"Pochod maminek" se konal na popud (maminky) Daniely Polanecké, o technické věci a organizaci se staral Pavel Pešan, který v souvislosti s kauzou českých dětí v Norsku už organizoval řadu akcí.
V 15.00 hodin se účastníci sešli před Ministerstvem zahraničních věcí na Loretánském náměstí. Poté se vydali Nerudovou ulicí přes Malostranské náměstí, Karmelitskou ulicí na Újezd, Včele průvodu kráčely maminky s kočárky a dětmi, ostatní účastníci nesli transparenty v českém i norském jazyce. V 16.00 hod. dorazil průvod před velvyslanectví Norského království. Jako první promluvila k účastníkům Daniela Polanecká, která mj. řekla:
Jako maminka dvou dětí jsem si představovala tu zoufalou bezmoc, když bych si jednoho dne bych šla své děti vyzvednout do školky, a pak bych o ně čtyři roky musela bojovat. Neumím se úplně vžít do té hrůzy a zoufalství, kterou paní Michaláková už tak dlouho zažívá. Přemýšlela jsem, jak bych situaci zvládala, jestli bych vůbec měla sílu to zvládnout a nezbláznit se. Určitě bych měla zlomené srdce, jako každá maminka, pro kterou jsou děti vším. My maminky to tak už máme. Nosíme své děti pod srdcem ještě dlouho předtím, než jsou schopny samostatného života. V bolestech své děti rodíme a od doby, co je spatříme, pro nás neexistuje nic krásnějšího, důležitějšího, milovanějšího. Děti jsou pro matky alfou a omegou jejich života. Nikdo nemá právo děti vytrhnout z biologické rodiny bez opravdu závažného důvodu. A pokud takový důvod nastane a je podložený, tak by mělo být prioritou snažit se umístit dítě v širší biologické rodině.
Babička a dědeček, prarodiče odebraných chlapečků, byli od začátku pro, aby byli svěřeny do jejich péče. Nebyl žádný důvod, aby jejich žádosti norské úřady ignorovaly. Norské sociální službě Barnevernet se však žádné záruky českých příbuzných nehodily. Jejich cílem je vytěsnit jejich biologickou rodinu ze života Davida a Denise. Jednání o vrácení dětí co nejvíce oddalovat, návštěvy matky zkracovat a bratry rozdělit do dvou pěstounských rodin pro údajnou nezvladatelnost. Tak, aby pouto bylo dokonale zpřetrháno. Jak jinak si vysvětlit, že chlapci nesmí mluvit rodnou řečí nebo oslovovat ženu, která jim dala život, „maminko“?
Jako matka si tuto situaci vůbec neumím představit! Nemoci obejmout své dítě, říci mu, že ho miluji a že mi hrozně chybí, nemoci se rozplakat, když bych je konečně po několika měsících viděla. Každý takový zákaz a nařízení zrůdného Barnevernu má za cíl srazit matku na kolena a přerušit veškeré vazby chlapců na ni.
A není to případ ojedinělý, stejný problém mají i slovenské rodiny, polské, ruské a další. Pevně proto věřím, že Česká republika děti dostane zpět k milující biologické rodině. Prosím vás všechny, kteří máte v plánu s dětmi do Norska cestovat, za prací či na dovolenou, abyste si svůj pobyt dobře rozmysleli. V Norsku se stalo odebírání dětí výnosným byznysem. Do této země proto já se svými dětmi nikdy nepojedu. Nedovolím, aby byl zničen život můj a mých dětí!
Poté promluvila poslankyně Jitka Chalánková, která přítomné mj. seznámila s posledním vývojem v kauze a o svých jednáních s matkou dětí i s nejrůznějšími politiky; a dále europoslanec Petr Mach, který mj. apeloval na to, aby peníze z norských fondů nebyly pro český stát důležitější než ochrana vlastních občanů. Zmínil také, že norský systém odebírání dětí je především výnosný byznys pro osoby i firmy zapojené do tohoto systému.
Před ministerstvem (na začátku pochodu) i před norskou ambasádou (v závěru akce) byl zájemců k dispozici petiční stolek s online peticí za odvolání ředitele Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeňka Kapitána. Tím byla petice odstartována.
Chcete také pomoci? Podpořte prosím maminku dětí finančním darem na transparentní účet. Z vybraných peněz se budou hradit (drazí) norští advokáti a věcí s tím spojené.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Svobodni.cz
