Exposlanec-„exsocan“: V ČSSD rozhodují kmotři. Bohouš je hodňouš. Dodnes tuším, že s odchodem Paroubka to bylo jinak

ČSSD má před volebním sjezdem, kde jediným kandidátem na předsedu je současný předseda a premiér Bohuslav Sobotka. Jak ho hodnotíte?

Slávka Sobotku znám strašně dlouhou dobu a myslím si, že je jedním z politiků, který má na to, aby ČSSD zastupoval ve vládě a v pozici předsedy strany. Má řadu zkušeností a odborných znalostí z pozic, které v minulosti zastával na vládní a parlamentní úrovni, a má, myslím, i touhu některé věci ve společnosti změnit. Tedy tím správným směrem. Bohužel má tendenci se velmi často spolehnout na své poradce, kteří mu ne vždy radí úplně nejlépe. Slávek Sobotka nemá rád otevřený boj, a to ani v ČSSD, ani na vládní úrovni, má mnohdy problém postavit se na tu či onu stranu a nerad dává znát jasný názor na tu či onu věc. Veřejnosti se pak svým kompromisním stylem uvažování může jevit jako slabý vůdce; ve srovnání s Andrejem Babišem mu také chybí silnější charisma, které musí lídr (strany či vlády) rozhodně mít. Z debat, které spolu čas od času vedeme, vím, že Slávek Sobotka je sociálně vnímavý, má skutečně lidský pohled na řadu věcí. Chybí mu jen odvaha jít si někdy za svým názorem a nerad riskuje. Tím se liší například od Jiřího Paroubka, který byl v řadě témat o poznání kontroverznější a pro veřejnost čitelnější.

Jak hodnotíte bývalé premiéry z řad ČSSD? Unikátní byla vláda v letech 2002–2006, v níž se vystřídali hned tři – Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek. Můžete je porovnat?

Musím říct, že si na toto období vzpomínám poměrně dobře. Byla to doba rychlého střídání premiérů. Vzpomínám si na Vladimíra Špidlu, intelektuála, s nímž jsem se seznámil v rámci volební kampaně do Evropského parlamentu. Již tehdy jsem za ČSSD kandidoval na jedné z pozic v druhé polovině celostátní kandidátky a zkušenost to pro mne byla cenná. Vladimír Špidla na mne působil v něčem podobně jako nyní Slávek Sobotka. Byl jen trochu více orientován filosofickým stylem myšlení, než je současný premiér, a měl zkušenosti i z reálného života. Nebyl však typem politika, co by uměl tzv. bouchnout do stolu. Historicky první volby do Evropského parlamentu tak v roce 2004 skončily pro ČSSD absolutním fiaskem, když byli zvoleni jen dva kandidáti strany (Richard Falbr, Libor Rouček). Vladimíru Špidlovi chybělo tehdy stejně jako Slávkovi Sobotkovi dnes výraznější charisma, schopnost zaujmout veřejnost vizí a touhou něco změnit k lepšímu. Stanislav Gross nastoupil do křesla předsedy vlády ve velmi mladém věku. Na rozdíl od svého předchůdce Špidly však měl charisma, tah na branku a byl nabitý energií. Tehdy byl čitelným politikem a veřejnost jej hodnotila velmi dobře. Krk mu však zlomila aféra s financováním pořízení bytu, což vedlo k nástupu Jiřího Paroubka do čela koaliční vlády, s níž dokončil volební období. Jiří Paroubek byl pro mne vždy osobností, srovnatelnou v ČSSD s Milošem Zemanem. Možná proto si v něčem leckdy tito dva pánové nesedli. Oba měli dostatek zdravého sebevědomí, ego na rozdávání a touhu ukázat, že jsou ti nejlepší. Odchodu Jiřího Paroubka z ČSSD lituji a dodnes si myslím, že tehdy po volbách do Sněmovny v roce 2010 (kde jsem i já neúspěšně obhajoval mandát poslance) byl jeho odchod z čela ČSSD někým velmi dobře naplánován a řízen. Jiří Paroubek přece vyhrál s ČSSD volby – bohužel s velmi těsným volebním výsledkem, který neumožnil ČSSD sestavit vládu. Jiří Paroubek byl z tria premiérů Špidla, Gross a Paroubek tím nejvíce riskujícím, ochotným se postavit za svůj názor a osobností asi nejvíce kontroverzní. Dodnes si ale myslím, že velkou část viny na jeho úspěchu/neúspěchu v parlamentních volbách v roce 2010 měli jiní. On přijal odpovědnost a odstoupil. To se už dnes jaksi nevidí...

Nyní se mimo jiné hodně mluví o zrušení bohumínského usnesení, tedy o zrušení zákazu spolupráce ČSSD a KSČM na vládní úrovni. Ale už v době premiérování Jiřího Paroubka se mluvilo o tom, že ČSSD často při hlasování ve Sněmovně obcházela koaliční partnery, tedy Unii svobody-DeU a KDU-ČSL, a spolupracovala při prosazování některých záležitostí s KSČM. Bylo tomu skutečně tak? A jak se díváte na současné rozhodnutí ČSSD označit bohumínské usnesení za přežitek?

Jedna z vlastností premiéra Paroubka byla schopnost řešit věci s nadhledem a zároveň i pragmaticky. Stalo se několikrát, že existoval ve vládě názor na prosazení toho či onoho bodu a při hlasování ve Sněmovně byla realita jiná. Musím ale říct, že se to děje i nyní, a s odstupem času konstatuji, že ne vždycky se všechny dohodnuté body podařilo při hlasování podpořit. V současné době se ČSSD potácí s volebními preferencemi někde nad 18 procenty a průzkumy jí nedávají naději na nějaký oslnivý volební výsledek. Skoro to vypadá, že preference ČSSD nastoupily sestupnou trajektorii a začínají směřovat právě k volebním ziskům z doby Vladimíra Špidly a volební kampaně do Evropského parlamentu v roce 2004. Proto se asi nikdo nediví, že ČSSD vytahuje červenou kartu, tedy spolupráci s KSČM na vládní úrovni. Myslím si, že tímto tahem na předvolební kampani si strana vytáhla červenou kartu paradoxně sama sobě. Voliči nejsou na tento typ oranžovo-červeného vládního experimentu připraveni. Navíc se ukazuje, že ani komunisté nijak zvlášť o spolupráci s ČSSD zájem nemají. U voličů si totiž spíše konkurují.

Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Právo (vyšel 4. 3.) říká, že v ČSSD nejsou žádné názorové proudy, pouze lidé s různými ambicemi. Dá se to opravdu takto podle vás interpretovat?

Určitě ne. Sám Slávek Sobotka je členem křesťanské platformy a v ČSSD je řada různých vnitřních frakcí. Někteří tvoří skupiny věrných kolem regionálních bossů v krajích, někteří zase vytvářejí intelektuální platformy, kterým zdánlivě nejde o moc a prosazení osobních ambicí. Ve straně je silné křídlo stranící Miloši Zemanovi. Shodně jsou zde skupiny, kterým by rozhodně nevadil například návrat Jiřího Paroubka do ČSSD. Strana je také známá tím, že účelově vylučuje své členy v regionech, zejména tam, kde se tito členové postavili kriticky k poměrům v partaji. U Obvodního soudu pro Prahu 1 je ostatně vedeno již téměř dvacet sporů a soudy se začínají přiklánět na stranu těchto lidí. Že by ČSSD byla v zásadě jednotná, o tom nemůže být řeč.

Po sněmu ANO se hodně mluvilo o nové kompetenci předsedy Babiše škrtat ve vedeních kandidátek. V ČSSD oficiálně tuto možnost předseda nemá. Ale neděje se tak neoficiální cestou? Například liberecká ČSSD uvažovala, že by do voleb nasadila jako lídra Jiřího Paroubka, což jim bylo předsednictvem nedoporučeno...

Myslím si, že pokud by v Liberci ČSSD Jiřího Paroubka nasadila do čela poslanecké kandidátky, měla by o mnoho větší šance získat v tomto kraji více než jen jednoho poslance. V ČSSD se kandidátky netvoří podle toho, jak to chce předseda strany, předsednictvo má také jen pravomoc navrhnout lídra kandidátky nebo na listině někoho v odůvodněných případech vyškrtnout. O tom, kdo bude na jakékoliv kandidátce od úrovně krajského zastupitelstva výše, rozhodují regionální kmotři. Tedy úzká mocenská skupinka lidí v každé z krajských organizací partaje. Ve straně se vytvořila iluze demokratického procesu – kandidáti ale nejsou nijak hodnoceni, nemají možnost se reálně prezentovat, dopředu je známo, kdo obsadí volitelná místa na kandidátce. A to je samozřejmě špatně.

Ještě se zeptám na termín volebního sjezdu ČSSD. Je zhruba půl roku před volbami do Poslanecké sněmovny. Nebylo by logičtější, kdyby byl až po volbách?

Termín sjezdu ČSSD není závislý na volbách do Sněmovny. Je dán stanovami strany a musí se konat nejpozději do dvou let od předcházejícího sjezdu. Proto si ČSSD nemůže svůj termín volby vedení partaje tak úplně volně načasovat. Je ale pravda, že pokud by se konal sjezd nikoliv na počátku března, ale až na podzim po sněmovních volbách, bylo by to pro stranu určitě lepší – zejména by mohli delegáti sjezdu zhodnotit při volbách vedení strany volební výsledky. Sjezd nyní je vlastně pro ČSSD hlavně výdajem, a to v době, kdy nemá na rozhazování. Ve straně si po úmrtí advokáta Altnera hodně oddechli – ale jak to vypadá, ne na dlouho.