Jak? Řekl bych, že výrobou a produkcí materiálních hodnot. Tato úvaha mne napadla, když se v minulém a tomto týdnu znovu zvedla kausa Lety, totiž romský internační tábor versus výkrmna prasat firmy AGPI Písek.
Předesílám, že můj názor, zatížený vztahem k rodné hroudě bude poněkud nekonformní a hlavně odlišný od pražských salonních politiků a novinářů, kteří znají jenom jediný pojem – „vepř“ a dál jsou dutí jak přezrálá dýně. Ale k věci. Před dvaceti lety odhalil tehdejší prezident Václav Havel památník obětem válečného internačního tábora pro Romy. Památník je v těsném sousedství s areálem produkčních hal výkrmen prasat, jehož část údajně stojí na jeho místě a proto je prý třeba ho zbourat. Sobotkův vládní kabinet je v pořadí už dvanáctý, který se tímto pseudoproblémem zabývá a ve „Strategii romské integrace“ se vláda zavázala přijmout opatření , která by vedla k ukončení provozu velkovýkrmny prasat. Stanovila si termín 31.12.2018. Zvláštní, že? Vždyť v tu dobu tu bude jiná vláda, která vzejde z parlamentních voleb v první polovině toho roku.
Tolik pro uvedení do tématu a teď bez velké politiky. Narodil jsem se na patnáctihektarovém hospodářství a z hospodářských zvířat jsme chovali krávy, prasata, koně a drůbež. Svým způsobem výsadní postavení měli koně – traktory tehdy nebyly a kůň byl energetický zdroj. Ale ostatní zvířata byla významově v jedné rovině. Krávy dávaly mléko a telátka, prasata a drůbež maso. Ani stínem nikoho nenapadlo, že prase je něco nečistého, špatného a méněcenného. Naopak, když se narodily selátka, tak to byla vždy událost a významný příspěvek k dalšímu živobytí, jak se tehdy říkalo. Tomuto samozřejmě nemohou rozumět současní salonní politici, jako například pan Dientsbier, do jehož pracovního portfolia otázky menšin spadají. Jistěže rozumí vepřovému řízku na talíři, ale to je asi tak všechno.
No a pokud se týká toho dvacet let vzývanému bourání produkčních hal v Letech, tak si dovolím upozornit na tři aspekty. Ten první jsou zdecimované stavy chovaných prasat v ČR. Dospěli jsme do stavu, kdy jich v naší zemi chováme méně než po 2. světové válce a dokonce nejméně od statistického sledování počínaje rokem 1924. To současné číslo je 1,4 milionu kusů, což zajišťuje soběstačnost ve vepřovém mase pod 50%! Pro představu, v roce 1981 se v naší zemi chovalo 5,1 milionů kusů prasat … V Letech se chová prasat celkem 13000 kusů a je to jeden z největších chovů v ČR. Aspekt druhý – kde se vezmou peníze v řádu několika set milionů korun na zbourání stávajících hal a na postavení nových a kde se na to uvolní půda? A konečně třetí pohled. Jsem jako člověk z venkova zděšen, jak se nahlíží na tradiční zemědělské odvětví, jakým způsobem je s ním pohrdáno výměnou za vidinu mrzkých politických bodů a rádoby humanistické fasády.
Aby bylo jasno, tak mám názor, že památku Romů, kterých internací v Letech prošlo celkem 1 309, z toho jich nejméně 326 zemřelo je třeba uctívat. Ne ale tak, že zbouráme fungující podnik, nýbrž tak, že pietní památník a moderní výrobní závod budou vedle sebe koexistovat. Mimo politiků mimo mísu nevidím jediný důvod, proč by to tak nemohlo fungovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
