Zákon, o kterém teď v tuto chvíli jednáme, je zákon, který je pro medicínu naprosto principiální. Je to zákon o tom, jakým způsobem bude vyrůstat mladá lékařská generace.
Zákon prošel rozsáhlými diskusemi a jako každý takovýto složitý zákon má celou řadu úskalí. Některá ta úskalí vyřešil, některá ta úskalí nevyřešil. Já bych chtěl ale připomenout to, že vzdělávání lékařů se mění. Mění se rozsah toho, co musí umět, mění se dovednosti, které musí umět. A i s tím musí náš zákon počítat a nemůžeme žít pořádat v zajetí staré představy, jak to atestační vzdělávání vypadalo, musíme se posunout někam dál.
Na rozdíl od kolegy Hovorky, který tady říkal ta negativa, já ta negativa vnímám, ale vnímám hlavně to, co tam je pozitivní. A skutečně naprosto zásadní pozitivní průlom je to, jakým způsobem se tento zákon stará o školence a jejich školitele. Vazba mezi tím kdo školí a je školen je zásadní. Zodpovědnost za to vzdělávání musí být v rukou toho lékaře, který vychovává. Naše představa do budoucna je taková, že vlastně program toho vzdělávání bude v rukou školitele, protože ten musí program přizpůsobovat tomu, jak je ten lékař schopný, jak rychle se učí. Jsou lidé, kteří se v chirurgii naučí některé výkony v průběhu měsíců (měsíce ?), jsou někteří, kteří se to nenaučí nikdy. A zodpovědnost tohoto školitele za to, že ho dovede k nějaké dovednosti, je naprosto zásadní, a tady je to průlomově ošetřeno. Zatím jsme to nikdy neměli.
Ta druhá věc, která tam je průlomová a je zásadní, že ti mladí lékaři v průběhu svého vzdělávání získávají větší a větší ne kvalifikaci, ale oprávnění to vykonávat. On je obrovský rozdíl, když něco musí dělat pod dozorem, za přítomnosti toho školitele. Něco jiného je, když to je na dojezdovou vzdálenost do těch 20 ... (nesrozumitelné). To je něco úplně jiného. A mladí lékaři nechtějí nic jiného, než to, aby se mohli vzdělávat relativně rychle, ale také, aby relativně brzo měli nějaké kompetence a dovednosti, které mohou dělat.
Nám ten systém celý nabouraly pojišťovny. My jsme takto lékaře vychovávali po celou dobu. Můj profesor mně prostě řekl "od zítřka budeš dělat to a to". Dneska to nejde, protože ten výkon se vykazuje vůči pojišťovně a tím pádem vlastně ten lékař je odstaven. A je to horší na těch malých nemocnicích, protože tam je to prostě znát, tam si to ten primář nemůže dovolit. Na velké klinice, jestli něco dělá ten nevyškolený a vykáže se to nějak, to se v českém systému hladce ztratí. Ale pro ty malé nemocnice je to smrtelné, protože ti lékaři nemohou pracovat, oni nám pak přicházejí k atestacím a vlastně nemají výkony, nemají prostě, protože je nemohou mít.
Zákon také otevírá prostor pro to, aby financování bylo vázáno na dovednosti, na to, jak se to dělá. A to je další zásadní věc, která se bude v budoucnu velmi měnit.
To jsou důvody, pro které já považuji ten zákon za dobrý.
Mám jeden veliký problém. Tím problémem je např. praktické lékařství pro děti a dorost. Byl jsem u toho, kdy to jako samostatný obor vznikalo. Byl jsem u toho, když se to rozvíjelo. Jsem přesvědčen, že to je způsob vykonávání lékařské praxe, který je pro naše děti velmi prospěšný. Jsem přesvědčen o tom, že je potřebný, stejně jako je potřebné praktické lékařství. Vždyť praktičtí lékaři před těmi 50 - 60 lety byli praktičtí lékaři od babičky přes rodiče až po to malé děti. To dneska nejde. Pediatrie není malá interna. To je prostě jiný obor. Proto chápu, že se to muselo oddělit. Ale také chápu, že by měl být stejný obor jako je praktický lékař, tak by měl být praktický lékař pro ty děti a dorost. Prostě proto, že ta činnost je jiná. Má jiný rozsah. Jediné, co je potřeba, aby průnik mezi pediatrií a praktickým lékařem pro děti a dorost byl relativně volný. Aby ten pediatr, (když se ?) po nějaké době práce v té nemocnici rozhodne, že bude dělat toho praktika, aby to mohl dělat za relativně krátkou dobu, s naprosto jasně definovaným penzem vědomostí nebo znalostí, které si musí doplnit. A to by bylo smysluplné. Protože v okamžiku, kdy to zrušíme jako obor, znamená to, že se o to primárně nebudou ucházet absolventi lékařských fakult. Ta nabídka pro ten obor se zhorší. Bude to vlastně takové únikové řešení pro ty, kdo už nechtějí v té nemocnici být. Prostě jsem přesvědčen, že to bude fungovat takto.
A to je moje velká námitka proti tomu zákonu, ale rozhodl jsem se a začal jsem o tom diskutovat s celou řadou kolegů napříč politickým spektrem, že pozitiva toho zákona jsou taková, že by měl být podpořen, ale že připravíme a podáme novelu, která vrátí obor praktické lékařství pro děti a dorost do systému postgraduálního vzdělávání. To není věc nijak složitá. Myslím si, že se na ní můžeme dohodnout, když to bude takový malý celek, který o tom bude hovořit, co potřebujeme ještě doplnit, můžeme to vyargumentovat, můžeme se přesvědčit, že ano nebo že ne. Ale já jsem přesvědčen, když to takto otevřeme, že tu největší chybu, kterou tento zákon má, odstraníme a že se zase vrátí do českých zemí něco, co já vnímám jako velmi významnou změnu proti většině zdravotnických systémů.
Není možné říkat, nikde to není. Je potřeba říkat, je to dobré, nebo je to špatné. A já jsem přesvědčen, že to dobré je a že by se to tam vrátit mělo. To je moje stanovisko. Stanovisko, které jsem předložil svému klubu, zákon jako takový. Ano, a připravit novelu, která tu jeho největší chybu odstraní. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
