Ministryně financí Alena Schillerová chce plánovaný schodek rozpočtu navýšit již dokonce na 300 miliard korun. Je to, podle vás, konečná částka? A co na ni říkáte?
Myslím, že dnes ještě nevidíme konec restriktivních opatření, tedy ani začátek návratu k normálu. Je proto skoro nemožné predikovat výsledky, jak se bude vyvíjet hospodářství, ekonomika, veřejné rozpočty atd. Hned na počátku, kdy jsme se pohybovali v jiných řádech, jsem odhadl schodek za letošní rok kolem 400 miliard. Ač mě to číslo netěší, tak třeba budu vyhlášen Nostradamem…
„Na tom je nejhorší, že vláda nebude chtít ušetřit ani korunu na svém přebujelém provozu a hypertrofované státní administrativě. Všechny problémy s pandemií nechá zaplatit naše potomky. Ti doplatí i na nezodpovědnou politiku posledních šesti let,“ varuje před tím Miroslav Kalousek. Sdílíte jeho obavy?
Jsem přesvědčen, že máme-li využít koronavirovou krizi k restartu, tak se z ní musíme poučit ve věcech, které fungovaly i v době karantény. Jedna z nich je digitalizace státní agendy a dálková komunikace. To s sebou přinese nemalé úspory, včetně logického tlaku na nižší počet úředníků. V tomto smyslu vidím logiku úspor a přerodu v opravdu moderní digitalizovaný stát. Kdybychom se ale bavili o snižování mezd státních zaměstnanců, tak sice populisticky někoho oslovíme, ale ekonomicky by to byla cesta do pekla.
To hlavní, co musíme hlídat po ukončení restriktivních opatření, je totiž dostatečná poptávka, jinak nastane horší ekonomická krize, než jak to teď vypadá. Nejhorší, co se může stát totiž je, že až se všechno otevře, do obchodů nikdo nepřijde, protože lidé budou vyděšeni, že bude hůře, a budou šetřit.
Budou tak logicky činit o to více, když se k tomu ke všemu ještě přidá pokles platů. Pokles poptávky způsobí krachy firem, ty budou propouštět, zvýší se sociální výdaje, vznikne ještě větší obava a už se to rozjede jako sněhová koule.
Prezident Zeman prý na Schillerovou zatlačí, aby zrušila dotace na solární elektrárny – tam prý Češi ročně tratí 30 miliard korun. Uvítal byste takové rozhodnutí?
Je pravdou, že tu máme celou řadu věcí, které nazývám nánosy z minulosti – náklady na dotace na solární elektrárny, statisíce lidí v šedé zóně kvůli 4,6 milionům exekucí, fungování šmejdů a náklady s tím vším spojené atd. Postupně to řešíme (teď narážím aktuálně na pravidla exekucí a insolvencí), ale samozřejmě se to projevuje v ekonomice a v nárocích na státní rozpočet.
Andrej Babiš slibuje osm tisíc miliard investic a říká, že se musíme zadlužit, abychom udrželi pracovní místa a podpořili sociální smír. Je to, podle vás, skutečně cesta, kterou máme jít?
Nízké daně, snížení byrokracie, digitalizace, inovace a investice – to je cesta dopředu. Píšu si takový seznam střednědobých a dlouhodobých opatření, mezi které patří:
= Intenzívnější opravy silnic, dálnic a železničních cest v době různých omezení – využití současného menšího provozu (nebudou se tvořit kolony v takové míře), zakázky pro firmy v době ekonomického útlumu.
= Změna zákona o veřejných zakázkách – podpora českých podnikatelů, malých a středních firem, které dnes řeší subdodávky, ale v důsledku pak stejně reálně dělají tu práci.
= Rychlé proplácení faktur u dodavatelů pro veřejný sektor (řekněme do 48 hodin) kvůli zlepšení cash flow (jinými slovy, nečekat na dobu splatnosti).
= Digitalizace státní správy a samosprávy, kontaktu mezi občanem a státem, efektivnější využívání moderních komunikačních technologií.
= Snížení byrokracie a administrativních povinností. Doba koronavirová ukázala, že spousta činností je nadbytečných a stát funguje dál i bez nich – zeštíhlení státní správy a její agendy.
= Efektivnější využití systému práce home office – snížení dopravních zácp, nižší náklady na pracovní místo, menší nároky na kancelářské prostory.
= Soustředění se na skutečně důležité věci, neřešení nepodstatných hloupostí (sem spadá celé téma politické korektnosti) vycházející z rozmazlenosti a znuděnosti západní civilizace. Větší samostatnost lidí, návrat k rodinnému životu a pospolitosti.
= Podpora domácího cestovního ruchu, nová éra turismu.
= Větší participace rodičů na výuce, větší kontrola dění ve školách, zvýšení nároků rodičů na školy.
= Větší střídmost a pokora, zvykáme si na současná omezení, díky kterým se naučíme žít v menším komfortu (zároveň to souvisí s menším stresem a honěním se za výkonem). S tím souvisí větší ohleduplnost, entuziasmus, empatie a chuť pomáhat.
= Částečná legalizace tzv. švarc systému (pro podporu zaměstnatelnosti).
Věříte, že premiér Babiš dokáže i přes tuto krizi udržet stejně důstojný životní standard jako doposud pro důchodce a další skupiny, závislé na veřejné podpoře?
Myslím, že to není jen o Babišovi, ale o všech lidech. Základní otázka zní, jestli využijeme toho, že budeme na novém startu, podobně jako po roce 1989. Celá řada věcí se teď bude tzv. designovat nově.
Premiér Babiš, ale i mnozí další vyzývají, aby lidé v létě podpořili domácí producenty, ať už půjde o potraviny, dovolené, auta či jiné výrobky. Je podle vás pravděpodobné, že lidé takové volání skutečně vyslyší?
Je to jedno z logických a hlavně přirozených opatření. Ještě k tomu dodám, že musíme myslet o další tři kroky dopředu, tedy dělat taková rozhodnutí, která povedou k naší potravinové a energetické soběstačnosti.
S tím souvisí ještě jedna věc – otevírání uzavřených hranic. Prezident Miloš Zeman nedávno promluvil takto: „Já sám zastávám názor, že hranice by měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky. A to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, obzvlášť když pojedete do zemí, kde epidemie ještě neskončila. Doporučuji lidem, aby si vychutnali krásy České republiky.“ Pokud se bavíme o takto dlouhé době, nehrozí už, že převáží negativní ekonomické a společenské důsledky nad zdravotním rizikem?
Také bych všem doporučil, aby zůstali tady a utráceli peníze pokud možno u nás doma, čímž by pomohli rozhýbat českou ekonomiku. Zároveň bych ale hranice neuzavíral. Je to na lidech, jak se rozhodnou, proto jsem předtím odpověděl, že je to společná odpovědnost nás všech.
Zároveň ale musejí lidé počítat s tím, že pokud by se vraceli z rizikových zemí, budou muset zřejmě zůstat po nějakou dobu v karanténě.
Vlivem krize nejspíše zkrachuje spousta restaurací, umělci si hledají např. práci za pokladnou v supermarketu, problémy bude mít mnoho živnostníků. Může se, podle vás, stát, že lidé sice po krizi práci najdou, ale ve velké míře budou muset dělat něco úplně jiného a hůře placeného? Co to se společností může udělat?
Je to o tom, jestli sklenici vidíme poloprázdnou, nebo poloplnou. Já se snažím vidět sklenici poloplnou, tedy že se může ekonomika pročistit. Zaniknou obory a firmy, které fungovaly jen díky různým bublinám a nepřirozenému ekonomickému vývoji, a naopak dostanou šanci aktivní, pracovití a iniciativní lidé, s novými nápady, podněty. Vidíme to právě i na tom, jak se jednotlivé provozy k té situaci postavily.
Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus ml. předložil svým kolegům ve Sněmovně radikální návrh a vyjádřil naději, že se za něj nedočká lynče. Rozhodl se totiž poslancům sebrat platy po dobu půl roku, přičemž by kolegům ponechal jen náhrady. Podle něj by i státní správa měla udělat gesto v době, kdy si všichni musejí utahovat opasky. Nastavil Klaus kolegům zrcadlo? A co myslíte, má takový návrh šanci projít?
VKml. mě překvapil. On sám dost frekventovaně politiky kolem sebe častuje, že přicházejí s populistickými návrhy, a pak sám přijde s něčím, co by se na žebříčku populismu hravě umístilo do první trojky. Jsem zastáncem opatření, že by poslancům a vůbec všem ústavním činitelům bez výjimek měl poklesnout plat úměrně vývoji naší ekonomiky. Bude-li pokles o 10 %, klesnou platy o 10 %. To má logiku, kopírovalo by to vývoj v zemi, není to výkřik pro média.
Návrh pana Klause je jinak nelogický. Ti poslanci, kteří jsou schopni se živit jinak než politikou, tak budou po danou dobu logicky činit, protože každý má svoje závazky, které musí plnit. No a u těch, kteří to neumí a jsou na politice závislí, hrozí, že se stanou nástrojem různých lobbistů a budou tak vydělávat takovým alternativním způsobem. Obojí přece nikdo rozumný a soudný nechce.
Mimochodem, je to přece na politicích, jakým způsobem pomáhají v současné době. Někdo to tak necítí a nedělá nic, jiný kupuje roušky nebo pomáhá jinak. Já jsem investoval už několik desítek tisíc korun do roušek, které rozdávám zejména po domovech pro seniory.
Majitelé soukromých pražských divadel vyzvali ministra kultury Lubomíra Zaorálka, aby rezignoval. Důvodem je fakt, že z částky 1,07 miliardy korun, kterou schválila vláda na záchranu kultury kvůli epidemii koronaviru, totiž soukromníkům nemá jít nic. S výzvou Oldřicha Lichtenberga souhlasí i další z postižených, principál Jan Hrušínský. Co soukromým divadlům vzkázat?
Herci a divadelníci nejsou něčím více než ostatní podnikatelé, jen jsou zkrátka více vidět v médiích. Přístup některých z nich se mi od počátku nelíbí.
Jan Hrušínský nejprve vládu napadl, že opatření jsou drastická a jsou namířena k likvidaci umělců, kteří jsou proti premiérovi a on se jim tím mstí. Pak když viděl, že hodně přestřelil, se za to omluvil, pokud vím. Teď mám pocit, že se po období strachu a klidu, opět vracíme do klasických časů.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
