Ministr vnitra Vít Rakušan podepsal jménem České republiky migrační dohodu, ačkoli předchozí politické reprezentace podobné znění podepsat odmítaly. Vy jste byl poradcem pro migraci předchozího premiéra Andreje Babiše. Co byste mu tedy poradil, kdyby nyní vedl českou vládu a zeptal se na váš názor?
Celý ten dlouhý text jsem nečetl. Předpokládám, že bych mu ani nedokázal pouhým přečtením porozumět. Určitě je plný právnických termínů a specifické eurounijní terminologie, pro správné pochopení obojího bych potřeboval někoho, kdo by mi je překládal do srozumitelného jazyka. Dohoda se ale připravovala dlouho, mělo se o ní informovat a měla být předmětem celospolečenské diskuse dávno před tím, než ji ministr vnitra odsouhlasil.
Z toho, co o dohodě vím z médií, vidím jako první problém, na který nikdo nepoukazuje, proces, jak odlišíme uprchlíka od pouhého „nelegálního migranta“, kterého bychom měli dokázat nepustit do Evropské unie. Dalším problémem je, že už se fakticky rezignovalo na to, že by státy, v tomto případě celý schengenský prostor, mohly mít neprostupné hranice a jejich neprostupnost by se dala chránit. Bohužel, už se také bere jako něco normálního, že toho, kdo se jednou dostane do Evropy, už se nikdy nedokážeme zbavit.
Hovoří se o tom, že dohoda předpokládá zřízení jakýchsi center pro lidi migrující do Evropy na jejích hranicích. Tam se prý má během deseti, maximálně dvanácti týdnů, rozhodnout o tom, zda mají právo být vpuštěni do Evropy a požádat o azyl, nebo ne. Jak tenhle záměr hodnotíte?
Už to je podle mě první věc, o které všichni, co to podepsali, musejí vědět, že se nedá realizovat. Vně Evropy taková střediska těžko otevřeme. O tomto záměru se mluvilo už před několika lety, těm střediskům se tehdy říkalo „hot spoty“ a předpokládalo se, že se postaví například v severní Africe. Žádná mimoevropská vláda na to ale nepřistoupila a nezdá se, že by se v tomto směru něco změnilo.
Fotogalerie: - Předlice a Boris
Jakmile ovšem pustíte migranty na evropskou půdu, na území „právního státu“, nejenže musíte komukoliv umožnit, aby požádal o mezinárodní ochranu, ale také aby bylo zamítavé rozhodnutí státního orgánu soudně přezkoumáno. To trvá i se všemi odvoláními neúnosně dlouho, řádově roky, a podle judikátů národních i evropských soudů nelze nelegální migranty zadržovat v detenci.
Takže když si dáme dohromady řetězec: Prostupné vnější hranice + nemožnost imigranty zavřít + schengenský prostor, kterým během zdlouhavého řízení zmizí na druhém konci Evropy, je jasné, že deklarovaná opatření k omezení vstupu migrantů jsou nesmysl. Tohle musejí ti, kdo migrační pakt domlouvali, dobře vědět. Tahle část dohody je jen obrovské pokrytectví. Ve skutečnosti je jen a jen o přerozdělování migrantů.
Termín v řádu týdnů je určitě příliš ambiciózní. Pokud však bude ta lhůta reálnější, třeba v řádu měsíců či půl roku, bude už možné poměrně objektivně posoudit, zda si takový žadatel azyl v některé ze zemí Evropské unie zaslouží?
Nebude. I když bude takové řízení trvat rok či déle, jak je tomu nyní, v naprosté většině případů stejně nikdy nebudeme mít elementární informace, abychom mohli nárok na azyl posoudit. Uprchlictví je výsostně individuální záležitost, pronásledovaná či ohrožená musí být konkrétní osoba. My ovšem v žádném případě nedokážeme ověřit, zda tomu tak u toho kterého Afghánce, Iráčana či Eritrejce je. Azyl se ve skutečnosti uděluje převážně paušálně podle státní příslušnosti, je to obecné politické rozhodnutí. Uvedu třeba případ Syřana, který v životě v Sýrii nebyl. Narodil se a žil v Saúdské Arábii a rodina ho k nám poslala studovat. Když ve studiu neuspěl, požádal o azyl a dostal ho i se všemi výhodami z toho plynoucími. Na naprosté většině území Sýrie se navíc už nějakou dobu nebojuje a je tam bezpečno. Ano, je tam bídná životní úroveň, zoufalá ekonomika, mladí kluci musí na tvrdou vojnu, ale Syřané přicházející do Evropy poté, co strávili pět, sedm let v Turecku, nejsou ohroženi na životě válkou.
A my přitom reálně ani nedokážeme ověřit, jak se žadatel jmenuje, kolik mu je let a jakou má státní příslušnost.
Na druhé straně hodláme bránit, aby podal žádost o mezinárodní ochranu někdo, dejme tomu, z Tuniska, přestože tam ve skutečnosti může být pronásledován státní mocí. Lidem, kteří migrační pakt připravují, vůbec nejde o lidská práva, je to politicko-byrokratická mašinérie, která se vzdala počtu příchozích.
Psali jsme:
Jaká opatření a jaké kroky jste doporučoval předchozímu předsedovi vlády v roli jeho poradce pro migraci?
Nebylo by etické říkat, co jsem doporučoval předchozímu předsedovi vlády, ale řeknu obecně, co bych určitě doporučil každé naší vládě:
Úkolovat diplomatické a zpravodajské služby, aby aktivně sbíraly informace vztahující se k migraci. To znamená informace použitelné například při jednáních Evropské unie o přerozdělování migrantů jako argument, že jsme ochotni přijmout uprchlíky, nikoliv však nelegální migranty. A také při rozhodování v azylových řízeních probíhajících u nás, zatím nečetných.
Premiér Petr Fiala použil ve Sněmovně argument, že kdyby se Evropská unie na reformě migrační politiky nedohodla, mohlo by to znamenat i konec volného pohybu lidí. Lze to chápat tak, že by padl Schengen, nebo je to jen planá výhrůžka od premiéra, který tím straší občany své země, aby se spíš smířili s tím, co jeho ministr vnitra provedl?
Ano, je to planá hrozba. Má to asi vystrašit lidi představou, že až pojedou na dovolenou do Chorvatska, budou muset žádat o vízum nebo stát dlouhé hodiny někde na hranici s Rakouskem, což je nesmysl. Bezbřehý svobodný pohyb po Schengenu už stejně nějakou dobu nefunguje. Mnoho států ho čas od času omezuje, vzpomeňte si na naše půl roku trvající kontroly na hranicích se Slovenskem. A na druhé straně, jak je slučitelný volný pohyb po Schengenu, jestliže chceme přerozdělovat imigranty? Současná praxe je taková, že ačkoliv žadatelé o azyl nesmějí vycestovat ze státu, kde podali žádost, až do konečného rozhodnutí, vesele kočují přes hranice. Čím mají být přerozdělení migranti drženi v zemi, kam je pošlou? Jako držitelé mezinárodní ochrany budou mít v tomto ohledu stejná práva jako evropští občané. Nevím, zda a jak to dohoda, kterou jsme odsouhlasili, řeší, ale hodně by mne to zajímalo.
Taky nevím, co by se stalo, kdybychom aspoň symbolicky hlasovali proti jako Poláci a Maďaři. Dostali bychom poznámku do žákovské knížky? Nebo by nás za to vyloučili z EU? Podle mne totiž bude tenhle nesmysl stejně nakonec přijatý, nebude fungovat, ale přitom bude nákladný a vyvolá spoustu zlé krve.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Jaké otázky vás v souvislosti s touto dohodou či migrací samotnou nejčastěji napadají?
Napadá mne spousta otázek, hlavně důležitých technických detailů. Možná je dohoda zodpovídá, v médiích jsem na ně odpovědi nenašel a v rozhovorech s politiky se na tyto věci nikdo neptal.
Třeba kým jmenovaný a kontrolovaný úřad bude rozhodovat o relokacích a případných kompenzacích nepřijetí migrantů. Podle toho, co tvrdí vládní politici, má být jednou z možností, jak se vykoupit z přijetí migrantů, pomoc s ochranou hranic nebo vyhošťováním nelegálních migrantů. To se ovšem nedá jednoduše kvantifikovat. Bude třeba přepočet jeden vyslaný policista na vnější hranice rovná se jeden nepřijatý migrant? Nebo sto migrantů? Nevím, komu se budou platit kompenzace, na co se mají používat, kdo jimi bude disponovat? Kdo bude rozhodovat, kteří migranti se pošlou tam, kam rozhodně nechtějí? Budou si je vybírat přijímající státy, anebo se tak budou zbavovat těch nejproblematičtějších země, kam přišli? Před pár lety, v jedné z fází dohadování o relokacích, jsme třeba souhlasili, že přijmeme z Itálie asi jedenáct Eritrejců. Eritrejci jsou mimochodem co do přizpůsobivosti jedna z nejproblematičtějších národností. Pokud vím, tak než k tomu mohlo dojít, všichni zmizeli neznámo kam. Tak nějak předpokládám, že to bude dopadat i nyní, jen bude vše mnohem dražší.
Lze tedy očekávat, že přerozdělující země se bude chtít zbavovat na svém území například Afghánců nebo vámi zmíněných Eritrejců a nabízet je přednostně třeba do střední či východní Evropy?
Pokud se zachová Schengen, jak říká pan ministerský předseda, tak je úplně jedno, kam ty lidi pošlete. Jakmile budou mít status azylanta, ať už dočasný nebo trvalý, nelze jim bránit ve volném pohybu ani teoreticky. Prakticky se na nic neohlížejí už teď. To jediné, co je drží na místě, jsou sociální dávky v zemi, která jim přiznala azyl. Pracovat mohou kdekoliv po Evropě. Pak je namístě předpokládat, že se budou přerozdělovat lidé, kteří jsou jen zátěží pro rozpočty států, kde se usadí. A možná si vzpomínáte, že se už objevila také myšlenka, aby imigranti dostávali po celé Evropě srovnatelnou sociální pomoc. To by znamenalo, že třeba u nás by mohli mít vyšší příjem, než je běžný důchod, což určitě nepovede k sociálnímu smíru a toleranci.
Co je na pravdy na tom, že pro migranty při jejich putování naším kontinentem není problém při přechodu do jiné země si zároveň změnit identitu?
V některých případech k tomu dochází. Mechanismů, jak se to děje, je příliš mnoho, než abych mohl vylíčit aspoň ty, se kterými jsem se setkal. Ale jen jeden příklad za všechny: Z celoevropské databáze otisků prstů migrantů se záznam po určité době musí vymazat, tuším, že po pěti letech. Vzpomínám si na Íránce, kterému zamítli v Rakousku žádost o azyl. Vrátil se domů, počkal, než uplynula lhůta, kdy mohl být ztotožněn podle otisků prstů, koupil si v Turecku doklady od nějakého Afghánce a teď je v Německu.
Zdaleka nejjednodušší je vymyslet si jinou identitu, už když se migrant v některé zemi hlásí poprvé. Změny totožnosti nebo několikerá registrace na různých místech kvůli sociálním dávkám je možná kvůli přetíženosti systému a také kvůli stále extenzivnějšímu výkladu lidských práv.
Všimněte si, že už dávno nikdo nezmiňuje to, co se opatrně přetřásalo před pár lety, tedy možnost pronikání „islámských teroristů“ z Islámského státu do Evropy. Už jsme se smířili s tím, že nedokážeme příchozí prověřit. Mimochodem pitomost to byla už tehdy. Naopak do Islámského státu do Iráku a do Sýrie nadšeně proudili imigranti a jejich potomci z Evropy.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Rakušanův podpis pod dohodou jako by spadl zčistajasna, dlouho bylo ticho a najednou hotovo. Ale nepochybně do procesu vytváření textu dohody měly členské země možnost zasahovat a zároveň musely mít povědomí, co se do materiálu postupně dostává. Znamená to, že čeští vyjednavači byli se vším svolní?
Ano, teoreticky do toho zasahovat mohli a podle mne i měli. Ale nevím, jak komise, které vedou, vyjednávají, pracují, dokonce ani která naše ministerstva se mohou k procesu vyjadřovat. Jak znám realitu, ovšem odhaduju, že tam naši vyjednavači přijedou, poslechnou si, co jim předloží Němci, Francouzi a Italové a jedou to domů nahlásit. Zajímalo by mě, kolik návrhů na nějakou změnu zaznělo z týmu českých vyjednávačů během dlouhodobého procesu. Skoro bych se vsadil, že žádný. O tom musejí existovat záznamy a zasloužilo by si, aby do toho nějaký žurnalista hodně šťoural.
Ale spíš se to nedozvíme, protože tato vláda tutlá před svými občany mnohé. Výsledkem pak je, že z V4 byly proti dohodě Polsko a Maďarsko, Slovensko se zdrželo a jen Česko patolízalsky souhlasilo. A Vít Rakušan nás krmí tvrzením, že dohoda neznamená povinné relokační kvóty. Nebude to kromě té zástěrky o uprchlících z Ukrajiny pro nás stejné jako pro ostatní, tedy přijmi, nebo plať půlmilionovou pokutu za každého nepřijatého migranta ročně?
Píše se tam někde o Ukrajincích? A pokud ano, co to znamená? Obávám se spíš, že se jako základ pro kalkulace bere každoroční přírůstek nových imigrantů.
Pokud za každého nepřijatého migranta bude muset země platit příspěvek téměř půl milionu korun ročně, tak když například jeden rok nepřijmeme 5 tisíc migrantů, budeme muset zaplatit 2,5 miliardy korun. Druhý rok při stejném počtu odmítnutých už 5 miliard, třetí rok 7,5, čtvrtý 10 miliard, a tak dále. Toho břemene už se nikdy nezbavíme a bude jen narůstat. Co tomu říkáte?
Ten vzorec výpočtu vláda nikde nezveřejňuje. Asi pro to má dobrý důvod a jeho složitostí to nejspíš nebude. Ale vychází to zhruba na čtyřicet tisíc na osobu měsíčně, což je suma, jakou by u nás jistě mnozí přivítali coby zaručený příjem. Předpokládám, že danit se to nebude. Čímž se vracím k otázce, jaká budou pravidla pro nakládání s tímto výkupným, kdo si z něj ukousne jaký díl.
Přinejmenším u nás to nepochybně vyvolá obrovskou vlnu xenofobie, přičemž slovo xenofobie nevnímám negativně. Já sám se hlásím k tomu, že jsem xenofob. A těžko mne někdo může podezírat, že bych trpěl předsudečnou xenofobií, protože jsem žádného cizince ani nikdy pořádně neviděl. Já k ní bohužel došel přes svou profesi a mnohaleté zkušenosti.
To všechno asi vedlo bývalého premiéra Andreje Babiše ke konstatování, že dohoda o takzvané povinné solidaritě je zrada občanů a že Vít Rakušan svým podpisem ohrozil bezpečnost občanů České republiky. Ministr vnitra se proti tomu ohradil, ale za dva roky on ani Petr Fiala ve svých funkcích nemusejí být a co si pak na nich kdo vezme. Poškodí nás ta dohoda?
Samozřejmě nás poškodí. Ale zároveň nevím, co z tohoto konkrétního hlasování ministra Rakušana vyplývá. Myslím, že nás zatím ještě k ničemu nezavazuje. Musí přijít další fáze, kterými bude dohoda procházet. Pokud by to bylo v režimu, kdy musí dokument odsouhlasit všechny členské státy EU, aby se stal závaznou normou, je šance, že přinejmenším Maďaři a Poláci vytrvají a nedají se zlomit.
Ale EU má, co se byrokratických procedur a nátlaku týká, velikou kreativitu a obávám se, že síly, které ji ovládají, si cestu najdou.
O kterých problémech v souvislosti s migrací se na unijní úrovni nehovoří, i když by si to zasloužily?
Nehovoří se třeba o tom, že operujeme jen s počty registrovaných migrantů, což je jen část těch, kteří se po Evropě skutečně pohybují. Odhaduji, že jich budou řádově miliony. Vycházím z terénních zkušeností. Z tlumočení migrantům, z hojných styků s nimi i z jejich sociálních sítí, kde si vyměňují praktické informace a rady.
Počítáme jen migranty, se kterými se do italského přístavu vnutí sběrná loď německé nevládky, tam jim rozdají deky a vezmou jim otisky prstů. Jenže zároveň každou noc připlouvají z Tuniska čluny, které vyhodí pasažéry nepozorovaně někde na pláži a jedou pro další. Většina z nich se nepřihlásí italským úřadům, Itálie už je „vybydlená“. Pokračují do Švýcarska, do Británie, do Švédska, kde mají příbuzné. Někteří se zaregistrují tam a požádají o azyl, ať už pod skutečnou nebo vymyšlenou identitou, ovšem než se tam dostanou, může uběhnout třeba rok. A pak je i hodně takových, kteří se vůbec nikde nepřihlásí, protože vědí, že by azyl nedostali, a žijí deset, patnáct let v jejich komunitě, aniž by o nich stát věděl. Kolik je takových, nikdo neví.
Jak si za takových okolností vydělávají na vlastní živobytí?
Dám vám opět zcela konkrétní příklad. Tlumočil jsem devatenáctiletému klukovi z Egypta. Zadrželi ho na letišti, přiletěl z Atén, kam se dostal po zemi z Turecka. To je běžný model, Řecko je sice v Schengenu, ale je ostrovem obklopeným neschengenskými státy, takže se často pokračuje letecky na falešné doklady. Vnitroschengenský let má pravidla jako vnitrostátní let a cizinecká policie třeba nesmí nelegální migranty podrobovat hraniční kontrole, musí tomu říkat „pobytová kontrola“. Zadržený migrant je vyhoštěn a dostane několikaletý zákaz vstupu do EU, což znamená, že dostane do ruky modrý papír a svobodně odchází. Obvykle na vlak do Německa.
Kluk, o kterém mluvím, mířil do Paříže. Šel jsem se na něj podívat na nádraží a pak s ním byl ještě nějakou dobu v kontaktu. Takovými metodami dlouhodobě sbírám reálné informace z terénu, a když jsem je jednou předložil tehdejšímu předsedovi vlády Babišovi, nabídl mi, abych mu dělal poradce pro migraci. Ten Egypťan jel za svým příbuzným, který v Paříži žil už asi patnáct let. Prvních deset nelegálně, pak přivedl do jiného stavu Alžířanku, jež už předtím získala francouzské občanství, a jakožto migrantovi žijícímu ve společné domácnosti s občanem EU a s vyživovací povinností k občanovi EU mu byl zlegalizován pobyt. Má firmičku na drobné stavební práce a malování pokojů a tenhle kluk jel za ním s tím, že u něj bude pracovat.
Víte, jak tam dopadl a jestli mu jeho plány vyšly?
Ještě nějakou dobu jsem s ním komunikoval, takže vím. Dělá u strejdy, ten za něj neplatí daně, zdravotní ani sociální. Asi mu dává i tak málo a předpokládám, že ho nechává spát v nějakém skladu. Pro strejdu je to výhodné, a pro toho kluka poměrně taky. Když bude nemocný, někdo z komunity mu půjčí kartičku. Kdo to zkontroluje? Nikdo. Když bude mít štěstí, zbouchne nějakou Maročanku s francouzským občanstvím a legalizuje se. Anebo tak vydrží dalších dvacet let. Oproti jiným případům byl slušný, chtěl pracovat a pracuje, byť nelegálně. Jemu jsem fandil protože byl v tomto ohledu spíš výjimka. Dal jsem vám jen jeden příklad, ale vím o mnoha podobných. Proto odhaduju, že lidí, o kterých úřady dlouhodobě vůbec nevědí, mohou být miliony. Nikoho z nich se už nikdy nepodaří vyhostit, přestože jsem přesvědčen, že by stále ještě byla šance, jak to řešit. Cesta, kterou se současným migračním paktem vydáváme, jde spíš opačným směrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
vemeno
