Jsou dovolené a prázdniny a svět je v pohybu. Nebezpečí chorob ve třetím světě jste nastínil již v minulých rozhovorech. Změnila se za těch několik měsíců bezpečnostní situace vzhledem k novým ohniskům infekčních nemocí, nehovoříme-li o viru Zika? Do Brazílie na olympiádu pravděpodobně moc Čechů individuálně nepojede. Nicméně tam míří poměrně početná sportovní výprava. Je tu nějaká, třeba i teoretická možnost zavlečení k nám a jak vůbec je to se Zikou v posledních týdnech právě na jihoamerickém kontinentu?
Od našeho posledního rozhovoru se „bezpečnostní situace“ týkající se epidemií a infekčních chorob vůbec nezměnila. Jen ten virus Zika, o tom teď víme víc. Ptáte se na možnost zavlečení k nám. Nejpravděpodobnější je možnost dnes již potvrzeného sexuálního přenosu. Tedy možnost, že se muž nebo žena nakazí v Brazílii a poté nakazí svou partnerku či partnera. Podotýkám, že příznaky toho onemocnění můžou být skoro jako u lehčího virového onemocnění. Doporučujeme proto sexuální abstinenci nebo sex pouze s ochranou u mužů šest měsíců, u žen dva měsíce po prodělaném onemocnění Zikou.
Druhým, velmi malým, rizikem je zavlečení infikovaného komára do Evropy letadlem. My jsme ale příliš na severu, aby se tady tento druh komára pomnožil. A hlavně je třeba znovu zdůraznit – to hlavní riziko představuje Zika pouze pro těhotné ženy, ať již se nakazí od komára v Brazílii nebo od partnera. Proto Brazílie není v současné době bezpečným místem pro těhotné ženy nebo páry, které plánují potomka.
Jak jsem již uvedl v první otázce, jezdí se po světě, ale nenavštěvují se jenom zámořské oblasti. Na co bychom si měli dát pozor třeba v takovém Středomoří, na Balkánu nebo na Ukrajině?
Ve Středomoří a na Balkáně nám hrozí hlavně – stejně jako všude – střevní průjmová onemocnění, infekční žloutenky, ale vyskytuje se tam ojediněle i horečka dengue a leishmanióza. Nic, co bychom neuměli léčit. Na Ukrajině snad jen pozor na problémy fungování systému zdravotnictví; v souvislosti s válkou se tam nedávno objevila dětská obrna – polio – proto si buďte před cestou na Ukrajinu jisti, že jste proti obrně očkováni.
Poplašné zprávy o migrantech majících „nejméně“ lepru a ebolu jsou snad již naštěstí ty tam. Nicméně jedno potencionální plíživé nebezpečí jistě existuje, a to jsou cizopasníci. Předpokládejme, že na kontaktních místech při vstupu do EU a zvláště nyní v Itálii probíhá screening dobře. Přesto... vidíte určitá nebezpečí, čeho je potřeba se vyvarovat? Zvláště, když migrantská krize nyní míří především z Afriky.
Ani cizopasníci, tedy škrkavky, tasemnice a tak dále, nám od běženců rozhodně nehrozí ve větší míře než při cestování. Já vždycky říkám, že zdravotní rizika té migrační vlny jsou zcela srovnatelná, ba menší než rizika cestujících českých občanů po zeměkouli. Je nás čím dál tím víc a zeměkouli obletíte rychle.
Proto si čeští turisté mohou přivézt domů daleko rizikovější infekce než přinášejí běženci po cestě přes Středozemí a po cestě Evropou. U běženců pozorujeme jen zvýšený výskyt salmonelózy a svrabu, což souvisí se stravováním na cestě a hygienickými podmínkami. Oboje známe i z ČR.
Co říkáte na současný stav kolem běženců? Frontex a EU podle vás zvládají situaci, není již tak vypjatá doba, kdy se o problému psalo na všech stránkách, nicméně – nic neskončilo. Jsme podle vás více připraveni na uprchlíky, nebo se naše česká společnost tak nějak „zabetonovala“?
Ano, myslím si, že ta největší vlna běženců je již za námi, já myslím, že ji Evropská unie společnými silami zvládne. My jsme na uprchlíky připraveni po zdravotní stránce velmi dobře; jak je na ně připravena česká společnost po letech izolace, je otázkou. Pro mne jako občana byl velkým zklamáním postoj české vlády, která se hádala s Evropou o přijetí pár stovek běženců, když je naše země členem EU a příjemcem milionů eur evropských dotací na všechny možné – pro nás výhodné – projekty.
Máme v zahraničí řádově několik stovek vojáků a policistů, a to nejen v Afghánistánu, ale i v subsaharské Africe či na Balkánu. Když se vrátí do svých domovů, do republiky, jsou průběžně zdravotně sledováni i v delším časovém horizontu vzhledem k exotickým nemocem či jejich následkům? Máme dost léků? A je i dost mladých lékařů a lékařského personálu, který se o tuto problematiku zajímá? Je podle vás o naše veterány dobře postaráno? Myslím tím zmiňované vojáky. A také... umíme podle vás s nimi i „mediálně“ pracovat, jezdí na besedy a setkání, jako je to zavedeno v zahraničí? Nebo máme ještě co dohánět?
O vojáky a vojenské veterány je po zdravotní stránce u nás v ČR a zejména ve Vojenské nemocnici postaráno skvěle. Obecně si myslím, když vidím hrdost Američanů, Britů a Francouzů na své vojáky, že to u nás stále trochu schází. Stáváme se ale aktivní armádou v rámci NATO, naši vojáci budou působit v mnoha zemích světa a to povědomí určitě poroste. Léků a zdravotnického personálu máme na péči o naše vojáky dostatek. Jen chybí vojenští lékaři v určitých specializacích – tady mluvím určitě o specializaci své – rád bych viděl víc armádních infektologů.
Francie oslavila pád Bastily. Tradičně velkolepou vojenskou přehlídkou. Každoroční pozornost si zasluhují nejrůznější jednotky včetně četnictva či hasičů. Excelentní je však vždy cizinecká legie. Je to určitý francouzský fenomén? Nebo by nám mohla být vzorem – třeba právě pro vlastenectví?
To je dobré, že zmiňujete vojenskou přehlídku na Den Bastily. Kolegové z Paříže mi nedávno říkali, že Francie je vedle Ruska poslední zemí, kde se tyhle velkolepé přehlídky konají a nebyli příliš nadšeni. K Francouzské cizinecké legii vím tolik, že byla založena jako jednotka zahraničních dobrovolníků, kteří nemohli sloužit v regulérní armádě. Vzhledem k malému počtu zahraničních dobrovolníků a obecně cizinců si cizineckou legii v České republice, bohužel, nějak nedovedu představit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
