Pekarová Adamová (TOP 09): Odůvodnění každého dalšího dne nouzového stavu musí být precizní

Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená veřejnosti. Projednáváme mimořádnou věc. Nouzový stav je ze své povahy zcela mimořádný a měl by tedy trvat opravdu jenom naprosto nezbytně dlouhou dobu. Odůvodnění každého dalšího dne z této mimořádné situace, tedy nouzového stavu, by mělo být tedy precizní a skutečně velmi dobře zpracované.

Musím ale konstatovat, že ten materiál, který jsme všichni dostali k dnešnímu projednání, je naprosto nedostatečný a důležité informace neposkytuje. Opravdu řada z těch dat, která tam jsou, jsou sice veřejně dostupné vytisknuté tabulky, ale opravdové taxativní vyjmenování těch kterých opatření, která ještě budou nadále dle nouzového stavu muset platit, a o která tedy žádá Sněmovnu vláda, ta tam uvedena vůbec nejsou. Já musím ocenit - a jsem ráda, že vystupuji vlastně až teď, když už zaznělo i vystoupení pana ministra vnitra, protože jediný on se aspoň snažil ve své řeči více zdůvodnit, proč je tedy dle jeho názoru a názoru jeho ministerstva nouzový stav v tuhle chvíli ještě stále nutný, ale i ten jeho výčet, který tady četl, a který byl tedy stanoviskem, právním stanoviskem k rozhodnutí soudu, tak řadu informací právě neobsahoval.

Neobsahoval přehledně, úplně a zcela bez nějakých, řekněme podmínek to, co v tuto chvíli skutečně vláda považuje za nezbytné udržet. My se tady totiž pořád pohybujeme stále jenom v určitých vždycky příkladech, uvede se jeden, dva, a nikdy nemáme tuto informaci skutečně kompletní. My bychom rádi, aby černé na bílém skutečně tohle před námi dneska stálo, protože jinak tady pouze lovíme informace z jednotlivých vystoupení, z jednotlivých usnesení, webu a také z rozhovorů, které jsou v médiích. A to je přece pro tak zásadní rozhodování naprosto nedostačující a nepřijatelné.

Já už, když jsme projednávali minule nouzový stav, ale i když jsme měli to jedno z mála setkání, které proběhlo mezi vládou, resp. panem premiérem a opozicí, jsem dávala svůj návrh, a totiž, aby opravdu vznikl jeden web, jedna adresa, na které všichni občané a samozřejmě tím pádem i my, získáme kompletně veškeré informace. A opravdu takovou srozumitelnou formou a takovým vyčerpávajícím způsobem, že nikdo nebude moci muset tápat. Je to i teď velký požadavek všech poškozených ze strany podnikatelů a živnostníků, ale samozřejmě je to i požadavek všech těch, kteří jsou třeba zaměstnanci a mají potřebu nějaké pomoci, aby věděli, na koho se mají obracet, o co mají žádat, o co mohou žádat, aby měli kompletní výčet těch podpor, které existují. A bohužel do dnešního dne takovéto jedno úložiště těchto všech informací neexistuje.

Bylo by to přitom to nejmenší a to nejjednodušší, co může vláda udělat. Obecně data a informace jsou v rozhodování o něčem tak zásadním jako je prodloužení nouzového stavu a jako jsou věci, které se týkají opatření v boji proti epidemii, jsou naprosto klíčová. A jak ukazuje kauza včerejšího dne, tak bohužel se nedostávají ani těm, kteří jsou v jednotlivých týmech, jsou poradními týmy vlády. Pak se tedy ptám, když ani ti, kteří jsou osloveni k takovéto spolupráci se jich nedočkají a místo toho se dočkají zabouchnutí dveří, jak k tomu přijde veřejnost, občané, kteří mají samozřejmě taktéž právo na tato data a informace, mají právo je znát. Na základě čeho vláda rozhoduje? Dám příklad. Minulý týden jsem chtěla, abychom zařadili bod o chytré karanténě. Opravdu mi šlo o to, abychom se tady dozvěděli více informací o tom, jak pilotní projekt dopadl. Jak tedy můžeme s tímto nástrojem, který je uváděn často jako zcela klíčový proto, abychom mohli opatření postupně uvolnit a vrátit se aspoň k částečně normálnějšímu životu, tak jak tedy dopadl?

Chytrá karanténa byla už mnohokrát slibována jako to zásadní opatření a pilotní program by měl fungovat už teď několikátý týden, pokud se nepletu, tak čtvrtý. Přesto stále vyhodnocení není k dispozici. Nedozvídáme se nic, než kusé informace, a to i za našeho velkého tlaku, který zůstává nevyslyšen. Stejně tak víme, že země, které zvládly situaci dobře a mohly by být i inspirací, jako je třeba Jižní Korea, Tchaj-wan a další, které tu krizi zažívaly už dříve, tak krom tedy nástroje chytré karantény, přistoupily k mnohem plošnějšímu testování, mnohem většímu množství testů, které byly provedeny. Od pana premiéra jsme už na konci března slyšeli příslib, že velmi brzy bude prováděno deset tisíc až dokonce dvacet tisíc testů denně. Doposud jsme se tomuto číslu nepřiblížili. Mě by zajímalo proč. Mě by zajímalo, z jakého důvodu tedy nejsou tady tyto predikce nakonec naplněny. Stejně tak víme z těchto zemí, ale nejenom z nich, ale jsou to slova i některých odborníků, že pokud chceme uvolňovat opatření, tak vyjma právě masivního testování, trasování, které má býti uděláno právě za pomoci chytré karantény, je potřeba chránit rizikové skupiny. O ochraně rizikových skupin se v našem podkladu, který dneska máme k dispozici, nepíše vůbec nic.

Není zde ani náznak toho, jakým způsobem vláda chce přistoupit k řešení, jak bude k těmto rizikovým skupinám přistupováno, jak se dostanou k ochranným pomůckám, jaký režim bude využíván, což je řada detailů, na které bychom chtěli znát odpovědi. V podkladech tedy nenacházíme nic víc než tři stránky obecnějšího zdůvodnění. Nenacházíme odpovědi na mnoho už dříve vyřčených otázek. Já připomínám, že při projednávání minulém, jsme tady kladli ty otázky ze všech možných stran, a to je možná i chybou toho, že vlastně ty body, které máme dnes až jako následující po tomto, by mohly přinést odpovědi třeba na oblast ochranných pomůcek. Toho, jak vláda plánuje s nimi nakládat dál.

Máme informace, které proběhly na výboru pro zdravotnictví tady ve Sněmovně, že by měly být tedy k dispozici na už několik týdnů, ne-li měsíců pro klíčové nemocnice.

Máme informace, které jsou z médií, od některých členů vlády, že se situace - pokud tedy nebude nouzový stav dále prodloužen a budou ochranné pomůcky nakupovány už dle standardního režimu, podle zákona o veřejných zakázkách - že se situace významně zhorší a de facto to je ohromné ohrožení. Tohleto jsou všechno legitimní věci, které by měly být součástí podkladů. Bohužel nejsou.

Stejně jako je důležité, aby lidé dodržovali jednotlivá opatření, tak je strašně důležité, aby vláda nehazardovala s důvěrou, kterou jí lidé dávají. A musím ocenit to, že byť mnoho důvodů k té důvěře v posledních týdnech už není, tak se lidé stále chovají velmi zodpovědně. Ale i lidem logicky dochází trpělivost. Oni se ptají a chtějí vědět, proč vláda rozhodla, že můžou být otevřeny například prodejny s koly a hobby markety už před Velikonocemi, ale některé další, které mají mnohem snadnější možnost omezení počtu nakupujících, některé další obchody, neotevřely? Lidé se ptají na detaily. Detaily provádění jednotlivých opatření. A bohužel k tomu celá řada odpovědí zase chybí. Myslím, že bychom s touto důvěrou hazardovat rozhodně neměli.

Jedna z těch našich klíčových podmínek už při minulém řešení prodlužování nouzového stavu byla strategie, jak vláda chce postupovat dál. Jakýsi plán. Opakovalo se to tady v mnoha příspěvcích. Všichni jsme se upínali k tomu, že dostaneme lepší informace, které budou vycházet ze scénářů. Nějaké náznaky scénářů sice v tom dnešním materiálu už jsou. Děkuji za to, aspoň něco. Ale chybí tam zcela jednoznačně i snaha vysvětlit lidem a nám, jako zákonodárcům, kteří o tom máme rozhodnout, jak budou řešeny případné vývoje těch scénářů. To znamená, kdy se případně zase sáhne k brzdě, co se bude dít, když se bude naplňovat ten scénář, který je vnímán jako nejčernější? Jaká opatření? A zase se vracím na začátek. Jaká konkrétní opatření budou muset být znovu aktivována a přijímána, třeba i z těch, která už byla uvolněna a zrušena. Tady tento plán by měl být poskytnut, jinak nelze odpovědně rozhodnout o prodloužení nouzového stavu.

Víte, ta debata je tady často spíše takovými monology. My od jednotlivých ministrů slyšíme příspěvek, ale pak už reakce na naše dotazy a celou řadu konkrétních připomínek nezazní. A já tady tímto žádám o zodpovídání těch dotazů, které tady klademe. Na minulé schůzi, která řešila nouzový stav, tomu tak nebylo, tak pevně doufám, že tentokrát vláda už nebude strkat hlavu do písku a hrát s námi tuto hru na schovávanou, a že jednotliví ministři dotazy zodpoví. Že budeme vědět, jaký je plán dalšího nákupu ochranných pomůcek, když případně bude zrušen centrální nákup. Že budeme vědět, jak se budou chránit rizikové skupiny. Že budeme vědět, jak se bude trasovat a jak se bude testovat. Že budeme mít informaci o tom, jaký bude režim na hranicích, že se nebudeme dozvídat od jednoho ministra nebo od náměstka, že se plánují cesty alespoň do některých zemí, jako je Chorvatsko, a dále, ale že budeme mít konkrétní informace o tom, jaké budou další kroky i v této oblasti.

Víte, tu důvěru je těžko získat, když premiér ve svých rozhovorech často lže a uvádí nepravdy. Jedna ze základních, ze které byl zcela nedávno usvědčen, je, když tvrdil ve svém rozhovoru pro Blesk, že má na stole konkrétní data, podle kterých se rozhoduje o uvolňování jednotlivých opatření a nastartování jednotlivých provozoven. Když po něm chtěli novináři tato data, a chtěli ty podklady mít, tak je Úřad vlády nebyl schopen vydat. Je tedy zcela jasné, že se tady dost často operuje, a není to jediný případ, ale toto uvádím jenom jako příklad, dost často operuje s tím, že data existují, že data jsou k dispozici, ale pak se následně dozvíme, že to není pravda.

A jedna z těch velkých obav, kterou má celá řada podnikatelů, je, že byť tady řešíme řadu pomocí, které jsou státem už dneska (Nesrozumitelné.), tedy už jsme je protlačili. Opozice často přicházela s těmi návrhy ještě dříve než vláda. Takže lidé budou mít opravdu nárok na nějakou náhradu svých škod. Těch škod vzniklo obrovské množství a samozřejmě jsme si vědomi toho, že nelze saturovat nebo nelze jakýmkoliv způsobem nahradit zisky, které ušly firmám. Proto rovnou říkám, že pokud tady bude někdo operovat s tím, že opozice chce, aby byly v tu chvíli sanovány i zisky, tak je to nesmysl. To si uvědomujeme, že možné není.

Ale co je možné, je dát lidem větší jistotu v tom, že se opravdu dočkají náhrady škod, a to v případě mnoha živností a firem jsou škody opravdu nemalé. TOP 09 tady opakovaně přichází s návrhy, jak pomoci přímou kompenzací za náhradu jednoho z nejvyšších fixních nákladů, které většina firem a podnikatelů má, a to jsou nájmy. Přišli jsme s několika variantami, kompromisními variantami. Prosazovali jsme tady různou míru této náhrady, která by pomohla firmám se udržet při životě a otevřít i poté, co skončí ta nejhorší fáze krize. Bohužel vládní strany ani na jeden z těchto návrhů nekývli a nepodpořili jej.

Proto si myslím, že by měla být minimem, a my se to budeme stále snažit prosadit, ale přesto by mělo být minimem od vlády, že připraví speciální odškodňovací zákon. Tento zákon by měl přinést jistotu lidem, že opravdu budou mít možnost si o nějakou kompenzaci požádat. Tento zákon vychází z takové předlohy, kterou už tady známe z minulosti, a to je zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelnou nebo jinou pohromou. Tehdy se jednalo o povodně. Určitě není zájmem nás všech, abychom tady některé sektory úplně položili na lopatky a abychom je nechali zcela vykrvácet. Zatím se tak ale bohužel kvůli nedostatečné pomoci děje. A pokud je jedna z těch pomocí i půjčka, která je krytá státem, těmto subjektům odmítána, protože se banky obávají toho, že ty subjekty stejně zkrachují, pak je tady možnost vnést do tohoto procesu větší jistotu, protože takovýto zákon, a já neříkám vládě, jak ho konkrétně má specifikovat, co se týče míry té pomoci, to skutečně nechávám na ní, ať sama stanoví, tak takovýto zákon by vnesl skutečně jistotu mezi podnikatele, že mají na něco nárok.

Oni se sice budou moci soudit, podle krizového zákona skutečně mají nárok na škody, ale těch soudních sporů bude tak velké množství, tolik tisíc, že by zahltily justici na mnoho let. A pokud bychom to neřešili formou právě jasného konkrétního zákona, který by odškodňoval ty škody způsobené koronakrizí, tak se tady sice možná někteří spravedlnosti po mnoha letech dočkají, ale toho už se skutečně nenajedí, to už bude pozdě a budou své podniky dávno mít zkrachované.

Myslím, že to je minimum, které bychom dnes měli žádat při prodloužení nouzového stavu k tomu, abychom vůbec byli schopni podpořit vládu v tomto jejím záměru. Proto navrhuji doprovodné usnesení k dnešnímu usnesení, kde vládě Poslanecká sněmovna uloží, aby v termínu do 30. května 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým bude stanoveno právo fyzických a právnických osob na náhradu škody, způsobenou jim v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními přijatými vládnou podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, tedy krizový zákon; a mimořádnými opatřeními přijatými Ministerstvem zdravotnictví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v souvislosti s řešením krizové situace způsobené epidemií koronaviru SARS COV 2 na území České republiky.

Je to natolik obecné, ale zároveň to tedy dává takovou jistotu firmám, ale i fyzickým osobám, podnikatelům, že by měla opravdu stačit na to, aby mnoho z nich zvážilo, jestli budou uplatňovat své nároky skrz soudní spory.

Myslím, že bychom tímto krokem také rozptýlili obavu a podezření mnohých, že ten krok, který vláda udělala, že nejdříve rozhodovala podle krizového zákona a pak náhle podle zákona o ochraně veřejného zdraví, což teď soud tedy shodil ze stolu, tak byl krok jenom proto, aby... Teď mě nenapadá úplně slušného slova. Ale aby právě s jednotlivými firmami a subjekty prostě vypekla. Tak, řeknu to takto, omlouvám se za nevlídný, ne úplně slušný výraz. Ale od některých členů vlády, respektive pana premiéra, známe z minulosti, že používá ještě mnohem horší, který by byl asi ještě přiléhavější.

Tohle je to minimum, které považujeme za důležité, abychom mohli zvednout ruku pro prodloužení nouzového stavu. Byť avizuji, že určitě nebudeme podporovat ten nejzazší termín, který žádá vláda, tedy 25. května.

A závěrem mi dovolte vyzvat vládu k tomu, aby své kroky v rámci uvolňování pravidel, ale i v rámci řešení celé krize, dále koordinovala i s ostatními zeměmi, minimálně se zeměmi, se kterými sousedíme.

Je to zcela logické, ale věřím tomu, že v rámci EU by měla proběhnout větší koordinace. Je to z toho důvodu, že prostě tady v tu chvíli vir je v celém území EU a je potřeba, abychom uměli najít společná řešení. Abychom byli sounáležití a abychom se nedočkali toho, že uvolněním situace v jedné zemi se ten problém tedy znovu nastartuje ve větším měřítku a čím ovlivníme i ty země okolní. Myslím, že to je základ, který by měl teď v tuhle chvíli už začít fungovat, pokud doposud stále ještě nefungoval.

Žijeme v jednom území a mnohdy je větší problém to, že přejíždíme tady v rámci jedné země než třeba v rámci přeshraniční, blízké. To je vidět třeba u nás v příhraničí se zeměmi, jako je Slovensko, kde ta situace je ještě lepší a přesto tady tam ta pravidla jsou striktnější a přesto tedy vyžadujeme víc po těch, kteří by chtěli jet jinam ke svým blízkým, ke svým příbuzným, častokrát jsou rodiny v těchto regionech rozkročeny mezi více států. A proto je důležité koordinovat se i se sousedními státy velmi pečlivě a velmi intenzívně. Děkuji vám za pozornost.