Dámy a pánové, mou úlohou je seznámit Vás se základními pohledy této strany na ekonomickou situaci ve státě.
Je nasnadě, že se ekonomické téma poněkud překrývá i s jinými příspěvky, protože je řeč o penězích a ty se nesou napříč vším lidským konáním. Nenajdete obor, který by se od nich mohl oprostit, včetně duchovní sféry. Dokonce o nich najdeme zmínku i ve svatých knihách nejrůznějších lidských kultur a civilizací.
Nejprve tedy s jakými problémy se nyní potýkáme:
• Problém první: Časovaná bomba stárnutí populace.
V roce 1991 byl průměrný věk 36,5 let, zatímco nyní je kolem 42 let. Toto stárnutí populace způsobí, že čím dál větší část státního rozpočtu padne na pokrytí starobních důchodů.
ŘEŠENÍ:
1) Zrušení Potěmkinovy vesnice v podobě současné důchodové reformy, která umožňuje část odvodů poukazovat soukromým důchodovým fondům místo státního rozpočtu, jak je tomu dosud. Kvůli této novince budou státu chybět desítky mld. Kč ročně a přitom fondy nedokáží budoucím důchodcům zajistit větší výnos než běžné spoření v bankách – spíš naopak. Toto vládní řešení tedy situaci spíš zhoršuje, protože pustí každoročně žilou státnímu rozpočtu a přitom tzv. pilíř založený na spoření budoucím důchodcům nepomůže, protože dnešní úspory nezůstanou adekvátními za 30 let. Zdá se, že důchodová reforma v dnešní podobě je přínosná jen pro osoby spojené s penzijními fondy – a tím nemyslím střadatele…
2) Zavedení skutečné důchodové reformy. Jedině průběžný systém – tj. že lidé, kteří pracují, živí důchodce – tedy generaci svých rodičů, může přinést budoucím starším jakousi míru jistoty. Důchodová reforma musí tkvět v nastavení nových parametrů průběžného pilíře. Je třeba významně snížit odvody a v budoucnu zvýšit důchody poplatníků, kteří vychovají budoucí přispěvatele na důchodový účet, a tedy živitele budoucích důchodců. Ti totiž budou živit svými odvody nejen své rodiče, ale i ty, kteří děti neměli a díky sníženým nákladům si měli možnost našetřit na stáří.
3) Podpora porodnosti
Prostřednictvím ekonomické podpory rodin s dětmi. Mladí lidé často kvůli splácení úvěrů na bydlení váhají s rozšířením rodiny. Proto navrhujeme zvýhodněné úvěry na bydlení pro mladé, kteří nevlastní žádnou nemovitost a jsou, nebo se během splácení stanou rodiči nebo pěstouny. Současně prosazujeme významnější slevy z daně z příjmů pro živitele dětí. Prostředky pro tyto výdaje bychom mimo jiné chtěli získat ze zavedené progresivní daně z příjmů, kdy příjmy nad určitou částku by se danily vyššími sazbami. Progresivní zdanění považujeme za legitimní. Je užíváno v naprosté většině ekonomik. Rovná daň, jaká je dnes u nás, je zcela mimořádná. Již 400 let př.n.l. byla ve Starém Řecku ustavena progresivní daň, protože majetnější lidé mají také větší zodpovědnost za společnost, v níž žijí, a mají oproti nemajetným větší prospěch ze souladu a bezpečnosti ve svém okolí. Současně s progresí navrhujeme rozpočítat příjmy daňového poplatníka na jednotlivé vyživované osoby. Tím by např. otec rodiny s příjmem 40 tis. Kč danil celý příjem v nejnižší daňové sazbě, protože by se rozpočítal na 4člennou rodinu, a na každého člena by tak připadlo ke zdanění jen 10 tis. Kč.
• Problém druhý: Rychlost zadlužování naší země – státní dluh činí 1,5 bil. Kč a úrok 68 mld. ročně. Za posledních 20 let narostl 10 krát. Zlehčování tohoto problému s poukazem na ještě vyšší zadluženost jiných evropských ekonomik není důvod k dalšímu zatěžování dalších generací.
ŘEŠENÍ:
Konec populismu spojeného se zvyšujícími se sliby všech politických subjektů včetně TOP09. Lidé musí pochopit, že utratit ze státní pokladny lze jen tolik, kolik se do ní vybere, a kdo slibuje víc, není sociálně cítící dobroděj, ale nezodpovědný hazardér. Je nezbytné sestavovat rozpočet jako přebytkový, a ne deficitní a začít státní dluh splácet, a ne ho rok od roku zvyšovat. Když náš stát celkem bez problémů přežil před deseti lety s ročními výdaji o 400 mld. nižšími než nyní, proč bychom se nemohli na tyto doby rozpomenout? Každá, i ta nejvážnější situace, má řešení.
• Problém třetí a nejdražší: Korupce, která způsobuje, že prostředky státu, tedy nás všech, jsou vynakládány zcela nehospodárně a proti zásadám zdravého selského rozumu. Nejrozšířenějším druhem korupce je asi zadávání státních zakázek předem určeným subjektům za ceny předražené často o několik desítek procent, z níž profituje nejen zhotovitel, ale i někdo na straně zadavatele. To víme všichni. Náš stát ani nedokáže vyčíslit prostředky vynakládané na veřejné zakázky. Celková výše se pouze odhaduje kolem 600 mld. Kč za rok. Z tohoto objemu je velká část zadávána záměrně neprůhledně. Jen samotná ministerstva v posledních čtyřech letech zadala neprůhledně zakázky za 276 mld. Kč.
ŘEŠENÍ:
1) Povinné zveřejňování VŠECH zakázek placených ze státních peněz, a to i těch, které jsou malého rozsahu, ve společné databázi.
2) Přesně určit povinné informace a šíři pro zveřejnění.
3) Všechny zakázky zadávat povinně jako otevřené a veškerá zadávací kritéria a dokumentaci zpřístupnit elektronicky všem zájemcům, aniž by měli možnost vědět, kdo všechno se chce účastnit, a tedy bude konkurovat.
4) Zveřejnit smlouvy spojené se zakázkami i ceny a obsah víceprací až po konečnou cenu.
5) Jasně určit zodpovědné osoby za takto zadané zakázky a začít vyvozovat osobní důsledky z pochybení při zadávání.
Jeden příklad za všechny: Státní úředníci nehájí občana, ale kopou za oligopoly.
Jsme jediná země, kde neklesly výdaje za mobilní volání. Rakušané a Francouzi volají výrazně levněji, protože mají neomezené mobilní tarify v přepočtu za 500 korun. My musíme trpět oligopol tří nadnárodních operátorů chráněný Českým telekomunikačním úřadem. To musí jednou pro vždy skončit, příští rok musí být maximální měsíční účet za mobil 500 korun i u nás. Když to dokázali všude u našich sousedů, půjde to u nás také.
Dámy a pánové, další omáčky kolem našeho stanoviska není myslím zapotřebí. Tyto ideje vtělíme do našeho politického programu. Děkuji Vám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
