Třikrát byla zvolena kancléřkou. Teď je pravděpodobné, že obhájí post počtvrté. Jak byste zhodnotil dosavadní kariéru Angely Merkelové?
Nejlépe působení kancléřky Merkelové zhodnotí za dva týdny němečtí voliči. A jak ukazují průzkumy veřejného mínění, kancléřka a její Křesťanskodemokratická unie volby s přehledem vyhraje. My se můžeme ptát, proč tomu tak je? Proč přes všechny krize – a měli jsme řeckou finanční krizi, brexit a hlavně uprchlickou krizi – proč Němci s největší pravděpodobností znovu dají hlas Angele Merkelové?
Odpověď je taková, že němečtí voliči jsou informovaní. Dobře se vyznají v dění jak v Německu, tak ve světě. Mají pocit, že kancléřka všechny krize zvládla a dokonce zvládla i uprchlickou krizi. Kancléřka říká, že to, co bylo v roce 2015, se už nebude nikdy opakovat. Krok za krokem její vláda dělá opatření, od ochrany německo–rakouské hranice, přes mnohem účinnější kontrolu evropských vnějších hranic, až po pomoc uprchlíkům na Blízkém východě a v afrických zemích, a začleňování uprchlíků do německé společnosti. Když se Němci podívají po světě a vidí, jaké mají ekonomické problémy se zaměstnaností ve Francii... Německo má silný hospodářský růst, přebytkový státní rozpočet a nejnižší nezaměstnanost v historii od sjednocení Německa. Kancléřka vše toto Němcům dovede vysvětlit, poctivě s nimi diskutuje problémy, a když udělá chybu, přizná ji. Němci jí důvěřují.
Sám jsem se o tom přesvědčil, protože jsem s ní v úzkém kruhu mohl asi hodinu strávit. Má úžasnou schopnost jakýkoli problém téměř vědecky analyzovat s přesností přírodní vědkyně, kterou je. Zároveň dokáže problém lidsky vysvětlit a vzbuzuje důvěru. Věří v lidi, a to na německé voliče působí. A nejen na německé voliče. Kancléřka je populární a podle nejrůznějších hodnocení je vlastně vůdcem západního světa poté, co se Spojené státy pod Donaldem Trupem této roli vzdálily.
Němcům se daří dobře, chtějí ve své prosperitě a svobodě pokračovat, a když si to dají na misku vah... Schulz je také kvalitní kandidát, ale proti Angele Merkelové má velmi málo šancí. A pak je důležité i to, že její strana zasahuje politický střed.
Někteří hledají důvod popularity kancléřky i jinde. Například podle matematika a publicisty Mariana Kechlibara je důvodem „zejména naprostá absence věrohodných alternativ. Německá politická scéna na federální úrovni je až zarážejícím způsobem prostá velkých osobností,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz. Co když prostě – není kde brát?
Německá politická scéna není prostá politických osobností. Už jsem zmiňoval Martina Schulze. Velkou politickou osobností byl a je bývalý ministr zahraničí, dnešní prezident Frank-Walter Steinmeier, velmi schopné politiky mají dokonce i Zelení nebo Die Linke. Nesouhlasím také s tím, že Německo nemá alternativu. Německo má od roku 1949, kdy byly vlastně první poválečné volby, ustálený politický systém, což má málokterá evropská země, kde máte v pravém středu Křesťanskodemokratickou unii, v Bavorsku sesterskou Křesťanskosociální unii, a nalevo sociální demokracii. Vprostřed jsou liberálové. A tyto tři strany do vzniku strany Zelených určovaly německou politiku v nejrůznějších koalicích. Ať to byla koalice vedená CDU, nebo koalice vedená SPD.
Dr. Libor Rouček
Pak vznikli Zelení, kteří mají nějakých sedm osm procent. Po sjednocení Německa přišla Die Linke s podobnými procenty. Od roku 1949 byla v politickém spektru i krajně pravicová strana, ať už to byla BHE, v polovině 60. let NPD nebo dnes AfD. Alternativa pro Německo vlastně alternativu představuje, ale Němci ji nechtějí. AfD dostane tak deset procent, ve spolkových zemích jako jsou Sasko nebo Mecklenbursko–Pomořansko to bude až dvacet procent, ale většinu Němců tato alternativa neoslovuje. Němci preferují stabilitu, která jim za posledních 60 let všechno zajistila: bezpečnost, vysokou životní úroveň, svobodu i sjednocení. Německo je nejobdivovanější zemí na světě, jsou dobří od výroby aut po fotbal a Němcům to vyhovuje.
Nám se zdá situace, zvlášť v souvislosti s uprchlickou krizí, nepochopitelná, protože naše společnost, podobně jako maďarská nebo slovenská, má jiné historické zkušenosti.
Mimo jiné Kechlibar poukázal i na další skutečnost a to, že střední vrstva v Německu má vesměs na to bydlet v bezpečných lokalitách, takže migrační otázka ji trápí spíš z hlediska toho, že peníze utracené za imigranty se nedostávají na opravy silnic či škol. A to obvykle není důvod, proč změnit zaběhnuté voličské vzorce. Daleko citlivější na imigrační otázku je chudší část populace, která žije v problémovějších čtvrtích a s nově příchozími se dostává do konfliktů. Jednoduše řečeno, kancléřka podporuje migraci, kterou trpí ti nejchudší. Jak tohle jde podle vás dohromady s jejím sociálním cítěním vůči chudým rodilým Němcům, kteří uprchlíky nejsou?
Tento argument naprosto neobstojí. Německo nejsou Spojené státy, kde v jedné části města žijí bohatí za zdmi s ozbrojenou stráží a bezpečnostními kamerami, a na druhé straně jsou slumy. To v Německu neuvidíte. Každý, kdo přijede do Německa, vidí, že města odrážejí německou společnost, kde většina patří do střední vrstvy. Kdyby měl tento argument fungovat, tak si nemyslím, že by krajně levicová strana Die Linke zastávala prouprchlickou politiku jakou zastává, protože Die Linke je ještě více prouprchličtější než CDU nebo SPD. Die Linke reprezentuje ve východním Německu veřejnost, která má pocit, že na tom lidé nejsou po sjednocení Německa dobře, žijí na panelákových sídlištích a nemají práci, i když je v Německu rekordně nízká nezaměstnanost.
Psali jsme:
V takzvané volební aréně v Lübecku, kde v přímém televizním přenosu kancléřka Merkelová odpovídala na otázky německé veřejnosti, padl jako první dotaz týkající se limitu pro počet žadatelů o azyl. Kancléřka potvrdila, že ho nechce a horní hranici ani nepovažuje za realizovatelnou. Přitom limit 200 tisíc migrantů ročně požaduje především bavorská CSU. Bavorský premiér a šéf CSU Horst Seehofer dokonce prohlásil, že bez dohody o horní hranici pro příjem uprchlíků jeho strana nepůjde do vlády. Co z toho lze usuzovat?
Asi před osmi měsíci ministerský předseda Seehofer chtěl horní hranici, ale spor byl vyřešen. Do Německa dnes přichází nějakých dvě stě nebo tři sta tisíc uprchlíků ročně a kancléřka jasně řekla, že rok 2015 se už nebude opakovat. Spojení CDU/CSU žije, praxe ukazuje, že počty vyšší nebudou. Koneckonců do roku 2015 tento počet lidí do Německa přicházel a nikdo s tím problém neměl. Tímto se vše vyřešilo. Němci kancléřce věří, že rok 2015 se nebude opakovat a opatření jsou udělána. S počtem 250 nebo 300 tisíc lidí ročně souhlasí všichni včetně bavorské CSU. Jsou si vědomi i určité demografické krize.
V oblasti mezinárodních vztahů aktuálně nejvíc rezonuje především napjatá situace na Korejském poloostrově, kterou způsobily další jaderné testy v KLDR. „Pokud bychom byli přizváni, abychom se k oboustranným jednáním připojili, bez váhání bych řekla ano,“ konstatovala kancléřka v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine. Co by Angela Merkelová mohla změnit?
Jsem přesvědčen, že přítomnost Německa při jednání i její přítomnost by byla přínosem. Ukázalo se to na vyjednávání a dohodě s Íránem. Německo, i když není členem Rady bezpečnosti, se jednání účastnilo a přes všechnu kritiku smlouva s Íránem funguje a je úspěšná. S Koreou je situace složitější, i proto, že roli hrají i Čína a Ruská federace. Ale jsou poblíž i spojenci Spojených států jako jsou Jižní Korea a Japonsko. Pokud bude přizvána EU nebo země jako Německo k jednáním, tím lépe. Je ale otázkou, zda vůbec k něčemu takovému dojde, protože severokorejské vedení je mnohem více uzavřenější a iracionálnější než bylo íránské.
Určité světýlko na konci tunelu je ale možné vidět. Hodně pozorovatelů předpokládalo, že v době státního svátku v Severní Koreji dojde k vystřelení nějaké rakety, ale k ničemu nedošlo. Zajímavé je i to, že Jižní Korea velmi podrobně sledovala situaci v Německu. Stejně jako Německo byla kdysi rozdělena i Korea. Německo máme sjednocené, ale Korea je rozdělená. Vedení Severní Koreje se samozřejmě bojí, že by mohlo dopadnout stejně jako tehdejší Honeckerovo východoněmecké vedení, kdy během roku NDR přestala existovat.
Ještě poslední otázka, k situaci v EU. Ve středu vystoupil předseda Evropské komise se Zprávou o stavu Evropské unie. A svůj názor na jeho proslov vyjádřil i poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna na sociální síti takto: „Ten zmetek přiznává, že pro nás je druhořadé zboží a změní se to jen přijmeme-li euro.“ Jak jste se vyrovnal s reakcí vašeho stranického kolegy a jak jste porozuměl proslovu předsedy Junckera vy?
Každý, když se chce k něčemu vyjadřovat, měl by si v první řadě přečíst, co autor říká, a to platí i pro Jardu Foldynu. Jean-Claude Juncker toto neřekl. Sluší se, zvlášť od poslance, který je navíc členem zahraničního výboru, aby lidi nenazýval zmetky. I když s názory pana Junckera nemusí souhlasit. Řekl, že platidlem v EU je euro, to není nic nového. Česká republika, stejně jako ostatní nové členské země, se k příjetí eura zavázala už v naší přístupové smlouvě. Pokud jde o dvojí kvalitu potravin, měli bychom slova předsedy Evropské komise přivítat, protože jasně sdělil, že s tím budou něco dělat. Ale potřebujeme k tomu mít celoevropské závazné normy, které zatím nejsou. A z toho důvodu také existuje dvojí kvalita potravin. Pak bude na zemích EU, abychom navržená pravidla také přijali a podle nich se řídili.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
