Ovšem nutno říci, že mnohdy najdu pro tyto své obavy spřízněnou duši. Nedávno mne například navštívil instalatér, a to z důvodu, o kterém se myslím nemusím příliš rozepisovat. A povídali jsme si – jak taky jinak – o volbách.
„Každý jsme nějaký a ani já to udělám chybu. Někdy prostě dojde koudel, jindy nestíhám, někdy mám prostě špatný den,“ začal, přičemž ta poslední slova řekl trochu jinak. „A teď si vezměte, že přijde nějaký nový borec, vysvětlí, jak jsme všichni neschopný a drahý, a že on to bude dělat úplně jinak, a líp. A přitom ho nikdo s vercajkem v ruce nikdy neviděl! A v těhle volbách to bude to samý! To je taky samý odborník na politiku, co v ní nebyl ani pět minut!“
Ačkoliv to cítím stejně, musela jsem namítnout, že třeba pánové Babiš či Okamura jsou úspěšní podnikatelé.
„Ale prosím Vás!“ namítl dotyčný, „já kdybych šel opravovat auťáky s tím, že jsem dobrej instalatér, asi by se mi všichni vysmáli. Co myslíte, dala byste mi opravit auto a automechanikovi bojler? Viďte, že ne!!
To je myslím dost přesné přirovnání – nikdo se nechodí ostříhat k cukrářce ani si nenechává spravit zuby od zámečníka (ačkoliv má taky vrtačku). A i u lidí, kteří v nějakém oboru působí celý život, se často ptáme na „reference“. Tak proč je to v politice jinak?
Sociální sítě jsou zase plné stesků občanů, kteří otrávení, starými stranami loví ve vodách nových subjektů. A pak že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky! Vždyť to není tak dávno! Věci Veřejné přijely do Parlamentu demonstrativně tramvají, a byť v kampani kritizovaly dinosaury, celkem bez odporu se vtrhly do náručí dinosaurů z ODS a TOP09.
Chtěly vše měnit ze dne na den, než zjistily, že existuje něco, co se nazývá Zákon o jednacím řádu Poslanecké Sněmovny. Nakonec se rozpadly a jejich bývalý poslanci hledají místo na kandidátkách všech možných stran a hnutí.
Evidentně to však nestačilo. Ve sněmovně se proto nejspíš objeví Babišovo ANO, jehož předseda všude říká, že bude stát řídit jako firmu. Stát ovšem není firma a tak jde o podobnou „hlášku“ jako když elektrikář řekne: „Já budu tu vanu spravovat, jako kdyby to byla zásuvka“.
Navíc mám z pana Babiše dost rozporuplné pocity i jako z podnikatele. Jistě – z hlediska zisků a dalších ekonomických údajů mu není co vytknout. Velké plus mu nelze upřít ani v tom, že nemá daňový domicil někde na Kypru. Ale…
Pan Babiš se nyní zaklíná Baťou. Zlínský rodák přitom dobře věděl, že základem každé firmy jsou zaměstnanci, a podle toho se k nim choval. Sice (na dnešní poměry) tvrdě, ale nesmírně čestně a spravedlivě. A staral se o ně. Známý je například jeho výrok, že každý „Baťovec“ vydělá tolik, aby z platu pohodlně uživil rodinu a žena (zcela v souladu s dobovými konvencemi) může zůstat doma. Mohl by o sobě pan Babiš říci totéž?! Já jsem totiž – a to je právě pozitivum častého setkávání s lidmi – slyšela pravý opak. Totiž že „Babišovci“ nejsou schopní za plat, který jim holding dává, uživit ani sebe. Zkuste živit rodinu za 12 tisíc, které Agrofert naposledy inzeroval na Jobs.cz… Pracovní podmínky jsou přitom daleko tvrdší než u Bati.
Tomia Okamuru jako podnikatele uznávám. Proti jeho kandidatuře do Senátu jsem v zásadě nic neměla. Jenže aniž by v Senátu něco předvedl, už zase kandiduje. A ne sám. Vít Bárta je lídrem v Plzni a i v jiných krajích jsou na kandidátkách jeho hnutí Úsvit členové VV. Takže jen stěží jim může soudný člověk věřit. Nebo jiný příklad - hnutí Hlavu vzhůru. Jejich kandidátní listina v Jihočeském kraji trochu připomíná pohádku O pejskovi a kočičce. Lídr je pravičák jako hrom, no a na pátém místě je bývalá členka ČSSD, pro kterou byla politika soc. dem málo levicová. Anebo… Ale má cenu ještě pokračovat?
Vím, jak jsou lidé naštvaní a jak se dívají směrem k Parlamentu, či vládě. Jenže politika je – stejně jako práce instalatéra - jen řemeslo jako každé jiné. Stejně jako instalatér se musí i politik dlouhodobě připravovat a když nemá výsledky, dostává politik i instalatér dříve či později červenou kartu. V rozpuštěné sněmovně bylo přitom mnoho lidi, kteří prošli komunální politikou, věděli, co je zodpovědnost, věděli, že za špatná rozhodnutí se platí, museli okamžitě řešit každodenní problémy. Většinou to byli poslanci za strany s nějakou historií.
Jistě, nebyli bez chyb. Ani já nejsem bez chyb. I mistru instalatérovi občas došla ta koudel. Ale – o co se opírá přesvědčení, že pan Babiš či pan Okamura bude řídit stát lépe a že elektrikář tu vanu opraví taky. Tedy kromě jejich vlastních slov…
Zamysleme se prosím u volebních uren nad tímhle! A také nad tím, že naše země teď ze všeho nejvíc potřebuje stabilní vládu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
