V jednom z minulých článků jsem se věnoval elektromobilitě, která bude vlivem politického rozhodnutí, jež dotlačilo automobilky k extrémním investicím, hrát stále větší roli. Proto je třeba si odpovědět na otázku, kde vezmeme potřebou energii k tomu, aby se časem vozové parky ze spalovacích motorů začaly orientovat na pohon elektrický.
Vzhledem k tomu, že Česká republika nemá pro tzv. obnovitelné zdroje energie výhodnou polohu, jediným řešením je jaderná energie. Než stavět zcela novou třetí jadernou elektrárnu, jeví se jako praktičtější přistavovat bloky v Temelíně a Dukovanech. Ekologické bariéry pro výstavbu zcela nových elektráren jsou veliké. Situace ale v budoucnosti může být úplně jiná, je třeba vnímat inovace a vývoj v této oblasti, který jde hodně dopředu.
V současné době už existují tzv. hnízda, tedy parciální zdroje. Například jedna americká firma vyrábí reaktory, které se používají v ponorkách. Je to kapsle velikosti 15 krát 5 metrů, která se může zakopat do země a je schopna svým výkonem zásobovat okolí v řádu desítek kilometrů. Bude-li vývoj těchto modulárních reaktorů progresivní, což očekávám, tak elektrárna nemusí být na několikakilometrové rozloze.
Ing. Pavel Sehnal
- Praha bez chaosu
- zastupitel měst. části
Pokud výrobci těchto modulárních reaktorů uspějí, je třeba vše dotáhnout i z hlediska bezpečnosti, tak může časem dojít k výrazné decentralizaci zdrojů. Teoreticky si lze představit, že by větší spotřebitelé (například hutě) mohli mít ve své blízkosti tyto modulární reaktory, které by svým výkonem zásobovaly přilehlou lokalitu.
Výhoda takového reaktoru je, že se po 15 letech vytáhne tzv. kartuš, vloží se tam nová a dalších 15 let je reaktor v provozu. Z celosvětového pohledu určitě modulární reaktory promluví do systému energetiky, protože přenosová soustava je nákladná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
