Co je národ? Je to společenství lidí na určitém území se společnou historií, jazykem a identitou. Kolektivní identitu národa tvoří historické úspěchy, velké osobnosti, hrdost na předky a pocit odpovědnosti vůči budoucím generacím, vyhrané i prohrané války, společná kultura, literatura, umění, víra, tradice, určité vzorce jednání, postoje a myšlení, společné hodnoty a mravy, zvyky a způsob života. Stejně tak je důležité sepětí s územím, charakter krajiny a architektura měst. Národ jsou lidé, ideje, historie, společné území a vůle toto vše uchovávat a bránit.
Národ je více než pouhý součet atomizovaných jednotlivců nebo jejich náhodný shluk se stejným pasem. Je to společenství živých, mrtvých a těch dosud nenarozených, které je provázáno vzájemnou odpovědností. Tedy že je nějaké my, které chceme zachovat a přenést dále.
Národ ztělesňuje kontinuitu a naplňuje potřebu příslušnosti. Jeho příslušníci k sobě na základě tisíce společných dílčích charakteristik pociťují pocit elementární sounáležitosti a loajality vůči celku. A jsou to právě tyto pocity, které primárně drží společnost pohromadě, zákony a politické instituce jsou až sekundární. Pro většinu lidí národ nepředstavuje ideologii ani modlu, ale přirozenou náklonost k vlastním lidem a zemi.
Naopak národ určitě neznamená, že všichni jeho příslušníci jsou stejní, že mají stejné názory nebo že se mají všichni rádi. Znamená, že jsou schopni žít na jednom místě právě navzdory odlišným politickým názorům a životnímu stylu. Tím, že národ vytváří základní společnou identitu, obrušuje hrany třídních, zájmových či náboženských rozdílů a formuje rámec pro opozici a nesouhlas.
Demokracie, která stojí na většinovém rozhodování při respektování menšiny, vyžaduje společenství se sdílenou identitou a hodnotami více než jiné systémy. Jak podotknul jeden z tvůrců americké ústavy James Madison, volby nestačí k překonání frakcí ani k nastolení veřejné odpovědnosti těch, co byli zvoleni, k tomu je potřeba patriotismu. Národ je dodnes stěžejním předpokladem demokracie a národní stát jejím jediným fungujícím institucionálním rámcem.
Není náhodou, že demokracie dlouho nebyla schopná fungovat v žádném větším celku, než byl městský stát. Až ustavení politického národa umožnilo její existenci ve větším měřítku. Umožnil ji proto, že dodal dostatečně silnou společnou identitu.
Stejně tak není náhodou, že ve státech bez skutečných národů, kde jsou kmenové či náboženské identity silnější, demokracie nefunguje. Absence společné národní identity končí rozpadem státu nebo občanskou válkou. Stačí nahlédnout do Iráku.
Navzdory tomu národ i národní stát dnes čelí útokům zleva i zprava. Pro novou levici je národ překážka multikulturalismu, imigrace i nadnárodní integrace. Pro neoliberální pravici je národ iracionální koncept, který komplikuje neomezený volný trh a ekonomickou globalizaci.
Přes všechny útoky na jeho legitimitu a funkčnost je to ale stále národní stát, ke kterému se lidé obracejí v případě krizí. Nic totiž zatím nepřekonalo emocionální identifikaci, kterou lidé pociťují k vlastnímu národu. Národy přežily imperiální říše i ideologie nacismu a komunismu, přežijí i nadnárodní integraci a globalizaci.
Autor kandiduje za Realisty v Praze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
