Na MD se o této skutečnosti asi vědělo, ale nekonalo! A jestli se za jednoho ministra něco přeci jenom vykonalo, pak to ten další zahodil. Tak se stalo, že MD zmařilo příležitost přejít od začátku roku 2017 na evropskou mýtnou službu (EETS). To není až tak velký problém. Kapschův systém funguje spolehlivě a vydrží jistě minimálně další tři roky, kdy končí lhůta, kterou pro MD stanovila vláda usnesením o prodloužení stávající smlouvy s firmou Kapsch. A nejsme zdaleka jediní, kdo v Evropě provozuje systém nesplňující podmínky EETS. Jen jako zajímavost připomínám, že ještě vloni na podzim tvrdilo MD vládě, že připraví výběrové řízení alespoň na provozovatele stávajícího systému po ony tři roky. Letos v lednu pak přiznalo to, co většina zasvěcených (i úředníci MD) věděla už vloni v létě! Žádný tendr se už konat nemohl! Jenže to není vše, co se těch tří let týká! Firma Kapsch inkasuje za provozování systému přibližně 20 % z vybrané sumy. Musí to tak být? Není možné tyto náklady snížit? O co víc státu zůstane, to dostane SFDI. A některé odborné odhady říkají, že by to mohlo být až 500 mil. Kč za rok. Ale ke změně smlouvy musí být vždy nejméně dva! Zatím jsem o tom, že by MD jednalo s firmou Kapsch o snížení nákladů na provozování systému, neslyšel. Zato jsem četl vyjádření firmy, že MD není schopno říci, co vlastně chce!
Mnohem zajímavější však je, uvažovat o tom, co se bude dít v následujících letech. Nebudeme v roce 2019 v obdobné situaci jako dnes? Možné to jistě je! Ale nemělo by se to stát! Aby k tomu opravdu nedošlo, musí MD začít neprodleně konat! Doufám, že nezačne hledáním jakéhosi geniálního poradce, který bude nejlépe vědět, co vlastně ČR potřebuje. Je třeba zapomenout na mantru „technologicky neutrální tendr“! MD se o technologii vůbec starat nemusí! Ale musí vytvořit základní parametry zpoplatnění, které předloží ke schválení vládě. To je mnohem víc politika, než technika a technologie. A proto se MD musí přestat vyhýbat odpovědnosti, protože se jí vyhnout nemůže. Leda snad dalším odkladem změn. MD musí do vlády přijít s návrhem na rozsah zpoplatněné sítě. Stávající, budoucí, za pět let, za deset let. Musí určit kategorie vozidel, která budou platit, a navrhnout případné slevy. Stanovit požadavky na další funkce systému (měření rychlosti, identifikace hledaných vozidel, řízení dopravy atd.), které z oněch mnoha možných bude požadovat stát a které ponechá komerční sféře. MD musí také určit „výběrčího“. Tedy organizaci, která bude jménem státu mýto vybírat. Možností je, v souladu s evropskou směrnicí, řada. Může to být ŘSD, SFDI či jiná organizace zřízená ministerstvem. Ale i komerční subjekt. Na to vše není třeba dlouho hledat poradce. To určitě úředníci MD dokážou. Teprve pak musí nastoupit konzultanti, kteří vypracují zadávací dokumentaci tendru pro výběr provozovatele, pomohou s vyhodnocením a budou poskytovat MD podporu až do realizace vybraného systému. Naopak, mnoho dalších parametrů a technických detailů lze ponechat na uchazečích, aby tak mohli ukázat své schopnosti a přednosti. Že potom výběr dodavatele nebude jen záležitostí ceny, je víc než jasné! Splnění požadavků evropské legislativy bude samozřejmostí. Ale v jejich rámci bude jistě možné provozovat dále stávající systém (s nezbytnou modernizací), systém satelitní či nějaký další a nebo jejich kombinace. Čím méně omezujících technických podmínek bude zadání tendru obsahovat, tím náročnější bude rozhodování o vítězi, ale tím větší bude pravděpodobnost, že výsledkem bude moderní systém splňující požadavky státu a současně vlídný k uživatelům.
Nejdůležitější ovšem je přemýšlet o celém systému financování dopravní infrastruktury. SFDI se nepochybně osvědčil, i když má několik „vad na kráse“. Jedna se týká řízení a kontroly investičního procesu, tedy optimalizace nákladů staveb. Ale to je na samostatnou úvahu. Druhá vada je, že příliš závisí na dotacích ze státního rozpočtu. Měl by mít větší podíl vlastních příjmů, nezávislých na každoroční licitaci s Ministerstvem financí, jako tomu bylo v době, kdy podstatnou část příjmů SFDI tvořily výnosy z privatizace státního majetku. Možnou cestou ke zvýšení podílu vlastních příjmů fondu je navýšení jeho podílu na výnosu spotřební daně z minerálních olejů. Žádný ministr financí sice takový krok nebude podporovat, ale je třeba o toto, navýsost politické rozhodnutí, usilovat. Ještě štěstí, že výnos spotřební daně z minerálních olejů v období klesajících cen pohonných hmot neklesá, ale spíše roste. Spotřební daň, na rozdíl od DPH, není stanovena procentní sazbou, ale pevnou částkou na jednu tunu. Další možností je zavedení silniční daně pro všechna vozidla. Proč ji mají platit jen podnikatelé? Je přeci logické, aby platili za užívání silniční sítě všichni, kteří ji užívají. Samozřejmě ne úplně stejně! Myslím, že tento krok by se dal dobře obhajovat i před voliči. Vybrané prostředky by se neztratily v neurčitosti státního rozpočtu, ale byly by příjmem SFDI. Stále diskutovanou věcí bude výše mýtných sazeb. Jejich zvyšování sice může zvýšit příjmy SFDI a současně napomáhat přesunu nákladů na koleje, ale má své meze. Hlavně proto, že se projeví v růstu cen zboží. Ale i při zachování výše a struktury sazeb lze příjmy SFDI zvýšit. Už od začátku roku 2017 tím, že se sníží platby za provozování mýtného systému. Ale to by MD muselo s firmou Kapsch o této záležitosti zdvořile, a hlavně neprodleně, začít vyjednávat. Místo nesmyslných pokusů hledat jiného provozovatele v době, kdy to už dávno není možné.
Významného zvýšení příjmů SFDI lze dokonce dosáhnout pouhým „škrtem pera“! Už několik let je výše sazeb závislá také na emisní třídě motoru. Slevy na mýtném z tohoto titulu jsou v řádu miliard korun. Je to proti zdravému rozumu! Copak vozidlo s motorem EURO VI opotřebovává vozovku méně než jiné? Chce-li stát podporovat snižování emisí, má na to Státní fond životního prostředí. Tento fond by měl slevy refundovat SFDI!
Na závěr musím připomenout, že se neodvratně blíží doba, kdy některá z příštích vlád bude nucena vyřešit hřích vlád předchozích, které národní zdroje nahradily evropskými fondy, místo toho, aby je k národním zdrojům přidaly. Jedna je dokonce meziročně snížila o třicet miliard. Objem národních zdrojů je v současnosti přibližně stejný jako před patnácti lety! I to je jeden z důvodů, proč stále nemáme dokončenou základní dopravní infrastrukturu. Strkáním hlavy do písku se to nevyřeší!
Ing. Jaromír Schling, garant komise dopravy SPO
Převzato z Magazínu společnosti pro rozvoj silniční dopravy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
