Poslancem jste již bezmála deset let a donedávna jste byl také starostou Ivančic. Mandát krajského zastupitele jste ale již loni neobhajoval. Prozradíte nám, jaké jsou vaše plány do budoucna? Nemáte někdy chuť s politikou nadobro skončit?
Pohybuji se v politice od roku 1990 a prošel jsem si úroveň komunální, krajskou i parlamentní. Starostou města jsem byl dvanáct roků a rovněž tak krajským zastupitelem. Myslím, že za mnou zůstal kus poctivé práce jak pro Jihomoravský kraj, tak zejména pro město Ivančice. Ale to musí posoudit jiní. Je dobré vědět, kdy skončit. Uznávám, že to není lehké jak ve sportu, tak i v politice.
Moje plány do budoucna jsou velmi jednoduché. Věnovat se naplno, pokud to půjde, své rodině a svým zálibám. Svoji politickou kariéru zakončím v příštím roce, kdy mně vyprší mandát člena zastupitelstva v našem městě. Z toho vyplývá, že v podzimních parlamentních volbách už v žádném případě kandidovat nebudu. Když mám být upřímný, tak musím říct, že parlamentní práce je čím dál horší, politická scéna je značně rozpolcená a roste nevraživost, která se projevuje i v Poslanecké sněmovně. Už mě nebaví poslouchat neustálé urážky, které létají nejen mezi koalicí a opozicí, ale v poslední době i uvnitř koalice.
Za poslední roky se v Parlamentu vystřídala řada stran. Návrat se však zatím podařil jen lidovcům. Naproti tomu se zdá, že hnutí ANO bude první, které má reálnou šanci nejen v Poslanecké sněmovně zůstat, ale dokonce má našlápnuto k vítězství. Čím si to vysvětlujete?
Podle všech průzkumů to tak, devět měsíců před volbami, vypadá. Uvidíme, jaký bude skutečný výsledek. Andrej Babiš je zajímavá osobnost a jeho charisma na lidi působí. Je to o to pozoruhodnější, že mu lidi tak věří, byť se jedná o jednoho z nejbohatších spoluobčanů a úspěch se v našich končinách zpravidla neodpouští. Babiš oslovuje lidi jednoduchým, srozumitelným jazykem a říká to, co v podstatě slyšet chtějí, byť pravda může být úplně jiná.
Dalším důvodem může být i to, že část národa má už plné zuby lidí, kteří figurují na politické scéně už dlouho – a prostě chtějí změnu. A rozhodně by se měla zamyslet nad svou politikou i ČSSD, tedy zvláště její vedení. Vztahy na vládní úrovní jsou na bodu mrazu, krize střídá krizi a lidé to vidí a vnímají.
Stojíte si stále za svými slovy, že s příchodem ANO do Poslanecké sněmovny zřetelná změna nastala? Přinejmenším se totiž zdá, že se hnutí podařilo minimálně sjednotit ostatní strany – v boji proti němu.
Změna nastala s příchodem Babiše. Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, je to taková osobnost, že od počátku strhla na sebe mimořádnou pozornost. Ať už evidentním střetem zájmů mezi funkcí ministra financí a vlastníkem Agrofertu, neustálými utkáními zejména s Miroslavem Kalouskem, nezvyklými komentáři dění v Poslanecké sněmovně a dále například jeho demonstrativní neúčast na většině interpelačních dnů. Kdybych srovnal situaci ve sněmovně po nástupu Věcí veřejných s rokem 2013, kdy nastoupilo ANO, tak bych řekl, že VV svoje ambice nepotvrdily a postupně se rozpadly, ale ANO přes všechny rozpory může směřovat k vítězství ve volbách. Dnes už se těžko dá objektivně posoudit, kdo je s kým a proti komu. Je pár měsíců před volbami a všichni jsou proti všem a moc se toho už neudělá.
Psali jsme:
Jak byste celkově hodnotil stávající vládu?
Vláda začala své funkční období na základě téměř ústavní většiny v dolní parlamentní komoře a zdálo se, že to bude klidné období a vláda v klidu bude plnit svůj program. Ale nestalo se tak. Velmi brzo se ukázalo, že vláda, založená na trojkoalici a na rozdílném vnímání problémů, které je třeba řešit, se bude zabývat hlavně rozpory uvnitř jí samé. Nechci zde rozebírat jednotlivé příčiny, protože by to nemělo cenu a je to známo, ale naplno se ukázalo, že premiér není člověkem, který by dokázal praštit pěstí do stolu a říct – tak už dost. A že příležitosti měl, to je evidentní. Vůbec jsem nesouhlasil ani s postojem předsedy vlády, kterým v podstatě legalizoval účast ministra kultury Hermana na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nepatřím mezi ty, kteří kritizují za každou cenu a považují to téměř za povinnost, ale vadila mi i malá razance vlády při hájení zájmů české republiky v rámci EU.
Poslední volby ukázaly, že hnutí ANO odebralo i voliče KSČM. Máte pro to vysvětlení? A zejména, jak získat voliče zpět?
Nejsem sociolog, abych to mohl objektivně posoudit, ale asi to tak je. Totéž postihlo i ČSSD. Dnes už nelze volební úspěch stavět jen na podpoře členské základny, která, přiznejme to, velmi rychle stárne. Doba se změnila a od roku 1989 už vyrostla další generace lidí. Na ty je potřeba se zaměřit, sledovat problémy nové generace a i na nich stavět volební program. Lidé uvěřil hnutí ANO a zejména Andreji Babišovi proto, že byli na politické scéně noví a nabídli jednoduchá řešení složitých problémů. Ono je něco jiného slibovat a kritizovat a něco jiného skutečně udělat. To platí v politice obecně, bez ohledu jde-li o komunální nebo parlamentní úroveň.
Psali jsme:
Původní profesí jste lékař. Oblast zdravotnictví patří ke klíčovým prioritám stávající vlády, jejímž hlavním cílem je zajistit občanům dostupnou a kvalitní zdravotní péči. Nastala v tomto ohledu podle vás skutečně nějaká pozitivní změna?
Podle mého názoru žádná změna nenastala. Péče je stále dostupná a kvalitní i přes problémy, které se neustále řeší s větším či menším úspěchem. Zdravotnictví je složitý systém, který funguje víceméně vyváženě a jakýkoli zásah zvenku může vést k jeho destabilizaci. Ve srovnání s jinými zeměmi si nemáme na co stěžovat. Rezervy jsou všude, ale v souvislosti s některými výroky ministra financí mám dojem, že právě zdravotnictví není jeho obor. Tedy pokud se odbornosti týká. Pokud jde o byznys ve zdravotnictví, je to něco jiného.
Jak zajistit dostatek lékařů, jejichž počty se rok od roku snižují?
Situace není tak kritická, jak uvádějí některá média. Obecně řečeno, musí se vytvořit takové podmínky, v tomto případě pro lékaře, aby jim práce přinášela uspokojení jak po stránce odborné, tak i ekonomické. Aby fungoval přehledný systém postgraduálního vzdělávání, které zaručí jejich odborný růst. Aby zákony, které v tomto smyslu přijímá Poslanecká sněmovna, vznikaly na základě konsensu a nikoli jejich prosazení za každou cenu, jak jsme byli svědky nedávno při přehlasování Senátu, který zamítl poslanecký návrh novely zákona o vzdělávání lékařů. Zdůvodnění, proč se tak stalo, že přijetí špatného zákona je lepší než žádného, je zcela scestné a nepřinese nic dobrého.
Je tomu již téměř 90 dní, co premiér uvedl do úřadu nového ministra zdravotnictví. Jak změnu hodnotíte?
Osobně jsem nezaznamenal jediný relevantní důvod, proč byl ministr zdravotnictví Němeček vyměněn. Za sebe říkám, že se mi to nelíbí. Byl to zřejmě další z ústupků předsedy vlády Babišovi. Nový ministr má jenom velmi málo času, aby vůbec něco prosadil. Zatím byla přijata za jeho působení velmi kontroverzní novela zákona o vzdělávání lékařů, jak se zmiňuji výše, ale na ni neměl současný ministr žádný vliv. V nejbližší době má být předložen do vlády návrh zákona o univerzitních nemocnicích, jehož přijetí v podobě, jak je koncipován, by mohlo vést k postupné likvidaci některých špičkových pracovišť. O tom konkrétně dále.
Jaká největší výzva podle vás stojí před budoucím ministrem zdravotnictví?
Budoucí ministr zdravotnictví bude mít vcelku jednoduchý úkol: zajistit dobře fungující systém dostupných a kvalitních služeb pro občany ČR na základě veřejného zdravotního pojištění. Dále navrhovat takové zákony, které budou ku prospěchu pacientů i poskytovatelů péče. Nezbývá, než popřát budoucímu ministrovi hodně úspěchů v jeho práci.
Jste příznivec národní strategie elektronického zdravotnictví? Neobáváte se, že v takto citlivé oblasti hrozí v době kybernetických útoků zneužití velmi citlivých dat? Otázkou také je, kdo by za případné zneužití nesl odpovědnost.
O elektronickém zdravotnictví se mluví už velmi dlouho. Dosud je používání elektronického receptu založeno na dobrovolnosti. Ale to se v blízké době změní na povinnost. Lékařská komora je názoru, že kvůli tomu skončí mnoho ordinací starších praktických lékařů. Pokud se tak stane, bude to velký problém. Já osobně mám pochybnosti, že elektronický recept bude jednoznačným přínosem. V době, kdy se s elektronizací čehokoli setkáváme prakticky všude, nebude ani zdravotnictví dlouhodobě ušetřeno, s tím se musíme smířit.
Otázka zneužití dat je namístě. Co je na síti, je zneužitelné a nedá se tomu na 100 % zabránit, jen snížit riziko. A kdo by nesl odpovědnost za případné zneužití dat? Na to nedokážu odpovědět, ale pravděpodobně ten, kdo elektronizaci nařídil.
Hodně se hovoří o zdravotnictví, již méně ale o paliativní či hospicové péči. Ministr Ludvík se sice nechal slyšet, že plánuje samostatný zákon, který bude problematiku řešit; věříte ale, že k tomu dojde? A co je nezbytné do něj případně zakomponovat?
Život člověka je vymezen jeho početím a smrtí. Zatímco vlastní početí nikdo z nás ovlivnit nemůže, tak odchod z tohoto světa už ano. Říká se, že koho má Bůh rád, ten zemře mladý. Jedním ze znaků pokroku civilizace by měla být péče o lidi, kteří v závěru života trpí a nemohou se o sebe postarat. Ideální řešením by měla být ve většině případů možnost zakončit život ve svém domovském prostředí mezi svými blízkými. V dnešní uspěchané a nervozní době tomu tak, bohužel, z řady důvodů není.
V současné době se připravuje novela zákona o zdravotních službách, kde bude hospicová a paliativní péče definována. Podle mého názoru by se kromě paliativní a hospicové péče měla dotknout i tolik diskutované eutanazie. Jsme totiž jednou z mála zemí, kde se o možnosti eutanazie ve výjimečných a přesně definovaných případech ani nemluví. Diskuse o konečné podobě novely zákona bude jistě velmi dlouhá a nepředpokládám, že by se to mohlo stihnout do parlamentních voleb.
Psali jsme:
Česko čeká největší převrat v nemocniční péči od pádu komunismu. Podle zákona navrženého ministrem zdravotnictví se v lednu 2018 transformuje patnáct největších státních špitálů na tzv. univerzitní nemocnice, kterým bude povoleno prodávat svůj majetek. Poměry se změní i pro další čtyři specializované ústavy, patnáct psychiatrických zařízení a několik rehabilitačních či tuberkulózních léčeben. Právo je zrušit nebo sloučit dostane samotný ministr zdravotnictví, i když dříve k tomu byl třeba souhlas Poslanecké sněmovny. Co vy na to?
Vaše otázka svědčí o znalosti problematiky a rizik připravovaného zákona. Jak jsem už uvedl, vidím v tomto návrhu zákona poměrně velké nebezpečí. Vůbec nechápu, proč se taková norma vůbec připravuje a co je za tím. Jsem z jižní Moravy, bydlím nedaleko Brna a proto znám poměry ve zdravotnických zařízeních poměrně detailně. Velmi mě proto překvapilo, že brněnské CKTCH, což je naprosto špičkové pracoviště na evropské úrovni a patří mezi čtyři vámi zmíněné specializované ústavy, které nemají mít dále status UN. Pokud by byl zákon přijat v této podobě, povede to dříve nebo později ke sloučení s FN USA, která je na tom ekonomicky velmi špatně. Pochopitelně se všemi důsledky pro CKTCH. Doufám, že k tomu nedojde.
Příčinu migrační krize vidíte ve farizejském přístupu zemí EU a v agresivní politice USA, které se aktivně účastnily vojenských operací, jež zcela rozvrátily politické systémy států severní Afriky a Blízkého východu a vytvořily podmínky pro vznik tzv. Islámského státu, a to se všemi důsledky. Co očekáváte, že nyní nastane se změnou vedení v USA?
To, co postupně nastane se změnou na čele USA, očekává celý svět. Zda nastane aspoň trochu uklidnění mezinárodní situace nebo naopak bude napětí eskalovat a nevyhnutelně dříve nebo později skončí velkým válečným konfliktem. Více než astronomické výdaje na zbrojení už dávno nemají žádný smysl. Chtěl bych věřit tomu, že si to uvědomuje čím dál víc lidí včetně nového amerického vedení. Některá prohlášení Donalda Trumpa vzbuzovala určitou naději na zlepšení vztahů s Ruskem, ale v USA nerozhoduje prezident, ale vojenskoprůmyslový komplex. „Demokrat“ Obama se zasloužil celou řadou svých kroků o destabilizaci mezinárodní situace. Je na Trumpovi, aby to změnil.
Není od Donalda Trumpa nyní pokrytecké vydávat dekret o nepřijímání uprchlíků, nebo se naopak domníváte, že je to správná cesta a EU by měla zareagovat stejně?
Spojené státy jsou v jiné situaci než Evropa. Od masové imigrační vlny, která masíruje Evropu, jsou odděleny „Velkou louží“ a víceméně řeší jen hranici s Mexikem. To ostatní se s evropským problémem nedá srovnat. Jestli je přístup Donalda Trumpa správný nebo ne, ukáže čas a postoj amerických soudů, které se tímto dekretem zabývají.
EU stejně reagovat nemůže, protože to geografické poměry ani neumožňuji. Nicméně v zájmu pudu sebezáchovy by měla být přijata v nejkratším čase opatření, která by vedla k ukončení politické a ekonomické destabilizace v oblastech Blízkého východu a severní Afriky a která by alespoň částečně odstranila příčiny masového útěku lidí z těchto oblastí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
