Již před ruskou okupací Krymu se zvedaly hlasy, že Vladimír Putin je velkým vítězem a Západ už jen čeká na svůj konec. Dolar se promění v bezcenný zelený papírek, zatímco povstane zlatý rubl. Evropa bude v Rusku žebrat o dodávky energií. Kromě toho neschopna zajistit svoji vlastní bezpečnost, bude žádat Rusko o ochranu, jakmile se objeví první větší bezpečnostní problém.
Z jistého úzkého úhlu pohledu představuje ruská okupace Krymu strategické vítězství. Rozšíříme-li však náš rozhled, a místo na oblast Černého moře se podíváme na celý svět, byla ruská politika v roce 2014 nerozumná, protože nejvíce poškodila samotné Rusko. Putin sám zabil svoji do té doby úspěšnou politiku.
Především je třeba si uvědomit, že ruská putinovská prosperita byla vybudována za západní peníze. Západní úvěry pro ruské firmy, západní vlastníci ruských dluhopisů, evropské platby za ruskou ropu a plyn, evropské a americké technologie. V 21. století již není možné na této planetě vybudovat uzavřenou ekonomiku a proto není ani možné provádět imperiální politiku 19. století, protože je pro obchodní partnery Ruska nepřijatelná. Chyba první.
Ruská ekonomika potřebuje modernizaci, jinak nebude konkurenceschopná. Modernizace byla stanovena jako cíl, aby Rusko nebylo již tak závislé na exportu energií. Konflikt se Západem bude ale pro Rusko znamenat ztížený přístup k úvěrům a k technologiím. Chyba druhá.
Pro Rusko s jeho vzdálenostmi v řádech tisíců kilometrů mezi jednotlivými specializovanými průmyslovými centry jsou typické vysoké dopravní náklady dané obrovskými vzdálenostmi. Čím složitější výrobek s větším množstvím subdodavatelů, tím delší celkové dopravní vzdálenosti. Kvalita dopravní sítě v Rusku se s Evropou vůbec nedá srovnávat. Moderní komunikace jsou v posledních letech budovány pouze v okolí Moskvy a Petrohradu. Je možné, že přetrvává idea, že kvalitní dopravní síť by usnadnila případnému agresorovi ovládnout Rusko. Z hospodářského hlediska je to otázka priorit, viz jednoduchý ekonomický model zbraně nebo máslo. Pokládám za chybu umělé vytváření obrazu vnějšího nepřítele, aby se ospravedlnily obrovské výdaje silových ministerstev, na úkor investic do dopravní infrastruktury.
Vedlejším důsledkem obsazení Krymu je posílení a oživení NATO. Země jako Česká republika nebo Německo nebyly v podstatě bojeschopné, důraz byl kladen na zahraniční mise a s obranou vlastního území se ani nepočítalo. Po ruské agresi evropské státy NATO procitly. To povede k důrazu na zajištění vlastní obranyschopnosti jako nejvyšší priority a k prudkému nárůstu schopností evropských zemí NATO vést vojenské akce v střední a východní Evropě. Dohromady jsou státy NATO mnohonásobně silnější než Rusko. Ruská zahraniční bezpečnost se bude relativně snižovat navzdory masivnímu zbrojení. Rusko si samo udělalo z partnera potenciálního nepřítele. Chyba čtvrtá.
V současné době je na světě jediná supervelmoc a to USA. Potenciálními supervelmocemi se mohou stát Čína, Indie a Evropská unie. S návratem Ruska ke statutu supervelmoci je spojena potřeba integrovat bývalé postsovětské či další země. Ale v prvé řadě Ukrajinu. Ukrajinci samotní měli dilema. Jsou stejně jako Rusové dědici Kyjevské Rusi. Přestože ukrajinské emancipační snahy sílily již od 19. století, až dosud si řada Ukrajinců i Rusů nebyla jistá, zda ukrajinský národ existuje. Proces tvorby ukrajinského národa byl zdlouhavý a zakončil ho Putin agresí vůči Krymu a východní Ukrajině. Začne-li bratr zabíjet bratra, přestává být bratrem. Každý řádek nenávistné propagandy vůči Ukrajincům dále prohlubuje příkop mezi Rusy a Ukrajinci. To si ve své bláhovosti neuvědomuje ani Kreml ani jeho zahraniční podporovatelé. Chyba pátá.
Stane se tedy dolar bezcenným papírkem? Rozhodně nikoliv. Hodnota peněz závisí na důvěře lidí, že peníze kdykoliv smění za opravdové statky, služby nebo jiná finanční aktiva. Peníze jako cokoliv jiného odvozují svoji hodnotu od své vzácnosti vzhledem ke své užitečnosti. Hodnota dolaru je dána obrovským americkým vnitřním trhem a dlouhodobé schopnosti splácet své závazky. Vzhledem k pochybné ruské historii – naposledy Rusko zabavilo majetek svých věřitelů v roce 1998 - se rubl rezervní měnou těžko kdy stane a to bez ohledu na to jestli bude zlatý.
Bude Evropa žebrat v Rusku o energie? Velká většina ruských energií se těží v Evropě na západní Sibiři. Dostat tyto energie k jiným odběratelům není věcí několika let a až dosud se taková obří investice nevyplatila. Pokud by Rusko mělo již nyní možnost prodat svoji energii jinam, již dávno by s tím Evropu vydíralo. Evropě nehrozí nedostatek energie. Naopak Rusko si bude muset zvyknout na podstatně větší konkurenci dodavatelů energie. Evropa může potřebnou ropu dovážet stejně jako Korea nebo Japonsko tankery. U zemního plynu povstal Rusku silný konkurent. Není to ten legendární americký břidlicový plyn. Ten i v budoucnu bude hrát roli pouze na domácím americkém trhu. Zato Katar je dodavatelem budoucnosti, který z mnoha trhů vytlačí právě Rusko. Zatím dodává kapalný plyn, v budoucnu možná spojí Evropu a Katar i plynovod. Rusko bude Evropě dodávat energie jen potud, dokud bude konkurenceschopné svojí cenou.
Západní sankce proti Rusku působí spíše v dlouhodobém horizontu. Ale oslabený rubl v kombinaci s úvěry v eurech a v dolarech vedou k tomu, že ruské firmy potřebují více rublů, aby splatily stejné množství dolarů. Současně nemohou své úvěry refinancovat na západních finančních trzích, jako to dělaly v minulosti. To je hlavní dopad sankcí. Oslabení rublu nebylo způsobeno zlým Georgem Sorosem, ale příčiny je třeba hledat uvnitř Ruska.
Západní sankce nejsou ničím, co by měl běžný Rus vůbec pociťovat. Přesto však Rusové sankce cítí a to dokonce velmi silně. Nejsou to ale západní sankce, ale ruské takzvané kontra-sankce. Tím, že Putin zakázal dovoz potravin a některých výrobků, vyvolal v Rusku přechodný nedostatek tohoto zboží, ale hlavně inflaci. Ruští dodavatelé jsou schopni některé zboží nahradit, ale za podstatně vyšší cenu. Zboží se nakonec přes mnoho prostředníků stejně do Ruska dostane. Inflace, kterou Putin vyvolal, ukrojí Rusům z jejich penzí, mezd i úspor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zdeněk Zábojník - profil
