Doslov autora:
Stal jsem se premiérem České republiky v dubnu 2005, v době, kdy ČSSD byla ve volebních preferencích na 10%. ČSSD a vláda vedená sociální demokracií byly v troskách. Po fatálním oslabení sociální demokracie v letech 2003-2004, katastrofálním výsledku voleb do Evropského parlamentu v červnu 2004 a slabém výsledku v krajských a doplňovacích senátních volbách se stranické preference ČSSD začaly postupně oživovat. Vůči Stanislavu Grossovi byla použita úplně stejná metoda jako v sousedním Polsku v letech 2002-2005 vůči představitelům polské levice (Müller, Oleksy, Czsimoszieviscz atd.). Seriály skandálů rozvíjené tiskem srazily polskou sociální demokracii v září 2005 až k 13%. Z tohoto stavu se polská levice bohužel dosud nevzpamatovala. Podobný osud byl přichystán také české sociální demokracii. Jako by útoky na polskou a českou sociální demokracii byly řízeny z jednoho místa. Podle jedné šablony.
V srpnu 2005 byla Jankem Kroupou zahájena v Johnově pořadu Na vlastní oči operace Pět na stole, která měla zpochybnit privatizaci Unipetrolu. Svědectví zločinců Pitra a Spyry (mimochodem, velký prostor jim poskytla právě MF Dnes) bez důkazů hovořila o korupci obrovských rozměrů.
Další zločinec Krejčíř dostal opět na stránkách MF Dnes obrovský prostor k obviňování Stanislava Grosse a ČSSD z údajné korupce, ke které mělo dojít přijetím úplatku 60 milionů korun právě od Krejčíře. Krejčíř absurdně tvrdil (a MF Dnes mu k tomu poskytovala opravdu značný mediální prostor), že mu Gross měl na tuto částku vystavit směnku. Z tohoto tvrzení zbylo jen torzo falza směnky aranžované Krejčířem.
Cílem lidí, kteří řídili tuto mediální kampaň vůči ČSSD postavenou na zločincích, bylo dostat do podvědomí veřejnosti údajnou blízkost sociální demokracie a organizovaného zločinu. To se jim povedlo jen částečně.
Na scénu proto nastoupili Kubice a spol. Abych byl přesný, šéf policejního (prý elitního) útvaru ÚOOZ plukovník Kubice s Vlasem a Hruškou.
Aféra Biolíh byla zprefabrikována Kubiceho lidmi tak, že by se nemusela za to stydět ani komunistická StB. Na základě vykonstruovaných obvinění bylo zatčeno sedm lidí, z toho tři sociální demokraté. Byli zatčeni veřejně, spoutané je vedli jako nějaké chicagské gangstery. Šlo o to, aby se ČSSD svých lidí zastala tak, jako tomu učinili polští sociální demokraté na obranu svých skandalizovaných funkcionářů. O co šlo v kauze Biolíh, to již v této knize bylo řečeno. Česká sociální demokracie však postupovala jinak než její polští partneři. Proto ji aféra Biolíh tolik nepoškodila a rozhodně se nepodařilo v širší veřejnosti vytvořit převládající názor, že ČSSD je spojena s organizovaným zločinem. Čtyři dny před volbami proto spustili plk. Kubice a spol. největší polistopadovou policejní mystifikaci, tzv. Kubiceho zprávu.
Podobných policejních provokací používali komunističtí zpravodajci již před únorem 1948 a zejména po něm k politické likvidaci svých oponentů. Ve prospěch Kubiceho a spol. je třeba říci, že v jejich režii nedocházelo k fyzické likvidaci oponentů. To komunisté po únoru 1948 byli jiní „kabrňáci".
Spustit čtyři dny před volbami lživou kauzu komplexního charakteru, jakou je tzv. Kubiceho zpráva, pochopitelně znamenalo změnu předpokládaného volebního výsledku. Ve dvou volebních krajích - v Jihomoravském a Jihočeském - chybělo ČSSD k zisku dalšího mandátu 200 až 300 hlasů...
Je zbytečné dodávat, že se nakonec nic z tzv. Kubiceho zprávy neprokázalo.
Na podzim, ve snaze srazit sociální demokracii na kolena a zabránit jejímu dalšímu vládnímu angažmá, Kubiceho ÚOOZ prefabrikoval další „lžikauzy": Byl to Budišov, kdy byli zatčeni a skandalizováni lidé v čele se sociálnědemokratickým starostou Budišova Péťou. Posléze byli všichni (až na chudáka starostu Péťu, který se toho nedožil) zproštěni všech obvinění. Následovalo údajné spiknutí spojené s přípravou zavraždění plk. Kubiceho - ani tato fantasmagorická záležitost se neprokázala. Další byla „lžikauza" Věry Jourové, která byla na základě prefabrikovaného obvinění zatčena a ponechána několik týdnů ve vazbě. V jejím případě šlo o to, aby z ní pod nátlakem byla získána vhodná výpověď, jejíž zmanipulovaná část ještě před senátními a komunálními volbami „náhodou" unikla do spřízněných médií. Po propuštění z vazby bylo obvinění Věry Jourové staženo.
Všechny „lžikauzy" jsou v této knize velmi podrobně popsány i se všemi potřebnými souvislostmi. V příloze je pak uvedena vlastní tzv. Kubiceho zpráva.
Závěrem lze říci (a po seznámení se s fakty uvedenými v této knize musí každý soudný člověk dojít ke stejnému názoru), že plk. Jan Kubice je nejméně vhodným ministrem vnitra, jaký kdy mohl být jmenován.
Související:
Paroubek: Vyzývám Jana Kubiceho, aby uhradil odškodné Věře Jourové a odstoupil
Detektiv špehoval Klausovy přátele a Paroubkovy oponenty
Paroubek: Spravedlnost pro V. Jourovou po pěti letech
Paroubek o práci "honících psů" z MfD. Zvedá se mu žaludek
Paroubek: Stručné dějiny českých národních socialistů
Položit dotaz Jiřímu Paroubkovi můžete ZDE
##MINIPAS 221##
Obálka k nové knize
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
