Teď vidíme pravou, ošklivou tvář eurohujerů. Dovedou nás klidně až do pekla. Takto se chová tyran v úzkých, varuje Martin Konvička

Co říkáte výsledkům referenda ve Velké Británii o vystoupení z Evropské unie?

Jsem příjemně překvapen, ještě večer předtím jsem nevěřil, že se to Britům podaří. Pátek jsem strávil v oslavném duchu.

Takže máte radost, že zastánci vystoupení z Evropské unie vyhráli. Proč?

Protože zvítězilo opuštění Evropské unie. Už dlouho se netajím tím, že Evropská unie dávno ztratila své cíle a principy a mění se čím dál více. Stal se z ní supertotalitně byrokratický moloch, který je proti svobodám a právům Evropanů. Takového molochu je třeba se zbavit.

O jakých dopadech Brexitu se můžeme bavit a který bude ten nejzávažnější, ať už v pozitivním, nebo negativním slova smyslu?

Především předešlu, že nejsem ani jasnovidec, ani všeznalec nebo ekonomický analytik, abych mohl zasvěceně vyjmenovávat dopady na život. Mnoho z toho, co říkám, jsou domněnky nebo názory vyčtené od autorů, kterým důvěřuji. Domnívám se především, že Brexit nebude mít žádné dopady na britskou ekonomiku. I pokles libry a zakolísání trhu se uvolní, až nabere nový dech. Ekonomika je přeregulovaným systémem Evropské unie rdoušena jako všechny evropské ekonomiky, jen nevím, a to se teď ukáže, jak moc je dusí.

Druhá věc je, a to už dnes vidíme, že to odhalí pravou tvář těch, kterým říkáme eurohujeři, kteří by s Bruselem šli klidně až do horoucích pekel. Británie, kterou nám různí publicisté dávali za vzor, je najednou nejhorší, Britové hloupí, neumějí se rozhodnout, zrádci, burani a podobně. Teď vidíme pravou proevropskou tvář žvanilů, pokrytectví pod hezkou maskou se nacházejí ošklivé obličeje. Což vyvolává třetí věc, tvrdé centralizační jádro. Německo a zejména bruselští papalášové jako Juncker, nebo Schulz mají snahu na centralizaci zastrašování ostatních evropských národů.

Už teď jsme slyšeli, že by rádi zvýšili bezpečnost, chtěli by evropskou armádu, více integrace v Evropě. To je v zásadě normální chování tyransko-totalitního systému, když se dostal do úzkých. Nacistické Německo reagovalo vyhlášením totální války a urychlením holokaustu, takže porážka byla pro zemi o to horší. Ne že bych chtěl Evropskou unii přirovnávat k nacistickému Německu, ale chování papalášů, kteří nejsou ochotni připustit chybu a obětují vše, aby se udrželi u moci. To jsme viděli i v novodobých dějinách, nemůžu zapomenout na proslovy Jakeše a Štěpána veřejnosti. Prohlášení vládců v Bruselu jsou totéž.

Je Evropská unie na takové změny připravená? Hrozí jí rozpad, nebo se dokáže vzpamatovat, a na čem to záleží nejvíce?

Evropská unie není schopna žádné změny, je ve slepé uličce. V Evropské unii se píše rok osmdesát devět zhruba na jaře z hlediska východního bloku a je nereformovatelná. Na Brexitu se to ukazuje. Státníci a celky nejsou schopny alespoň trochy sebereflexe, aby blahopřáli Britům a snažili se napravit škody. Aby spustili jednání o zachování kulturních zvyků zemí, tedy to, co dělali čeští a slovenští představitelé v době rozpadu Československé federace. Jsou stejně jako Miloševič při rozpadu Jugoslávie neschopni uvědomění, a pokud došlo k Brexitu, tak nejsou na vině Britové, ale hloupá politika Bruselu, Německa a tak dále.

Co by musela Evropská unie udělat, aby k rozpadu nedošlo?

Ona to neudělá, takže jsem klidný. Musela by se zkrátka vrátit k principům, na kterých stojí a které vymyslela, a řídit se jimi. Princip rovnoprávnosti mezi malými a velkými národy, princip konsenzuálního rozhodování, ochrana práv a svobod Evropanů. Na začátku stála rovnoprávnost mezi pohlavími, různými etniky Evropy a samozřejmě ekonomická svoboda, jednotný trh bez omezování, bez cel a podobně. To, co je Evropská unie dnes, je pravý opak toho všeho. Jsou nastartovány opačné trendy a jde pouze o trendy, ještě nevíme, kam to vyústí. Místo rovnoprávnosti pohlaví tu máme podporu minorit, preferování některých životních stylů a řešíme práva homosexuálů i radikálního islámu. Je směšné mluvit o právech žen, kdy ve všech západoevropských městech existují oblasti, kde vládne právo šaría a není možné, aby se žena provdala za nemuslima.

Ve všech ekonomických hlášeních, statistikách, regulacích a podregulacích se nedá říci, že by šlo o ekonomickou svobodu. Nedá se říci, že by v Československu byly ekonomické svobody, ale určitě byly v devadesátých letech. Teď je to návrat do totality, jen jinými prostředky. Na rovnoprávnost můžeme zapomenout. Cesta do pekla se může jen zrychlovat, můžeme čekat, že to bude ještě horší a odstředivé tendence od Evropské unie budou větší. Všichni Junckerové budou tlačit na pilu a čím více budou evropští patlálkové držet Unii silou, tak to nabere nikoliv scénář Československa, ale Jugoslávie.

Už teď se objevují žádosti po referendu o vystoupení z Evropské unie z jiných států. Mimo jiné Slovensko, Česko, Nizozemsko, Rakousko nebo Švédsko. Objevují se také názory, že i Francie by vystoupení podpořila především kvůli migrační krizi. S přihlédnutím k popularitě protievropských či protiimigračních stran jako Front National, UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté bude se měnit politická mapa?

No jistě, bude se měnit a další a další země se budou chtít odtrhnout. Bruselské centrum se tomu bude snažit bránit sankcemi, vyhrožováním, odebíráním, změnami v pravidlech hry, což povede ještě k větším tendencím. Jak to dopadne, to se ví přesně. Uprostřed enklávy, která bude zabírat část Francie, Belgie, Nizozemí a Německa, bude podivné, důkladně střežené město či areál – sídlo vedení Evropské unie, kam budou evropští kluci a holky chodit do práce tak dlouho, dokud jim nevypnou proud. Čím dál více to připomíná pozdně římský císařský dvůr v pátém století, kdy mu odpadaly provincie a armády a císař v podstatě už neměl rozhodovací vliv. Do poslední chvíle probírali zákony o cenzuře a další, a tohle se v Bruselu už vlastně děje.

Spolu s předchozími i těmito událostmi sílí podpora nacionalistů v politice. Není nebezpečí, že se někde objeví diktátor a lidé se ze strachu z migrace nechají zmást?

Já nevím, proč by se měl objevit třeba jen mezi nacionalisty…

… nebo kdekoliv jinde, samozřejmě…

V Bruselu máme partu takových rádoby diktátorů mezi internacionalisty, kteří jsou naštěstí neschopní, takže mohou diktovat maximálně svým sekretářkám. Ale něco k tomu strachu z migrace. Je chyba a trošku nefér, přiznejme si to, vinit z té migrační krize jen Brusel. Vlastně všechny západoevropské země v předbruselských dobách vytvořily náboženské komunity neschopné integrace, jako Švédsko, Belgie, Francie, Itálie a další. Vinit z toho jen Brusel je farizejství. Jak se ukázalo za poslední dva roky v Bruselu, v Unii je naprostá neschopnost snažit se věci řešit, pojmenovat je pravými jmény a není možnost se těch bruselských elit zbavit. Za poslední rok udělala Angela Merkelová více chyb než všichni bruselští papalášové dohromady, ale německý volič může věřit, že Merkelovou porazí ve volbách, a učiní tak v zemi pořádek. Když ale Frederica Mogheriniová řekla (šéfka bezpečnostní politiky a zahraničních věcí Evropské unie, pozn. red.), že politický islám je součástí Evropy, tak to, předpokládám, děsí evropského voliče nejvíce. Zatímco své politiky může kontrolovat a dovolit, vyměnit, s bruselskou hydrou není žádného legálního způsobu než vystoupení z Evropské unie.

Právě kvůli velkému vlivu v rámci islámských komunit v Británii, kde mají například paralelní právní systém a mají i velký vliv v ekonomii, jsou zde saúdské banky, možná bude silnější. Nevíme však, jak bude vypadat, Británie už asi nikdy nebude taková, jak jsme si ji vysnili v sedmdesátých letech na základě sledování filmů a seriálů, a nebude to ani ta Británie, za kterou bojovali naši letci. Je otázka, zda vývoj půjde směrem k Indii v dobrém slova smyslu, kde společně existují poměrně spolu nehovořící a nemilující se komunity z různých kast, sekt a podobně a žijí na hromádce, anebo půjde směrem k Pákistánu, kde jsou mohamedánské komunity čím dál silnější, radikálnější, drsnější na nemuslimskou část populace. Nebo něco mezi tím. Opravdu si myslím, že Británie může posílit proti současnému stavu. Jak bude vypadat za dvacet let, to netuším.

Dá se ovšem odhadnout, komu Brexit uškodí už teď. Uškodí, řekněme, vrstvě společenské, která se naučila žít z evropského provozu, dotací, výběrových řízení a kontrol a nařízení Evropské unie. Ta vrstva není malá a zahrnuje spoustu lidí z akademického světa, umění a podobně. Současně mnoho právníků a ekonomů, tito lidé si udělali z evropských dotací živobytí a naučili se v tom chodit. Tito lidé ztratí, řekněme, podíl na vlivu a není náhoda, že jsou to studenti humanitních fakult, kteří v Anglii protestují s transparenty s nápisy: ukradli jste nám budoucnost. Něco na tom je.

Může rozhádanost Evropy zužitkovat i Islámský stát? Jedním z jeho teroristických cílů je přece podle názorů bezpečnostních analytiků i „starý kontinent“. Máme očekávat více útoků ve známých evropských městech nebo v Británii, kde nyní mají politici zcela jiné starosti?

Především se domnívám, že Islámskému státu či skupinám je to jedno. Evropa nebyla akceschopná ani předtím, byla rozhádaná, vyhrožovali sankcemi, nadávali Řekům. O tom, jak vypadala ostraha vnějších hranic – tedy nijak – víme. Jak spolupracovaly bezpečnostní složky zemí, víme také ze skandálu s teroristickými útoky v Bruselu na začátku roku. Tady se nemění vůbec nic. Evropa je jehně připravené k podřezání, a jestli se některé složky hádají s jinými, na tom nezáleží. Rozpad Unie může bezpečnost Evropy jenom zlepšit. Dovedu si přestavit menší, nově vzniklé celky, uskupení, jako pobaltské spojenectví či balkánské spojenectví. Dovedu si přestavit, že úzce spolupracují a svoji bezpečnost by posílit mohli. Ale v takovém případě je rozpad Evropské unie podmínkou.

Hlasoval jste v referendu pro vstup České republiky do Evropské unie? A pokud ano, jak?

Nehlasoval a vysvětlím proč. Bylo to, tuším, v červnu a byli jsme s kolegy pracovně na delší výzkumné expedici v bažinách v západních Čechách. Volit mimo trvalé bydliště bylo tehdy problematické, ne však nemožné. Pamatuji si, že se dvěma kolegy jsme se dívali na televizi v hotelovém pokoji a už tehdy jsem měl plnou hubu řečí, že bych volil proti, protože demokratické deficity byly zjevné. Zároveň však zpětně vzato nevím, jestli bych opravdu tehdy volil proti. Jiná věc je mluvit o tom na hotelu, když nemám hlasovací lístek, ale druhá věc je dojem civilizačního vzestupu. Zpětně vše, co jsem si myslel, že by mohlo dopadnout špatně, dopadlo ještě hůř.

Projekt sjednocující se Evropy nebyl špatný, ale jako spousta dobrých nápadů selhal a doplatil na špatnou realizaci a uspěchanost, přeideologizovanost. V podstatě se toho chopili zkrachovavší politici států a politici a osobnosti, které národy nenávidí, a chtějí je tak trestat. Když se toho chopí takoví lidé, nikdy to nedopadne dobře.

Chcete říci, že stejně, jako se to říká o marxismu či komunismu, není takový projekt realizovatelný?

Na základě hluboce lidských vlastností člověk bude vždy preferovat blízké spíše než vzdálené. Vždy se najdou lidé, kteří budou chtít mít majetku více, lidé podnikavější a línější. Komunismus realizovatelný není, ale nějaká hospodářská unie mezi státy realizovatelná je. Problém je, když chceme sjednotit a řídit z jednoho místa opravdu vše. Současně není realizovatelná, když státy trpí nějakými hlubokými problémy, o kterých nemluví, zapírají je a dělají, že nejsou. Evropská unie se dopustila obou těchto zločinů a vidíme snahu zregulovat všechno a vymyslet předpis na cokoliv.

Tady si bruselské centrum ani neuvědomuje, že jde proti duchu nejniternějších národních tradic. Jakmile začnete Rumunům zakazovat doma vyráběný sýr, Řekům začnete vykládat, jak dělat salát, Britům zakážete lovit podél severního pobřeží ryby a Čechům zakazovat zabíjačky, tak to jde proti těm nejhlubším záležitostem národních kultur, které jsou nevyřčené, protože je nelze popsat, ale každý ví, že to vyrostlo z tradic. Jakmile to začneme regulovat, dopouštíme se urážky národů.

Druhým úkazem je islámská invaze. Jestliže Evropská unie už patnáct let vyrábí genderové předpisy na všechno, které slibují rovnoprávnost a rovnost a svobodu všem, zatímco současně roste komunita, která tato pravidla nechce, odmítá je a je schopna za ně bojovat, je zaděláno na další odstředivé tendence.