Senátor Krejča: Otázky a otazníky – mezinárodní i tuzemské
28.03.2013 7:35
Českou republiku a její ústavní a parlamentní instituce (prezidenta, Senát, Poslaneckou sněmovnu) navštívila ve dnech 18. a 19. března předsedkyně Rady federace Federálního shromáždění Ruské federace Valentina Matvijenko se svým doprovodem.
Do Senátu zavítala hned po příletu do Prahy a během jednání bylo možné zaznamenat několik zajímavých momentů.
Prvním z nich bylo výrazně širší spektrum bezpečnostních opatření – přece jen se jedná a vrcholného ústavního činitele světové velmoci a možná o jednu z nejvýznamnějších zahraničních návštěv Senátu v tomto roce. Druhým momentem pak byla nabídka ruské delegace na uzavření smlouvy o spolupráci mezi Radou federace a Senátem, jako horních komor parlamentů Ruské federace a České republiky. Opakovaně pak byla též zdůrazněna připravenost ruských subjektů realizovat dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Téměř stejně často zazněly také připomínky ke zjednodušení vízového styku mezi RF a ČR a mezi RF a EU. Z druhé strany stolu pak opakovaně zaznělo, že Senát je jakousi opoziční komorou a proto se vymezuje k některým oficiálním postojům ČR a exekutivy ČR. Myslím ale, že Senát je především horní komorou našeho parlamentu a jeho momentální politické složení je pak spíše druhořadou skutečností.
Zájem Američanů a Rusů o JE Temelín a dostavbu této velké energetické investice je celkem pochopitelný. Co stojí trochu v pozadí, je to, zda tuto investici skutečně potřebujeme a budeme potřebovat. A to i přesto, že proti jaderné energetice není v podmínkách ČR zas tak moc výhrad. Obdobná situace ale panuje např. okolo dalšího „megaprojektu“, kterým je stavba kanálu „Dunaj – Odra – Labe“. Obecně lze tuto investici do vodohospodářské infrastruktury a využití vodní dopravy vnímat pozitivně, ale opět je na místě otázka, zda se nejedná o „investici pro investici“? Zda oba tyto obří projekty mají a budou mít patřičnou návratnost. Využijeme energii vyrobenou v „jaderce“ pro naše potřeby nebo jenom vyvezeme? Po dobrodružných akvizicích ČEZu na Balkánu a jeho podivné roli ve fotovoltaickém průšvihu jsem proti tomuto „státu ve státě“ ve střehu. Budeme využívat plavební kanál k něčemu užitečnějšímu, než je jen plavba rekreačních lodí? Jako je tomu například v projektu splavnění Vltavy mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou.
Pokud by tomu tak nebylo a šlo by jen o to dát impulz našemu hospodářství, je možná lepší investovat do oblastí se zaručenou a rychlou návratností. Jako třeba do silniční a železniční dopravní infrastruktury a její vzájemné provázanosti a synergie. S tím ale souvisí, kdy a jak rozhodují odborníci, kdy a jak ekonomové a kdy a jak politici. A do jaké míry jsou tato jejich rozhodování provázaná. Nechme se překvapit.
Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.