„Otcův život vnímám jako poukaz na to, že sedět se založenýma rukama v době, kdy se děje bezpráví, je špatné, a že pokud člověk něco udělat může, udělat by to také měl,“ řekla Barbara Wintonová. Dodala, že on sám vnímal svůj projekt jako neúspěšný, protože zachránil „jen“ 669 dětí, zatímco jeho seznam čítal zhruba patnáct stovek jmen. Po začátku války v září roku 1939 už ale nacistický režim žádné další transporty dětí do Británie nepovolil.
O neuvěřitelném příběhu svého otce sira Nicholase Wintona napsala paní Barbara knihu Není-li to nemožné. V knize popisuje ojedinělou snahu zachránit před děsivým osudem v protektorátu stovky židovských dětí i to, jak se na celou historii dívala rodina Nicholase Wintona. Své zásluhy prý sám Nicholas Winton vůbec nepřipomínal a celý dojemný i varovný příběh ožil až teprve na konci 80. let díky zájmu britských médií i zachráněných dětí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
