Nerušeně tak dál pokračoval s politikou výstavby izraelských osad na západním břehu Jordánu a ve změnách demografické mapy východního Jeruzaléma v neprospěch arabského obyvatelstva a k posílení pozic Izraelců. Spolupracoval s islamistickou organizaci an-Nusrá, tedy syrskou odbočkou Al-Kajdy, a dnes je i Izrael na hranici, kde může dojít ještě k něčemu horšímu než je intifáda. Prostě, dnešní útoky arabských ozbrojenců (je-li tak možné nazvat individuální útočníky s noži) jsou důsledkem toho, že se „něco“ změnilo v okolí Izraele, tedy především v Sýrii.
Poslední vyjádření premiéra Netanjahua o usekaných rukou na adresu útočících Palestinců jsou vyjádřeními politického vůdce, který potřebuje psychiatrické léčení a u kterého není jisté, zda může svou zemi a svůj národ provést vážnou krizí, na jejímž prahu stojí. Rozumný vůdce kombinuje sílu s umírněností.
Nicméně i Netanjahu udělal při své návštěvě Ruska a jednání s prezidentem Putinem velmi realistické rozhodnutí. Tito dva se de facto dohodli na koordinaci svých aktivit ve vztahu k Islámskému státu a jiným teroristům v sousední Sýrii.
To znamená, že Izrael bude v neutralitě vůči Asadově vládě. To je jistě rozumné a morálně plně obhajitelné rozhodnutí. I Izrael bude přece potřebovat mír v Sýrii k tomu, aby sám žil v míru. Ze všeho nejméně potřebuje na svých hranicích – tedy na Golanech či v Gaze – bojovníky Islámského státu.
Premiér Sobotka se velmi správně vyjádřil, že je potřeba v Sýrii koordinace akcí Ruska a Západu vůči Islámskému státu, který představuje momentálně největší nebezpečí pro vývoj na Středním východě. V důsledku krize v Sýrii se daly do pohybu statisíce uprchlíků a kromě čtyř milionů syrských obyvatel pobývajících v utečeneckých táborech v Turecku, Jordánsku a Libanonu, ještě dalších devět milionů Syřanů, ztratilo své obydlí a uchýlilo se do západní části země pod ochranu armády prezidenta Asada. Také tito lidé by se v případě pádu režimu B. Asada velmi pravděpodobně daly do pohybu přes syrské hranice, aby se vyhnuly vládě Islámského státu.
Politici Západu by měli přestat fantazírovat o „umírněné opozici“ v Sýrii, a pokud nějaká alespoň v exilu existuje, tak ji zapojit do politického dialogu s vládou B. Asada l hledání mírového řešení. Spojené státy by měly přestat s dodávkami protitankových raket islamistickým bojovníkům, jak to předvedli v předchozích dnech, a měly by s povděkem vzít na vědomí akci Rusů a jejich letecké údery proti Islámskému sátu. Ať tak či onak, pokud Západ bude házet Rusku klacky pod nohy a pokud nezefektivní své letecké operace jak v Sýrii, tak zejména v Iráku, tak to bude znamenat, že se otevírají dveře k ukutí silné politické osy Teherán – Bagdád – Damašek, s podporou Rusů, která perspektivně zájmy Západu příliš respektovat nebude.
Ing. Jiří Paroubek
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV