Novela zákoníku práce zvýšila od října počet možných přesčasových hodin na 832 ročně a lékaři se bouří. Když se nyní otevřela Pandořina skříňka a ukázalo se, že se vlastně uměle vykrývá nedostatek lékařů různými pololegálními dohodami, s jakým řešením mohou zákonodárci přijít?
Novela jako pojem novosti sama nic nezvyšuje, zákonné požadavky zvyšují nebo mění vždy konkrétní lidé. Byrokrati, činitelé vládnoucí, agilní poslanci, kývající zákonodárci, a to z důvodů nutnosti, nemoudrosti nebo darebnosti. Úspěšná moderní vláda lidu – koho čeho i komu čemu – ví, jak s obecným povědomím vyšplouchnout, což za pomoci svých činitelů zhusta činí. Žijeme ve veselé zemi krále Miroslava či Václava, Miloše nebo Petra, tedy králů a království s pohledy vžitými už z dětských pohádek a do smrti jsme pak dětmi svých moudrých i chybujících rodičů, tož získané replikujeme.
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Před pár lety jsme se podivovali i běsnili nad eurovnucovanými 416 hodinami přesčasů jako horních přesčasových limitů bezmála lidských práv. Pak jsme se s tím naučili žít jako obvykle ve vlasti obcházením. Nyní je vbízen lidskoprávní limit dvojnásobný, byť prý dobrovolný, ostatně jako vše kolem nás včetně volby počasí. Do dvojnásobku nenutí, jen ho toleruje, jde tedy postaru o jakýsi toleranční patent.
Dobrá, nenutí, jen toleruje. Ale 832 přesčasových hodin znamená 104 osmihodinové směny ročně navíc, tedy v průměru dvě týdně. Je únosné, aby se lékaři, byť dobrovolně, zavazovali k tomu, že odpracují v průměru každý týden sedm osmihodinových směn, a to nepočítám s dovolenými?
Pro porozumění onomu, jim i nám je však třeba se zabývat kontextem doby a také pokrytectvím jako konstantě konání lidského druhu. Doba je dluhová. Důvody jsou tři. Jednak jsme si delší léta užívali nejen benefitů nad míru, ale přitom i mlaskali, jednak nás postihla tajemná covidí režie, jednak se přestavuje světový řád, aniž na to máme vliv. Tož se hledají rezervy a úspory, nejlépe po spartánsku, tedy zdola u heilótů a otroků. Stále dokola je také nutno si číst oddíl 9 knihy Genesis Starého zákona. Praotec Noe, dosáhnuv po potopě vrcholu, se obklopil vinohradem a v radosti z produkce vína se obnažen opil. Syn Chám na jeho nahotu a obžerství upozornil, kdežto synové Jáfet a Šém k němu v úctě nacouvali s pokrývkou, aby nespatřivše jeho nahotu a ebrietu pokrývkou ho pokryli. Lidstvu tak bylo dáno do vínku pokrytectví. Ještě tvrdší byl pak důsledek, neboť Noe, když se probral z opilství, Šéma a Jáfeta za jejich přístup pochválil, Cháma a jeho potomky proklel, že budou potomkům jeho bratří navěky jen sloužit. A tak se dosud každý občan, činitel či zákonodárce může zamyslet, ze kterého klanu pochází.
Bez tohoto náhledu věků nelze porozumět náhledům současníků ani zákonům. Snad toto razantní tvrzení vážené Parlamentní listy i jejich čtenáři unesou.
Fotogalerie: - Volebný vlak
Myslím, že v tomto ohledu můžete být bez obav. Ale co si v situaci, kdy lékaři nebudou sloužit přesčasy, počne vedení nemocnic, klinik či oddělení? Bude schopno při současných zákonech zajistit nutnou péči?
Vedení se zachová s ohledem na vlastní situaci, zvládne to jako vždy, pohrozí, pak obejde, zredukuje nebo se nechá vystřídat těmi, co to zvládnou, zredukují a obejdou. Jako ostatně vždy. Ale myslím, že k tomu nedojde, protože činitelé o patro výše nechtějí být vystřídáni, tož to ještě nějak doladí a zdůvodněně obejdou, aby nebyli sami vystřídáni. V demokracii založené prý na střídání nechce být totiž nikdo vystřídán. V tom je její relativní stabilita. A ze zákonů nelze měnit jen ty přírodní.
Psali jsme:
Je přesto reakce lékařů v podobě výpovědí dobrovolných dohod o přesčasové práci adekvátní vzniklé situaci?
Bylo-li adekvátní s návrhem legalizace dvojnásobku přesčasů vůbec přijít a adekvátní reagovat na to i souhlasem většiny poslanců a senátorů, je adekvátní i odpor těch, kterých se to pak týká, tedy především mladých lékařů. To už je fyzika, zákon akce a reakce, tlak a protitlak, případně přetlak v příliš těsné nádobě. Zvítězí aktuálně silnější, na ono vylepšování závisí. Nelze-li ho uargumentovat klackem ani úplatou, nutno ustoupit. Tak se asi i v láskyplné atmosféře adventních kompromisů i stane.
Už takhle měli lékaři stovky přesčasových hodin. Nedopadá jejich únava či útlum nutně i na pacienty?
Bývalo to různé. V mých prehistorických mladých letech v rozpuku sil a totality jsme o přesčasy a služby velmi stáli, neboť jsme si přivydělali za službu 300 až 500 korun. Kdo byl spořivý, přivydělal si léty i na automobil, třeba trabanta z plastu, jako je teď většina aut. Únavu jsme řešili příležitostným spánkem nebo aktivním odpočinkem či další službou. Inu mládí. Postupně s věkem jsme se službám vyhýbali, ač byly výnosnější.
I teď je to různé. Probdělá a prooperovaná noc na čerstvosti zítřka nepřidají. Služba s jedním či dvěma přerušeními spánku se zvládá i co do následné čilosti. Zcela klidná služba bez požadavků je naopak forma placeného odpočinku. Jistě, ne všude a ne vždy tak je a zhroucený lékař je sobě i lidu zajisté rizikem.
prof. MUDr. Vlastimil Válek , CSc., MBA, EBIR
Pokud nebudou lékaři sloužit přesčasy, co to bude konkrétně znamenat pro pacienty? Jakou péči bude možné omezit?
Etika medicíny od nepaměti velí potřebným pomoci. Soudím, že akutní péče zajištěna bude, možná se však jen scvrkne počet míst, kde bude k dispozici. Na dojezdy může komfortem i zdravím, snad ne životem občas i někdo doplatit, ale celkově se přiblížíme jiným zemím s méně kvetoucí nabídkou zdravotních služeb po pracovní době. Už dlouho jsem ostatně neslyšel dříve tolik populární slib „ano, bude líp“.
Od prosince budou už lékaři, kteří stihli v září vypovědět dobrovolnou dohodu o přesčasových hodinách, nemocnicím chybět. Právě o zimních víkendech dochází k častým úrazům či zlomeninám při lyžování. Bude mít zraněné lyžaře kdo ošetřovat?
Tedy především úraz není nemoc. Infarkty a mrtvice snad ve specializovaných zařízeních i nadále včas vychytáme. Úrazy se dějí jistě všemi nechtěně, ale lyžař, který padl se zlomeninou na svahu pro mě není oním závazkem solidarity, vůči němuž bych měl nabídku zdravotního servisu hnát do bezbřehosti. Umím se hodně solidarizovat s babičkou padlou ze schodů, se zraněnými z dopravních nehod, s padajícími pokrývači nebo pořezanými dřevorubci, méně již s rogalisty a závodníky všech typů, případně rekreanty, kteří v honbě za zdravím se při sportu o zdraví připravují a humanisticky smýšlející okolí o kapacity i prostředky. Mějme jiná měřítka pro rizika propadu než blaho padlých lyžařů.
Ing. Marian Jurečka
Na koho by měl mířit hněv veřejnosti, že je ohrožena zdravotní péče v nemocnicích? Na ministry Válka a Jurečku? Na Ministerstvo zdravotnictví? Na vedení nemocnic? Na samotné lékaře?
Vrcholem hněvu lidu býval veřejný lynč. V naší kulturní době je hněv lidu měněn v mediální lynč. V lepším případě v označování opovrženíhodných viníků, jimiž jsou zpravidla rebelové, zde tedy část lékařů. Části lékařů je to jedno, neboť neslouží a v časném odpoledni či o víkendech svá pracoviště opouštějí. Leč mohou být v tísni povoláváni do služeb a s titulem MUDr. předmětem ostrakizace budou rovněž.
Vždy je zde argument, že lékařství není jen povoláním, ale posláním. Tak nám to vnukli. Mladí a liberálnější lékaři to poslání ovšem už vnímají jako pobídku poslat koho kam. Váží si času, méně již peněz, neboť vědí, že se tisknou na objednávku a podléhají inflaci.
A není snad pořád ještě lékařství posláním?
Psychologicky má naše společnost od starořímských dob zakotvenu roli lékaře jako v dané věci vzdělaného otroka, obvykle jiného než římského, spíše řeckého nebo orientálního původu, s nímž si lze hezky povídat, který budí důvěru i obavy, v nouzi prospěje, dostaví se, ale jemuž se nemají dávat práva ctihodných občanů se ctihodnými povoláními, jako jsou právo, obchod, vojenství, zpěv, poezie nebo řízení věcí veřejných. Neřešíme tedy povinnosti přesčasů právníků, ekonomů, manažerů, umělců či politiků, řešíme povinnost chirurgů, porodníků, intenzivistů a lékařů v akutní péči, neboť strach o sebe, ze sebe a svých skutků mají i bozi a polobozi olympští. Ostatně i přesilný Achilles měl svoji zranitelnou patu, po jejímž úrazu skončil, odhaduji, že na sepsi, neboť funkčně je to zanedbatelná část organismu.
Každopádně bych hněv lidu obrátil proti původcům, organizátorům a manažerům hříchů a nových nápadů, jimiž lékaři zpravidla nejsou. Hněv davu ovšem přehluší bolesti břicha nebo krvácení jednotlivců a naše robustní zdravotnictví opět vše zvládne, byť s reptáním. Korekce a zklidnění stavu nyní znamená vrátit se k původnímu obcházení. Restrukturalizace akutních služeb u nás nehrozí, není síla, statečnost ani vůle.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Petr Novák
