobnosti nemají nejmenšího práva se jich dovolávat. Vždyť Československá republika vznikla na ideálech samostatnosti českého a slovenského národa, na ideálech husitství, na ideálech sokolství, na ideálech národního obrození a na ideálech, které nesli ti mužové 28. října. Co z nich zbylo? Husitství a národní obrození popíráme, sokolství je na úpadku a ideály mužů 28. října jsou pro smích šaškům, kteří si říkají umělci. Nedávno jsem poslouchal v rozhlase pořad ke svátku sv. Václava. Hezky ho chválili, zaslouženě a zaslouženě vzpomněli i jeho bratra, který položil právě základy českého státu, jací to byli významní Češi, ale mezi jednotlivými proslovy se hrály cizí písničky v řeči většinou nesrozumitelné. Neboť ani angličtina to nebyla. A tak to bylo i loni na 28. října.
Co si myslíte o Janu Krausovi?Anketa
Jak mladá generace může chápat ten odkaz 28. října, když češství a slovanství je pro mnohé, kteří se mohou prezentovat v médiích, odporný nacionalismus, husitství a národní obrození jsou téměř sprostá slova, když, ač je to zákonem z roku 1919 zakázáno, se používají šlechtické tituly a k dynastii, která byla roku 1918 tehdejším nejvyšším orgánem republiky svržena, se mnozí lnou jako k jediné záchraně? Co si má tedy o tom mladá generace myslet? Oslavy republiky, takové, jaké byly a jak mi vykládali mí rodiče, to rozhodně nejsou a medializace 28. října se utápí v ubohosti a malosti lidí ženoucích se za penězi a nezaslouženými poctami a říkajících si „občanská společnost“. Škoda! A takový to býval velký svátek!
Řada informací není úplně stoprocentní. Jste nadšený filatelista a ani v novém českém aršíku k historii české státnosti to tak podle vás není úplně v pořádku...
Víte, já známky sbírám odmala. Líbily se mi ty barevné obrázky moc a moc, až jsem přišel na to, kolik vlastně ony přinášejí poučení. A poučení by mělo být pravdivé, ne vymyšlené. Pokud to ovšem není záměr. K tomu aršíku, jak se ptáte: Jde o aršík ke stému výročí válečného roku 1916, doby, kdy vrcholila Velká válka. Pro většinu z nás I. světová. Objevuje se na něm americká vlajka. Ujišťuji vás, že nemám nic proti USA. Ba právě naopak. Ale v roce 1916 dodržovaly USA díky svému Kongresu i prezidentu Wilsonovi přísnou neutralitu. Wilsonova nóta (k níž, jen tak mimochodem poznamenávám, přispěl i T. G. Masaryk, a že mu to dalo práci!) spatřila světlo světa až v lednu 1917 a do války vstoupily USA ještě o pár měsíců později.
Pak ovšem nechápu, proč se jejich vlajka objevila na aršíku, potažmo na horní známce s českými knížetem, králem a císařem. Naopak tam chybí vlajka carského Ruska, které právě v tom roce zahájilo velmi úspěšnou Brusilovovu ofenzivu, která rozbila německo-rakouskou východní frontu, a v Rusku se už úspěšně formovala Česká družina pod prapory husitů a Sokolů, které určitě nebyly svěceny žádným katolickým biskupem. Ale možná dnešní historikové pojímají tato fakta jinak, vykládajíce je po svém, ne vždy přesném pojetí. Ale stejně doporučuji, sbírejte známky! Za málo peněz se tak podíváte do celého světa, a co všechno se dozvíte! A doporučuji to hlavně mladé generaci!
Na tapetě je prezident Zeman, pak uprchlíci, dále volby u nás a ty prezidentské v USA. Putin a pak dlouho nic... Není to tak poněkud zkratkovité vidění světa, který, mezi námi, není ani na západ od nás?
Řekl bych, že ty americké prezidentské volby jsou i pro nás velmi důležité. I když vybrat bych si mezi kandidáty, kteří jsou nabízeni, asi nedokázal. Kritika Zemana, Putina a Turecka či Maďarska a v současné době i Polska je v podstatě dnešní novinářská rutina (nebo nic jiného neumějí), i když třeba Turecko bylo počátkem letošního roku náš velký kamarád. Vzpomínáte? A výroky některých představitelů, a nejen našich, na adresu Ruska jsou za hranicí studené války. Ale co se opravdu děje ve světě, se fakticky nedozvídáme. Někdy se ptám proč? A také jsme už zapomněli na Haiti, Filipíny a další oblasti postižené přírodními katastrofami. Ano, naše média nám přinášejí opravdu velmi zkratkovité vidění světa.
Jak se díváte na kauzu prezidentských vyznamenání? Nebabrají se v tom média až poněkud příliš? Nedehonestuje se tímto celý akt? A neměl by tedy převzít iniciativu k oceňování někdo jiný – třeba premiér či předseda senátu či parlamentu?
Všiml jste si, pane redaktore, že problémy tohoto typu narůstají mezi 28. říjnem a 17. listopadem? Alespoň pokud jde o prezidentské období Miloše Zemana. Napřed to byly Pussy Riot (přeložte si to, prosím) a červené karty, pak vyznamenání Františka Ringo Čecha, pak profesorská nejmenování a setkání na Albertově, letos dalajláma a pan Brady. Toho je mi líto nejvíce, byl do toho přitažen jako slepý k houslím. A velmi si ho osobně vážím! Ne tak jeho synovce. Ostatně se ptám, proč pan Brady už nebyl vyznamenán dříve. Třeba v roce, kdy jeho sestře byla odhalena pamětní deska v jejím rodném městě. Určitě o tom tehdejší pan prezident věděl.
A média? Vždy je ze strany médií a některých politiků některých stran kolem toho velký humbuk. A tak si položte otázku, pane redaktore, kdo celý akt dehonestuje. Navíc prezident republiky musí mít seznam vyznamenaných hotový již několik měsíců předem, aby bylo možné vyznamenání, alespoň některá, vyrobit. Navíc je to jedno z mála práv našeho prezidenta udělit státní vyznamenání a o to by neměl být v žádném případě ochuzen. Kromě toho má premiér, předseda senátu či Poslanecké sněmovny možnost vyznamenat jmenovaného medailí vlády, senátu, parlamentu... A ještě, ne každý navržený musí to ocenění dostat.
Neamerikanizujeme se podle vás příliš? Všude samý Haloween, „Památka zesnulých“ je poněkud odsunuta na jinou kolej. Děláme si legraci z toho, co moc legrační není, a příliš se bavit neumíme...
Myslím, že Památka zesnulých i Svátek všech svatých je oslavován důstojně. Hlavně Památka zesnulých je svátkem a vzpomínáním v rodině, někdy širší, někdy užší. Svátky typu Haloween, Valentýn či Santa Claus jsou svátky komerce. Pokud na nich budou obchody vydělávat, budou se lidem nabízet předražené produkty, a tak slavit. Ale např. našeho Ježíška či náš 1. máj – svátek lásky převálcovány nebyly. Ani dědou Mrázem, ani Santa Clausem, ani Valentýnem, i když do těch našich svátků komerce tolik nezasahuje. I český skaut zůstal Junákem. Jen tak mimochodem, divím se, že dosud jsme nepožádali UNESCO o zapsání do seznamu kulturních tradic lidstva takových velkých našich tradic, jako jsou české Vánoce a české Velikonoce. Jsou to skutečně velké tradice, které ve světě obdoby nemají! Myslím, že by to mohl být námět pro naše ministerstvo kultury!
A k té amerikanizaci? K té nejvíce přispívají naše média!
Psali jsme:
Neubývá podle vás u nás satiry a komedie? Zasmějeme se ještě občas, jak se říká, pořádně od plic? Nebo se napřed rozhlédneme, jestli nás při vykládání nějakého košilatého vtipu někdo další neznámý neposlouchá, abychom třeba nebyli obviněni (a to doslova) z rasismu a xenofobie, nedej bože za podporu terorismu?
Pane redaktore, vy jste si taky všiml, že svoboda slova u nás poněkud pokulhává? Že dokonce jsou pronásledovány i takové osobnosti, které se těšily úctě prezidenta Masaryka? Třeba Jan Neruda nebo Alois Jirásek? Anebo Bedřich Smetana. Ostatně, kdy naposled zazněla opera Libuše? A ještě vzpomínám, jak v listopadu 1989 hrdě a s nadšením (a oprávněně) recitoval pan Radovan Lukavský slavnou Nerudovu báseň Jen dál! Za půl roku na to byl Neruda označen za šovinistu a antisemitu v dnešním slova smyslu, aniž byly vzaty v potaz podmínky doby, ve které žil. Ještě že antisemitismus nebyl vytažen na krále a císaře Karla IV.
A co mají říkat potom takové ty menší osobnosti? Třeba chudák kocour Mikeš? Knížka o něm už hodně dlouho nevyšla. A co třeba dnešní učitelský sbor? Ten je vůbec v kritickém postavení, bez práv a i peněz proti žákům cizincům i menšinám. Vůbec to nemají lehké. Máte pravdu v tom, že satiry a komedie u nás hodně ubývá. Na jevištích, kinech, v rozhlase, televizi i v tisku... Jen tu a tam se povídají vtipy, které byly kdysi běžné, ale řeknu vám z vlastní zkušenosti, je jich víc a víc. Což ovšem svědčí o tom, že blahobyt lidí nemusí znamenat jejich spokojenost. A že jsou to vtipy i někdy velmi drsné. A vtipy, jak známo, jsou předzvěstí nespokojenosti společnosti. Ale, a to je smutnější, ani pravda se moc říkat nedá. Třeba o vyloučených lokalitách, imigrantech a dalších „choulostivých“ tématech.
Je vám sympatický Jiří Brady?Anketa
Pojďme k problematice civilizace. Profesor Verner z Egyptologického ústavu hovoří o akutním nedostatku pitné vody a dramatickém snižování hladiny podzemních vod v severní Africe a na Předním východě. Jak vidíte situaci vy? Je nějaká naděje, nebo se dají do pohybu stamiliony lidí?
Myslím, že miliony lidí už v pohybu jsou. Ať už je to nedostatkem vody či nezodpovědnou politikou mnohých velkých zemí, které za vidinou levných surovin či zvýšení svého vlivu na určitých místech světa způsobily doslova chaos. A to nemluvím o převaděčích, kteří tahají do jiných míst i lidi, jež to vůbec nemají zapotřebí. Nedostatek pitné vody je v mnohých místech světa chronicky znám. Ale tamější obyvatelé se s tím dovedli vyrovnat. Dnes ovšem procházíme teplejší epizodou klimatu, a to vždycky ubývá sladká (chcete-li pitná) voda jak na povrchu, tak i pod povrchem Země. A koncentruje se v moři. Naštěstí teplé epizody klimatu bývají kratší než ty chladnější a časem můžeme mít vody tolik, až nás to bude mrzet. Pan profesor Verner má pravdu v tom, že nejvíce jsou postiženy oblasti v okolí pouští, ale největším zlem je politická nestabilita oněch oblastí, ke které jsme vydatně přispěli. Za stabilní situace je každý problém řešitelný.
Boj o vodu, boj o suroviny, boj o území. Začíná to novou studenou válkou a skončí (podle Alberta Einsteina) bojem se sukovicemi jako zbraň čtvrté světové?
Bohům žel, v tomto máte, pane redaktore, naprostou pravdu. Boj o moc nad světem vře a boje o vodu, suroviny a území jsou jeho součástí. A nezapomínejme také na boje ideové, dnes mezi náboženstvími. Z historie je známo, že bývaly vždycky dlouhé a kruté. V takové situaci stačí jeden frustrovaný člověk k tomu, aby způsobil jadernou katastrofu a ty dlouhé a kruté boje zkrátil. Světa po ní bychom se my dva zřejmě nedožili. Ale stejně bych byl zvědav na to, jak se dnešní vrcholní představitelé nejvyspělejších států, dobře ukrytí před jejími následky v bunkrech, mlátí klacky přes hlavu kvůli studánce s radioaktivní vodou.
Když vy všechno zlehčujete. Obraťme tedy list a já se vás zeptám třeba, co říkáte dnešnímu pivu?
Pokud jde o české a moravské pivo, tak tedy slovy pana Hrabala: „Pivo dobré, ale chtělo by vychladit.“ Pokud jde o pivo vařené podle norem EU, tak to se pít nedá. Samá voda. Vůbec normy EU jsou zajímavé. Některé dobré, některé opravdu hloupé. Například seznamy alergenů v jídlech našich restaurací. Dáte-li si knedlík, musíte, i když o vaření nemáte ani potuchy, vědět, že je z mouky, tvrdých rohlíků, prášku do pečiva, vajec, soli a mléka. A to jsou všechno alergeny. Když jsem pak v jedné nejmenované restauraci v Praze hledal bezalergenové jídlo, zjistil jsem, že je to tlačenka s cibulí a octem. To mne potěšilo! Zato když jsem se začetl do alergenů, zjistil jsem, že pod číslem 13 se skrývá vlčí bob a výrobky z něho. A nejen v Praze. V celé republice.
Rád bych znal názor pana hlavního hygienika naší republiky, co na to říká. Vždyť vlčí bob je jedovatý! To jsme se učili ve škole a je to v mnoha moudrých knihách napsáno. Ještě že před ním varují. Ale výrobky z něho se asi prodávají. To je něco podobného jako jedovatý alkohol. Jiné podobné nařízení ale zakazuje prodávat tučnější maso. Zejména vepřové. A tak máme netučný bůček, netučné plecko a vůbec všechno netučné a nedá se to jíst. Je to, jako když žmouláte papundekl, řekla by moje maminka. A ta se ve vaření vyznala.
Vraťme se ještě k uprchlíkům...
Co na to říci. Před rokem je Evropa vítala, dnes má s nimi problémy. Postupně se ukazuje, že ti, kteří před jejich náporem varovali, měli většinou pravdu. A jak se kritizovalo Maďarsko! A země Visegrádu. Všechny čtyři. A u nás jak se kritizovalo, že nejsme dostatečně vstřícní. A najednou novinami problesklo, že i v naší republice jsou snahy uplatňovat muslimské právo šaríja. Řekl to dokonce jeden z českých muslimů. Rád bych věděl, jak na to reagovali zástupci policie, státních zástupců a soudů. Vždyť jde o hrubé narušení našeho právního pořádku. A z Bruselu zněla slova, slova, slova a činy nebylo vidět. Zato po atentátech se vždycky mluvilo, zapalovaly se svíčky a kladly věnce a nic se nedělo. Komu není rady, tomu není pomoci, by se dalo říci. Ale my v tom žijeme a těžko nám někdo může vzít naše kulturní tradice a vnucovat nám jiné, jak se o to už mnozí pokoušejí. Vyjádření nedávných voleb bylo velmi zřetelné.
Zabýváte se geoparky, viďte? To je nová forma ochrany přírody?
Geopark není dalším typem zvláště chráněného území, ale je součástí moderního cestovního ruchu, nového způsobu využití volného času, součástí nového životního stylu. Cestovní ruch je obecně spojen především s možností odpočinku, rekreace a také s poznáváním lidské historie a přírody. Většinou živé přírody. Je to dáno lidským pohledem na své okolí a z toho vycházející výuky ve většině výukových systémů našeho světa, kdy ono zdánlivě neměnné je opomíjeno. Tím myslím neživou přírodu. Ano, skály i nerosty i zkameněliny nám, lidem jedné generace, jednoho století, opravdu neutečou, ale přesto se mění. Koncem 20. století si to jaksi lidé začali uvědomovat a začali se více zajímat právě o tu neživou přírodu.
Vznikl pojem „geoturismus“ a některé cestovní kanceláře začaly se svými klienty či jednotlivci se svými blízkými navštěvovat zajímavá geologická místa světa. To byl počátek vzniku geoparků jako míst, kde lze spatřit mnohé z historie Země. Spatřit ano, ale také k tomu musely být vysvětlivky a museli být průvodci, aby bylo leccos vysvětleno. Hlavně to, co se zanedbalo ve škole a v dalším vzdělávání jednotlivce i celé společnosti. Vždyť si upřímně přiznejme, co si pamatujeme o neživé přírodě ze školy. Mnoho toho není. I u nás, v naší republice, která je tak nesmírně geologicky zajímavá, se víc hovořilo o pochodech v buňkách a pohlavním životě než o těch kamenech, na kterých je náš život bytostně závislý.
V území geoparku se nacházejí geologicky významná naleziště, která jsou nejen výjimečná, ale i důležitá z hlediska vědeckého zkoumání, estetické hodnoty a osvětového využití. Na to osvětové využití já kladu ten největší důraz, protože bez něho by byl geopark k ničemu.
A kolik je u nás geoparků? Dvanáct, takže ještě dvě povídání o geoparcích a vejdou se nám do jednoho roku. Prvním naším geoparkem byl Český ráj. Dnes je zařazen do sítě světových, jak se dnes moderně říká „globálních“ geoparků. Je zároveň i prvním naším národním geoparkem. Dalšími národními geoparky jsou pak Geopark Železné hory, Geopark GeoLoci (na Tachovsku a v okolí Stříbra), Geopark Egeria (v Krušných horách), Geopark Blanických rytířů (na Vlašimsku), Geopark Podbeskydí (okolí Štramberka), Geopark Ralsko a dalších pět území, které o titul národního geoparku usilují. Jsou to Barrandien, Broumovsko, Jeseníky, Vysočina a Královecká Šumava.
Vážený pane docente, moc vám děkuji za rozhovor! A mohu někdy v budoucnu doufat v další?
Jistě. Pokud budu živ a zdráv. Práce je mnoho. Dokončil jsem teď dvě knížky, v jejichž vydání doufám. Jedna je o středočeské přírodě a druhá je taková hravá geologie pro děti i dospělé. A dávám dohromady pro obě knížky obrázky a fotografie. A dokončil přednášku na téma „České Vánoce v české poezii“. Právě v ní ukazuji, jak se naše Vánoce vymykají z představ Vánoc ve světě, jak jsou jedinečné. Doufám, že těm, kterým je přednáška určena, se bude líbit. A pak mě čekají také některé úpravy mé sbírky známek. Je toho nějak moc a čas kvapí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
