Jaká očekávání v ekonomické oblasti si se zvolením Donalda Trumpa prezidentem Spojených států mají Američané a svět spojovat především?
V každém případě se Donald Trump pustí do toho, co bychom nazvali „obnovou velké Ameriky“. To znamená, že začne s vnitřními ekonomickými reformami. Když porovnáme Rooseveltův New Deal z roku třicet tři a Trumpovu ekonomickou strategii, tak ta podobnost je zřejmě čistě náhodná. Ať už jde o infrastrukturu, zdravotnictví, pracovní místa a obnovu „amerického snu“. V ekonomické oblasti zaměří těžiště pozornosti na to, aby vytvořil pracovní místa, zabezpečil reálný růst mezd, ne růst průměrné mzdy. Půjde mu o to, aby zkoncentroval síly, snížil zahraniční výdaje Spojených států a vytvořil prostor pro to, aby se znovu obnovila filosofie „amerického snu“: Pracujete, máte příjem, jste bohatí, máte šťastnou budoucnost. Tedy to, co bělošská většina Američanů, i když nejen ta, ztratila. Neboť problém není jen v tom, že jde o bělošskou skupinu lidí, kteří mají pocit zrazení, ale jde v podstatě o všechny Američany, jejichž mzdy v posledních dvanácti až patnácti letech nerostly.
Do toho se tedy pustí, ale bude při plnění těchto svých slibů také úspěšný?
Nový prezident sice zvýší zbrojní výdaje ze 700 na 900 miliard dolarů, ale zároveň vytvoří obrovský rozsah pracovních míst v obranném průmyslu. V tomto případě začne nabízet kvalifikovanou práci a obnova obranného průmyslu bude součástí reindustrializace, kterou Trump navrhuje. Další oblast, která na to bude přímo vázaná, je otázka infrastruktury budované po celých Spojených státech. To jsou desítky tisíc například mostních konstrukcí, které jsou dávno ohrožené rakovinou betonu. A toto všechno spustí. Samozřejmě někdo namítne, že to nebude moci řešit, když snižuje daně, ale nesmíme zapomenout, že Spojeným státům každý rok unikají desítky miliard z titulu korupce, daňových úniků, finančních transferů, transfer pricing a podobně. A protože transfer pricing znamená i pro Spojené státy obrovskou finanční ztrátu, udeří na to a bude se ještě odvolávat, že to je směrnice OECD, která byla přijata před dvěma roky. Takže na to bude mít i peníze.
Které organizace jsou v Česku nejprospěšnější?Anketa
Co byly od Donalda Trumpa jen sliby, o jejichž splnění se z nejrůznějších důvodů nebude ani pokoušet?
Samozřejmě se nabízí ten, v němž sliboval, že bude stavět zeď na hranici s Mexikem, nebo některé jiné kuriózní projekty. V nich zřejmě ustoupí a samozřejmě i v takových věcech, jako je uvěznění paní Clintonové nebo některé další kroky. V těch bombasticky prezentovaných drobnostech ustoupí, ale ten hlavní New Deal, obnovu Great America, bude uskutečňovat, protože ví, že díky němu se dostal tam, kde je.
Většina analytiků, expertů i médií věštila katastrofu – oslabení dolaru a prudký propad akcií na burzách – pokud zvítězí Trump. Ale dva týdny po volbách trhaly americké akciové indexy rekordy, dolar dokonce vyšplhal na třináctileté maximum vůči koši předních světových měn. Čím si lze tenhle rozpor vysvětlovat?
Odpověď je velmi jednoduchá. Copak někdo viděl někdy racionální kapitálové trhy? Já tedy ne. V situaci, kdy Fed tiskne nekryté desítky miliard dolarů měsíčně, ECB tiskne osmdesát miliard nekrytých měsíčně, nic se neděje, trhy jsou spokojené a akcie firem rostou, tak si říkám, že buď je někdo padlý na hlavu, nebo se někdo tváří, že reálná ekonomika ho nezajímá. Takže v tomto slova smyslu, když jsou finanční trhy dávno iracionální a fungují na úplně jiných principech, tak se vůbec nedá čekat, že zareagují. Spíš to byl tlak politických skupin z pozadí, že zvolení Trumpa bude ekonomickou katastrofou. Ten tlak po volbách, když padlo rozhodnutí, se ztratil, a tím pádem se akcie pohybovaly tak, jak se pohybovaly.
Trump usiloval o podporu zejména mezi vrstvami, jejichž mzdy se od nástupu globalizace v 90. letech takřka nezměnily, tedy hlavně pracujících v průmyslu. Předložil vizi obnovení všeobecného vzestupu příjmů a pracovních míst, především pomocí renesance domácí průmyslové výroby. Co ten jeho plán „stěhování průmyslu zpět do USA“ může znamenat a může se podařit?
Ten plán je poměrně reálný právě proto, že už za Obamy přijali legislativu, podle níž firmy, které mají svoje afilace v zahraničí, mají zdanění 40 procent, ale firmy, které zůstávají ve Spojených státech, mají zdanění 21 procent. Z tohoto hlediska bude pochopitelně výhodnější pro ty firmy, které potřebují krytí amerického domicilu, aby zůstávaly ve Spojených státech. Druhou věcí je to, že tam ve skutečnosti dochází vzhledem k Industry 4.0 k úplné reprofilaci pracovního trhu. Když si vezmete analýzu toho, co tvoří základ amerického HDP v posledních deseti letech, tak je velmi významné zdravotnictví jako obrovský industriální komplex. Je třeba si uvědomit, že zdravotnictví je dnes spojené s obrovským komplexem služeb, obrovským komplexem výzkumu, s produkcí zdravotnických zařízení. Dnes jsou takové nemocnice, jako je například Pensylvánská Mayo Clinic, největšími zaměstnavateli. Proto bude Trump podporovat právě rozvoj tohoto druhu služeb, neboť to jsou místa, která jsou vázaná na high-technology, a zároveň to jsou místa, která by mohla být lépe placená, pokud by se zastavilo rozkrádání, korupce a podobně. Takže to bude řešit tímto způsobem. Samozřejmě může vyhlásit například obrovské čtyřicetiprocentní clo na dovoz čínské oceli do Spojených států, bude ochotný riskovat i obchodní válku s Čínou, ale zároveň dojde k výraznější obnově amerického průmyslu – především ocelářství – ve vazbě na těžbu břidlicového plynu.
Psali jsme:
Co je však klíčové z tohoto hlediska, už doteď těžba ropných písků a frakování plynu vedly k vytvoření 1,6 milionu pracovních míst v oblasti ocelářství, těžkého strojírenství a těžebního průmyslu. Všechny tyto oblasti byly spojené s těžbou ropy a plynu za amerických podmínek. Jedna z klíčových programových zásad je posílit produkci energetických médií na území Spojených států, posílit tuto oblast těžby ropy a plynu, tím posílit ocelářství, tam je vazba na Pensylvánii a americký Středozápad, a zároveň na základě toho snížit nutnost dovozu ropy a plynu do Spojených států. To znamená, že na jedné straně oživí domácí stagnující ocelářský, hutnický a strojírenský průmysl a na druhé straně sníží výdaje firem. Vezměte do úvahy, že snížení ceny plynu pro domácnosti a podnikatele o 40 až 60 procent po zahájení těžby frakováním plynu vytvořilo obrovský finanční polštář pro americké domácnosti, ale i pro americký průmysl. A přesně touto cestou Trump půjde, minimálně pro období nejbližších čtyř let.
Oba hlavní prezidentští kandidáti se shodovali na nutnosti investovat do dopravní a energetické infrastruktury, tedy výstavby a oprav silnic, mostů, přístavů, letišť a přenosových sítí. Vítězný Trump slíbil program obnovy infrastruktury v hodnotě bilionu dolarů a chce výrazně zrychlit schvalování a realizaci projektů. Je to reálná představa a jak velký efekt pro ekonomiku USA mohou investice do infrastruktury přinést?
Investice do infrastruktury a tvorba milionů pracovních míst v infrastruktuře zabezpečila nehynoucí místo v americké historii Franklinu Delano Rooseveltovi. Trump, i když nevypadá jako Roosevelt a není na vozíčku, v každém případě zopakuje tento strategický manévr, a to znamená obrovskou obnovu silnic, mostních konstrukcí, dálnic, rychlostních železnic a tak dále. To bude jedno z těžišť jeho programu. Vytvoří to pracovní místa, rozmístí je po celých Spojených státech, sníží náklady na dopravu, zásadním způsobem změní pohled Američanů na celkovou úlohu infrastruktury v rozvoji společnosti a bude to mít ještě jednu výhodu – multiplikační efekty. Jsme znovu u těžkého strojírenství a obnovení hutnického průmyslu, neboť hlavní výhoda byla v tom, že Trump jezdil na americký Středozápad, byl v Pensylvánii, na kterou se vykašlala Clintonová a všichni ostatní. A viděl, co udělal například únik ocelářského průmyslu do Číny nebo do jiných zemí. A přesně tomuto se bude věnovat. A umíte si představit tu obrovskou spotřebu oceli například při mostních konstrukcích, předpětí betonových konstrukcí a podobně? To znamená obrovskou potřebu stavebních materiálů, ocelářských výrobků, pracovních míst.
A kde se vezme ten potřebný bilion dolarů na obnovu infrastruktury Spojených států?
No já se zeptám: A vadilo někomu, když teď americký Fed tisknul stovky miliard nekrytých dolarů? Nikomu to nevadilo. No tak použije tento mechanismus tištění peněz i na další vývoj. Konec konců ekonomické zákony dávno neplatí, protože pokud vezmete ECB, tak při množství tištěného nového oběživa už měla inflace dávno dosahovat astronomické výše, protože jde o nekryté peníze. A je někde vysoká inflace? Myslím si, že nikde.
V energetice Trump hodlá podpořit těžbu ropy a plynu na federální půdě a schválit energetické projekty, které Obamova vláda z ideologických důvodů zavrhla, zejména ropovod Keystone z Kanady. Už takhle se očekává, že roku 2017 mohou USA v produkci ropy předhonit Saúdskou Arábii díky nekonvenční břidlicové ropě. A břidlicový plyn má v roce 2020 uspokojit až polovinu dodávek zemního plynu v Severní Americe. Co tohle může znamenat jak pro USA samotné, tak pro světové producenty ropy a zemního plynu?
V energetice půjde opravdu Trump cestou podpory ropných písků a frakování plynu. Je to velmi výrazný nárůst. Myslíte si, že je náhodou, že americký Kongres schválil výstavbu největšího podniku na zkapalňování plynu v Chesapeake Bay a zároveň se objednala výstavba flotily tankových lodí, které by měly vozit kapalný plyn ze Spojených států do Evropské unie? Dokonce Trump může říci, že se vojensky stáhne z Evropy, ale bude dodávat tento plyn pro Evropskou unii. Proto se buduje série přístavů na pobřeží Evropy na severu i na jihu v oblasti Středozemního moře a podobně. A otázka jen bude, za jakou cenu budou tento plyn a ropa dodávané. Může se s Ruskem dohodnout na mnohých věcech, ale zároveň může dodávkami plynu a ropy dosahovat ohrožení ruských energetických zájmů v Evropské unii. Na tyto věci je třeba se dívat zásadně v propojení a v souvislostech. Ne jako izolované věci typu, jestli chce podpořit například ropovod Keystone z Kanady a podobně, to jsou drobné detaily. Trump pochopil jedno: musí nabídnout a vytvořit systém souvislostí. Jakmile ho vytvoří, ty multiplikační efekty jsou nepředstavitelné oproti řešení jednotlivých problémů.
V souladu s trendem patrným v celém průmyslovém světě se Trump odvrací od donedávna konsensuální podpory volného obchodu, požaduje radikální omezení obchodu s některými zeměmi v čele s Mexikem a Čínou a hlubokou revizi dosavadních obchodních smluv. Co lze ve vztazích s Čínou od USA v éře Trumpa očekávat? Hrozí obchodní válka a jaké by mohly být její důsledky?
Pozorujeme souboj dvou teorií. Jedna teorie, která hlásala takzvanou superintegraci, to bylo TTIP, TTP a další; ale druhá hlásala, že rozdíly mezi zeměmi a jejich zájmy jsou tak obrovské, že je lepší zvolit systém bilaterálních smluv. Tato soustava bilaterálních smluv byla uplatňovaná za první Obamovy vlády, potom od toho ustoupili. Prosadily to mocenské skupiny, které požadovaly TTIP. Dnes dojde k návratu k bilaterálním smlouvám, protože bilaterální smlouvy jsou z hlediska manévrovatelnosti jednotlivých zemí podstatně výhodnější. S jednou zemí můžete mít tvrdou smlouvu, s jinou zemí můžete mít měkkou smlouvu. Ale smlouvy můžete uzavírat podle principu geopolitických cílů, které máte ve vazbě na svět. Když najednou dochází k přehodnocení geopolitických cílů, bilaterální smlouvy jsou neporovnatelně výhodnější, když chcete uplatňovat geopolitickou strategii. A přesně toto Trump udělá i ve vazbě na Asii, na Austrálii a Nový Zéland, ale to samé udělá i ve vazbě na Evropskou unii. Umím si velice dobře představit sérii bilaterálních smluv, které navrhne vybraným členským zemím Evropské unie. A jak se vypořádají členské země s postupem Evropské unie jako celku, bude jejich věcí. Ale nechci předbíhat, aby někdo neřekl, že jsem stál za tvorbou těchto smluv.
Je to tedy podle vás konec nadějí Evropské unie na uzavření Transatlantického investičního partnerství?
Vzhledem k tomu, že Trump určitě viděl ty obrovské demonstrace v Německu a ve Francii proti TTIP, tak celkem logicky zvolí strategii návrhu bilaterální smlouvy s Německem a s Francií. To mu opět vytvoří obrovský manévrovací prostor odlišného přístupu k oběma zemím. Podle jejich vztahu může ovlivňovat strukturu a funkčnost Evropské unie a může zvolit strategii, kterou používali kdysi Řekové: civilizovaný člověk do války nevstoupil, na to si najal barbara. Takže v tomto případě to Trump může udělat jednoduše: nabídne specifické smlouvy Německu a Francii a na jejich základě bude řešit i vyvažování těchto dvou klíčových zemí Evropské unie a formování směřování Evropské unie do budoucna. Co říkáte tomuto obrazu?
Jen to, že by to pro samotnou EU i její členské země mohlo být tedy hodně zajímavé. Ale poslední otázkou se ještě vrátím ke vztahu velmocí. Už za Obamy začal v Tichomoří narůstat tlak USA na Čínu, která v reakci na to začala navyšovat svůj vojenský rozpočet. Je harašení zbraněmi něčím, co lze mezi oběma velmocemi za Trumpovy administrativy důvodně očekávat? Čeho by tím Američané mohli dosáhnout i vzhledem k masívnímu vlastnictví jejich dluhopisů ze strany Číny?
Spíš než nátlak USA na Čínu očekávám, že dojde k dělení sfér vlivu. Když Rusko a Čína usoudily, že spolupráce v rámci Jihočínského moře je pro ně oboustranně výhodná, a pokud se k tomuto bloku přidá ještě Írán a Indie, tak se Trump nebude soustřeďovat na rozbíjení tohoto bloku. Ale udělá to, co bychom nazvali, že zkrátí frontu, zkoncentruje síly, zaměří se na obnovu Spojených států, aby byly znovu velké, a ponechá si také v geopolitické vojenské oblasti spíš soustavu bilaterálních smluv. Tyto bilaterální smlouvy mu znovu dovolí v některých oblastech být tvrdý vojensky a v některých oblastech být měkký vojensky. Právě taková forma diverzifikovaného přístupu bude pravděpodobně základem celkové Trumpovy strategie ve vazbě na další proces integrace v rámci planety. Kromě toho superintegrace narazí na zásadní rozpory, takže nepůjde touto cestou, aby provokoval. A proč by se hádal s Čínou, se zemí, která vlastní čtyři miliony vašich dluhopisů a kdykoli může požádat, abyste je zaplatili a vy byste skončili na smetišti dějin? Takže bude to spíš takové jemné přetlačování rukama, kdy ani jeden z těch partnerů do toho přetlačování nevloží plnou sílu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
