Stanjura (ODS): Programová shoda ODS a ANO nula. Dnes tři zákony z dílny ODS, ANO třikrát proti

Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, začnu nejdřív hodnocením. Programová shoda ODS a ANO zatím nula. Dnes tři zákony z dílny ODS, ANO třikrát proti. To jenom abychom věděli. Kdežto programová shoda ANO a KSČM dneska 100 %. Máme nějaký mezivýsledek, dneska děláme čtvrtý pokus, fakt se snažíme a nějak to hnutí ANO nejde, aby dokázalo programovou shodu.

Vzal jsem si s sebou několik podkladů, studie o stínové ekonomice. Tou argumentovali předkladatelé, když jsme to projednávali a byl to hit minulého volebního období. Na tom se asi shodneme. Potom jsme ji dostali sice s problémy, nejdříve úplně začerněnou, ale pak jsme ji dostali - Specifikace projektu EET. (Ukazuje materiál.) Pak tady mám vládní návrh zákona, abychom věděli, s čím vláda přišla. (Ukazuje materiál.) Doprovodný návrh zákona. A pak tady mám stanovisko Ústavního soudu. (Ukazuje materiál.) A z každého budu citovat jenom chvilku, nebojte, kdybych to chtěl číst celé, tak bychom tento týden neskončili. Stínová ekonomika je součástí každodenního života miliónů obyvatel České republiky, ač to mnoho z nich vůbec netuší. Podle širší definice lze v rámci stínové ekonomiky rozlišit tři oblasti: skrytou, nelegální a neformální ekonomiku. O stínové ekonomice mluvím proto, že to byl jeden z hlavních argumentů předkladatelů. Myslím, že se shodujeme napříč politickým spektrem, že je to jev nežádoucí a že je s ním třeba bojovat. Co je ale důležité ze studie o stínové ekonomice v zemích Evropské unie a taky v České republice? Příčiny vzniku stínové ekonomiky se mohou v konkrétních zemích a regionech lišit, nicméně ve většině případů jsou to zdanění a regulace, které mají na rozvoj stínových aktivit hlavní podíl. Čím jsou vyšší daňové náklady, ať už z hlediska míry zdanění, či komplikovanosti daňového systému a čím komplikovanější a restriktivnější je regulace v dané zemi a odvětví, tím nákladnější je pro firmy najímání práce a setrvání v oficiální ekonomice.

Myslím si, že to víme i zdravým selským rozumem. Čím jsou vyšší daně, čím jsou vyšší regulace, čím je systém komplikovanější, to všechno vytváří prostředí pro to, aby fungovala, a říkám bohužel fungovala, stínová ekonomika.

Nechci opakovat argumenty, které tady zaznívaly a bohužel zbytečně při projednávání v minulém volebním období. Musím říct, že naše podání k Ústavnímu soudu bylo velmi úspěšné, přestože vláda si pochvalovala, že zákon nebyl zrušen jako celek, ale podívejme se, co vlastně Ústavní soud rozhodl, co jsme tady říkali a jak argumentovala vláda. Od začátku jsme říkali, že nástroje k tomu, aby stát sledoval hotovostní operace, je nesmyslný pro placení kartou. Stokrát to tady zaznělo od mikrofonu, až to musel zrušit Ústavní soud. Mluvili tady mnozí kolegové o nesmyslnosti EET pro e-shopy, až to musel zrušit Ústavní soud. Mluvili jsme tady o DIČ, což se vlastně rovná u živnostníků rodnému číslu, stokrát jsme to tady říkali, až to musel zrušit Ústavní soud. Ústavní soud taky zrušil, respektive odložil, záleží na interpretaci, my říkáme zrušil, hnutí ANO říká odložil, třetí a čtvrtou vlnu. Jenom připomenu odhady počtu podnikatelů, kteří se zapojí v jednotlivých etapách. V první etapě se v zásadě Ministerstvo financí nemýlilo. Tam to zhruba odpovídalo, odhadovalo se myslím 50 tis., ten počet byl velmi podobný. Ve druhé etapě, která už platí dlouho, odhadovalo Ministerstvo financí, že se zapojí až 300 tis. subjektů. Nic z toho se nestalo, číslo je výrazně nižší. V té studii, kterou jsem tady ukazoval, autoři odhadovali, že v první etapě to bude 10 %, to je zhruba 50 tis., ve druhé 40 % a polovina ve třetí, pak Sněmovnu rozdělí na třetí a čtvrtou vlnu. Takže Ústavní soud ochránil podle odhadu Ministerstva financí a tehdejší vlády polovinu potenciálních nucených uživatelů EET, a to je dobrá zpráva. V tom okamžiku leží na vodě slova o narovnání podnikatelského prostředí. Nějak se to nepovedlo, soudruzi. Nebo snad ano? Ten stávající stav představuje rovné podnikatelské prostředí? Já si myslím, že ne. Jsou tady vybrané činnosti, kde podnikatelé musí mít EET a vybrané činnosti, kde nemusí mít EET. Náš návrh směřuje k narovnání podnikatelského prostředí, protože říká, že nikdo nebude zatížen EET. A to pak jsou rovné podmínky. Všichni, nebo nikdo, to jsou rovné podmínky. Pamatujme si na debaty o výjimkách. Nejsou možné. Žádné výjimky nebudou, a pak slyšíme nápady: prodejci kaprů ne, prodejci vánočních stromků ano. A mohl bych pokračovat, ale nemá to smysl.

Protože se mi opravdu líbilo disentní stanovisko pěti ústavních soudců, já z něj budu citovat, protože si myslím, že to formulovali, jak to vnímáme my, a nejenom my, jako občanští demokraté. Dovolte mi, teď budu možná trošku delší, ale opravdu si myslím, že to stojí za to, nevím, jestli jste to všichni četli. Slova patří pěti ústavním soudcům, a to jmenovitě Vojtěchu Šimíčkovi, Jaromíru Jirsovi, Tomáše Lichovníkovi, Kateřině Šimáčkové a Davidu Uhlířovi. Pominu úvod z mého oblíbeného seriálu Jistě, pane ministře, či Jistě, pane premiére, který vlastně jenom navodil situaci, před kterou stál Ústavní soud, když posuzoval náš návrh na zrušení celého návrhu zákona.

Ústavní soudci píší: Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny a samozřejmě i daní. Stát, který je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům stěžuje jejich činnost. Při tomto zavádění by měl zákonodárce velmi bedlivě hodnotit, zda tato další povinnost je skutečně nezbytná a zda nepřiměřeně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Tato opatření by při tom neměl posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu omezení již stávajících. Lapidárně řečeno, stát by si měl položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče. Máme totiž za to, že ne vždy je daňová disciplína tou největší hodnotou a legitimním cílem. Někdy by zájem na ní měl poněkud ustoupit tomu, aby byla zachována silná vrstva aktivních, tvořivých, sebevědomých a odvážných lidí, kteří v podnikání riskují svou existenci, místo aby se nechali zaměstnat.

A těmto lidem, především těm drobnějším mezi nimi, tedy lidem s obratem, což není totéž, co zisk, s obratem např. v jednotkách milionů korun ročně by stát měl administrativu spojenou s podnikáním co nejvíce ulehčit, a to i za cenu menšího daňového výnosu, který i tak jako tak je marginální. Ekonomika totiž bude robustní a přežije těžké časy lépe právě tehdy, bude-li v ní dostatečná diverzita a soběstačná, na pomoci ze společného nezávislá podnikatelská vrstva zůstane i v okrajových oblastech. (?) Tam byly uvozovky, ty okrajové oblasti. Hospody a jiné provozovny v malých obcích, malí samostatní živnostníci, podnikající důchodci, podnikající studenti atd. Pro řadu právě těchto lidí je však EET tou příslovečnou poslední kapkou, která je vyžene z podnikání, případně je nažene do šedé ekonomiky. Proto jsem taky na začátku připomenul, co je šedá ekonomika a co je příčinou šedé ekonomiky. Což uvolnit cestu jejich velkým konkurentům směrem ke korporativnímu, velkopodnikatelskému a dotačnímu státu. Vzniká tak malá hyperbohatá elita a pak dále jen hůře či lépe placení zaměstnanci. Můžeme se tak dostat do rozporu s materiální podstatou demokracie, ta je totiž možná jen ve společnosti tvořené z podstatné části vrstvou skutečně svobodných, nezávislých lidí. Právo podnikat je odvozeno od práva vlastnit majetek a svobodně s ním nakládat. Souvisí však i se zákazem nucených prací. Svědčí o tom zkušenosti z minulého, totalitního režimu. Komunistický režim podnikání nejen nepovoloval, ale přímo jej trestal. Kombinace trestných činů spekulace, nedovoleného podnikání a příživnictví nutila každého, aby byl zaměstnán. Nutila jej k tomu, aby byl závislý na takřka jediném zaměstnavateli, a to na státu. Společnost, v níž naprostá většina občanů je svou obživou závislá na jednom či několika málo zaměstnavatelích, není svobodná společnost. Proto je právo podnikat jedním ze základních práv vytvářet podmínky pro společnost svobodných občanů. Respekt ke svobodě musí být vždy na prvním místě. Proklamovaný cíl EET tomu však neodpovídá.

V další části se v tomto dizentním stanovisku uvádí: Před zavedením EET měl proto stát poctivě a velmi důkladně zkoumat, zda již byly vyčerpány všechny méně invazivní a obtěžující možnosti, které má k dispozici ke kontrole správného a spravedlivého výběru daní. Nic takového se však v daném případě nestalo, byť zavedení EET představuje další administrativní i finanční zatížení činnosti podnikatelů. Ustrnout na pouhém konstatování, že zavedení EET velmi pravděpodobně povede ke zvýšení výběru daní, a proto obstojí u ústavně právního hlediska, je totiž velmi nebezpečné a zneužitelné.

Jakkoli nepopíráme, opravdu to zkracuji, abych to nečetl celé, doporučuji všem, aby si to přečetli celé, jakkoli nepopíráme, že zavedením EET skutečně může docházet k větší daňové výtěžnosti oproti situaci předchozí, nelze očekávat, že se tak bude dít ve významnější míře k poměru k celkovým daňovým příjmům státu. A zkuste si, kolegyně a kolegové, teď sami v duchu odpovědět, jestli víte přesně, nebo zhruba přesně, kolik jsou celkové daňové příjmy státu a pak to porovnejte i s tím údajem, kterým podle mě Ministerstvo financí nijak neprokázalo, kterým se chlubí, že se výběr daní zvýšil o pět miliard. A používám číslo, které používá Ministerstvo financí.

Ve shodě s názorem navrhovatelů, což byla skupina poslanců z ODS a z TOP 09, máme za to, že zavedení EET představuje velmi citelný zásah do práv dotčených subjektů. Jak je již uvedeno výše, jde především o vlastnické právo, právo svobodně podnikat, o rovnost a zásah do informačního sebeurčení. Zavedení EET totiž představuje nové finanční náklady pro každého podnikatele. Tyto náklady přitom nejsou jednorázové, ale opakující se. U malých podnikatelů pak nejde jen o bezprostřední finanční náklady, nýbrž o zatížení podnikající osoby další starostí, kterých však již dnes má nad hlavu. Nelze přehlédnout ani to, že jsou zákonem jako třída, zákonem jako třída, likvidováni zejména starší menší podnikatelé bez počítačových znalostí a on-line připojení. Většinové stanovisko Ústavního soudu, že se mají smířit s tím, že jsou oběťmi čtvrté průmyslové revoluce, jak je uvedeno v bodě 79 nálezu, pak v této souvislosti zní značně necitlivě. Už budu končit, nebojte, příznivci EET.

Další riziko systému EET spočívá v jeho zneužitelnosti. Prostřednictvím tohoto systému totiž dochází ke koncentraci citlivých obchodních informací na jednom místě. Ačkoliv nelze vycházet z apriorní premise nepoctivosti státní správy, nelze současně ani vycházet z toho, že koncentrované údaje o daňových poplatnících nebudou nikdy a nijak zneužity.

Závěrem uvádíme, píše těchto pět ústavních soudců, že ze všech shora uvedených důvodů považujeme napadený zákon za protiústavní. A myslíme si, že tomuto návrhu mělo být v plné míře vyhověno. Pokud totiž Ústavní soud hodlá s odkazem na test racionality tolerovat i natolik razantní a nediferencované zásahy do podnikatelského prostředí a do základních práv daňových subjektů, je otázka, jakou roli chce Ústavní soud v daném systému nadále plnit.

To jsou z našeho pohledu klíčové pasáže z dizentního stanoviska. Na začátku jsem řekl, co většina ústavních soudců zrušila, ty jednotlivé části, o kterých jsem mluvil, a taky jsem připomenul, že opozice zbytečně a marně upozorňovala na tato rizika a musel je zrušit až Ústavní soud. Právě proto, že bychom měli hledat rovnost podnikatelského prostředí a kromě toho, že bychom měli zrušit dotace, tak bychom měli přispět k tomu, že ani EET se bude týkat pouze někoho. V této chvíli to tak je a my navrhujeme, abychom ten zákon zrušili jako celek i s ohledem na to dizentní stanovisko Ústavního soudu. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z pravé části sálu.)